Protiklady

Kapitola 34. PŘES PŘECHOD

Z našich nočních setkávání se stala rutina. Tolik jsme se za ty dva týdny sblížili. Na Olivera jsem už skoro nemyslela. Vlastně ani na Mandy…
Čas s Christopherem utíkal neskutečně rychle a najednou tu byl poslední prázdninový večer. Zítra se všichni vrátí. Bude to zase jako dřív? Co mě čeká?
"Přijď, jestli chceš."proletělo mi myslí. Christopher mě zase volal. Neřekl kam mám přijít, ale já věděla, že k Přechodu. Chvíli jsem váhala.
Nevím, jestli jsem připravená. Potom co se stalo minule, jsem byla několik dní úplně vyřízená. Jenže já ho neuměla odmítnout.
Proplížila jsem se z pokoje a proběhla Bílou věží až k přechodu. Byla jsem v pyžamu, ale bylo mi jedno, že mě tak uvidí.
Seděl na Rudé věži přímo naproti mostu, až se skoro zdálo, že na něj chce vkročit. Posadila jsem se naproti němu a poslala mu myšlenku.
"Jsem tady."
"Všiml jsem si."
"Vypadáš smutně."
"Nechtěl jsem ti ho připomínat, nechtěl jsem abys byla smutná. Ale... Troten… Brzy bude dvousté výročí školy."
"Chceš abych to zkusila?"
Na to už mi neodpověděl. Zvedl hlavu a vážně se na mě zadíval. Po chvíli mi poslal další myšlenku.
"Nechci tě nutit. Neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo. Dřív jsem v tobě pořád viděl démona, hlavně protože jsem tě chtěl oddělit od Olivera, ale teď…"
Odmítla jsem přijmout zbytek jeho myšlenky.
Postavila jsem se. Přechod se přede mnou rozevíral. Byl jako cesta do úplně rozdílného světa. Když na něj vkročím, mohu umřít. A nebo mohu objevit nové schopnosti a ochránit Sarkanu před Trotenem.
Najednou jsem si připadala tak lehká. Jako by mě všechny myšlenky opustily.
"RACHEL!"zakřičel vyděšeně Christopher, vyskočil a natáhl přes Přechod ruku, jako by na mě snad chtěl přes takovou dálku dosáhnout.
Bylo mi to ale všechno jedno. Natáhla jsem pravou nohu, zavřela oči a vkročila.