Hollyday Love

kapitola 2

Konečně sedíme v letadle. Sice nás učitelky seřvali, ale je to v pohodě, nějak jsme se z toho vykecali. Měla jsem sedět s Elí, ale jelikož je úplně zaláskovaná do mého bratra, tak jsme si vyměnili místa. Vůbec mi to nevadí sedím s Lukášem.  Když jsem se právě snažila dát svůj baťoch do kabinky nad sebou, musel mi Lukáš pomoct, protože jsem tam vůbec nedošáhla. Lukáš se svými 180 centimetry němel vůbec žádné potíže. Sedla jsem si k oknu a Lukáš do uličky. Vzal mě za ruku a položil si jí na své stehno. Krásně mi hřal moji malou ruku. Po chvíli se letadlo dalo do pohybu a o další malou chvíli jsme vzlézli. ,,Tak co vykend? Konečně si můžeme víc popovýdat, tvůj bratr mi to ani na chvíli nedovolil." Zasmál se. ,,Máš pravdu, ale brácha mě jenom chrání, i když nemá proti čemu. Výkend jsem si užila, v sobotu jsem se válela jenom v posteli a v neděli jsem zase nakupovala a balila. A co ty? A co zápas? Vůbec jsi nenapsal." Zeptala jsem se ho. ,,Tak to s mě mohla do té postele zavolat, já bych rád přišel o výkednu jsem se taky nudil. Ve fotbalu jsem samozřejmě zase vyhrali. Strašně se mi po tobě stýskalo." Řekl a dal mi pusu. ,,No tak to je dobře." Usmála jsem se na něj rozkošným úsměvem. Ještě jsme si spolu dlouho povídali a já jsem si položila hlavu na jeho rameno. Po chvíli jsem usnula. Čeká nás osm hoin letu. Asi dvě hodiny jsem spala. Zdál se mi divny sem, že jsem někoho nevím koho, ale začali jsme spolu chodit. V tom snu byl i Lukáš se kterým jsem se pak rozešla. Na ten se chtěla co nejrychleji zapomenout, ale nešlo to. Když jsem otevřela oči Lukáš spal a já jsem si pustila film. Po půl hodině začali nosit oběd. Vzbudila jsem Lukáše, který si ani neuvědomil ze spal. To mu jsme se oba dva zasmáli. K obědu jsem měla tohle a Lukáš to samé:

Pak jsme si oba dva pustili spolu romantickej film a oba dva pak usnuli.

Probudili mě silné turbulence. Lukáše také.  Začala jsem se strašně bát. Letišky vyhlásili ať se zapneme. To jsme všichni udělali. Lukáš poznal, že mám strach. Vzal mě pevně za ruku ,,Neboj, to zachcíli přestane. Neboj se." Hladil mě po tvářích a vlasech. Dal mi pusu do vlasů. A přitáhl si mě víc k sobě. Po chvíli turbulemce přestali a já se trošku uklidnila, ale stejně jsem ještě zůstala přitisknutá u Lukáše. Po hodině jsem potřebovala na záchod. ,,Luli myslíš, že by si se mnou šel na záchod?" Zeptala jsem se ho. ,,Proč pak?" ,, No já mám pořád strach." Zašeptala jsem a sklopila oči. ,,Neboj. Půjdu s tebou." Rychle vstal a já pomalu za ním. Držel mě za ruku a tahl na záchod. Přitom jsme cestou narazili na mého bratra, který se hned začal mračit na Lukáše a začal ho vraždit pohledem. Když jsme dorazili na místo, Lukáš šel taky rovnou na záchody vedle a pak jsme šli spolu zase na svá místa. Poděkovala jsem mu a zase jsem se na něj natiskla. Pustili jsme si spoli film  a pak zase usnuli. Probudil mě až pak Lukášův hlas. ,,Lásko. Zachvíli budeme přistávat, vstávej." Začal mi dávat malé pusinky na krčku, které lechtali a to jsem se musela rozesmát. To mě úplně probudilom všude byla tma. Koukla jsem na hodiny bylo deset hodin večer. V Čechách je ale osm hodin večer. Změma času. No budu si muset zvyknout. Jít dříve spát. Po půl hodině pomalého klesání jsme přistáli. Lukáš mi pomohl sundat baťůžek a pomalu jsme vyšli z letadla. Počkali jsme před východem na všechny spolužáky a účitelky. Všichni vypadali unaveně, jenom mi s Lukášem jsme docela fit. Tak jsme si i pěkně zaspali. Když jsme se všichni shromáždili a učitelky se nás snažili spočítat, tak jsme se vydali pro kufry. Když přišlu všechny kufry, Lukáš mi pomohl vzít jeden kufr. Vydali jsme se z obrovského letiště k našemu autobudu, ktetý nás odvezl do našeho hotelu. Cesta nebyla tak dlouhá, ani ne hodinu. Tentokrát jsem seděla vedle svého bratra, se kterým jsem neprohodila ani jedno slovo, aspoň jsem so mohla prohlédnout fotky,k teré jsem vyfotila. Když jsme dorazili na hotel, skoro mi upadla pusa. Hotel byl krásný, velký, přapychový, prostě wow. Šli jsme do velké haly kde byla recepce:

Učitelky zařizovali pokoje a já jsem si mezitím mohla prohlédnout monší zahrádku, která byla propojená s recepcí. Šls jsem ke kašně, kde zářila krásná průhledna voda a bylo krásně vidět na dno. Ze zamyšlení mě vyrušilo něčí odkašlání. ,,Annyeong. Ahoj" Otočila jsem se tím směrem. Stál tam asiat, o pár let starsí než já. Pozdravil mě korejsky, takže to byl korejec. Už jsem ho musela někde vidět, je mi strašně povědomí. ,,Ohh annyeong. Jak víte že jsem korejka." Zeptala jsem se ho překvapeně. ,,Máte korejské rysy. Omlouvam se musel jsem vás pozdtavit. Jezdím tu už tři roky a nikdy jsem tu neviděl žádný asiaty. Jinak jsem Rowoon." Podal mi ruku na pozdrav. ,,Aha, tak to tu máte rovnou dva, je tu i můj bratr. Jinak jsem Na-Ru." Stiskla jsem mu ruku a koukla jsem mu do očí. Měl krásné oříškové oči. Chvíli jsme na sebe koukali, než přišel Lukáš. Zase se v něm objevil put žárlivosti. ,,Hallo." Pozdtavil ho. I když Lukáš je docela vysokej. Rowoon je ještě otrošku vyšší. Což se u asiatů moc nevídí. ,,Hi. Jsem Rowoon." Přeskočil z Korejštiny do angličtiny.  ,,Lukáš." Podali si spolu ruce. ,,Neni to České jméno?" Zeptal  se Rowoon. ,,Ano." řekl chladně Lukáš. ,,Tak mi už půjdem. Jsem tu se školou a učitelky nás už určitě hledají." Řekla jsem korejsky. Vzala jsem Lukáše za ruku, popřála jsem dobrou noc a odešli za učitelkama. Dali nám klíče a šli do svých pokojů.