Protiklady

Kapitola 50. ZA NEBEZPEČÍM

Přes noc samozřejmě nikdo ani oko nezamhouřil. Ve vzduchu byly cítit vystrašené myšlenkové stopy všech studentů. Bolela mě z toho hlava.
S Mandy jsme celou noc mlčely. Vlastně všechno mlčelo. Napětí by se opravdu dalo krájet.
Čekali jsme. A čekali.
Ráno se blížilo a já jsem se vydala na záchod.
Na chodbách bylo ticho.
Samozřejmě. Co taky jiného.
Na konci chodby bylo jedno malé okno a vedle něj dívčí záchody. Už jsem došla skoro tam, když tu najednou jsem přes sklo zahlédla jakousi přibližující se oranžovou šmouhu.
Moje oči byly unavené, nemohla jsem rozeznat o co se jedná. A najednou prásk. Sklo se roztříštilo na milión ostrých kousíčků a ta věc letěla neuvěřitelnou rychlostí přímo ke mně.
"K zemi!"
Moje instinkty se konečně probudily a já se vrhla na zem. Zapálený šíp proletěl asi půl metru nad mou hlavou.
"Rachel!"vyděšený student se mě snažil zvednout ze země.
Byla jsem tak vystrašená. Jeho silné paže mě pomalu přiměly posadit se a opřít se o zeď. Zahlédla jsem, jak natáhl ruku a oheň ze šípu, který se zapíchl pár metrů za mnou, okamžitě uhasil.
Zadívala jsem se mu do obličeje. Blonďatý vlasy, modrý oči, jemný rysy.
"Olivere…" a pak se mi zatmělo před očima.

Probudila jsem se jen o pár sekund později, ale už jsem neseděla na dřevěné podlaze chodby. Všechno se se mnou otřásalo.
Oliver mě držel v náručí a odnášel školou pryč. Kolem nás pobíhali ostatní studenti. Včetně Mandy, která šla přímo před námi a bránila mi tak v lepším výhledu.
"Co se děje..?"zeptala jsem se tiše.
"Už to začalo. Nesu tě dolů do podzemí, aby sis odpočinula. Jsi ještě v šoku z toho šípu. Mandy tam bude s tebou a ještě pár studentů. Já vyrazím na nádvoří, postavit se tomu netvorovi, co tě před chvílí málem zabil."odpověděl Oliver a dál mě odnášel i s davem pryč.
"Ne, počkej…"zavrtěla jsem hlavou.
"Musím jít taky bojovat."
"V tomhle stavu? Ani náhodou."odmítl Oliver.
"Pusť mě…"začala jsem se vztekat a vrtět. Potřebovala jsem jít za Christopherem. Věděla jsem, že už bude na nádvoří. Nemohla jsem ho tam nechat.
Probudila se ve mně síla démona a já Olivera odstrčila a vysvobodila se z jeho pevného sevření.
"Rachel!"křikl a natáhl ruku.
Zastavila jsem ho.
"Nezlob se. Moc mi na tobě záleží. Až tohle skončí, určitě budeme mít čas. Všechno si to vyříkáme, dobře? Teď ale musím jít. I pokud se ti to nelíbí. Nedovolím Trotenovi zničit Sarkanu. Ani nikoho, na kom mi záleží."řekla jsem rozhodně.
Tvářil se smutně, ale zároveň jakoby na mě byl pyšný. Kývl. Nechal mě jít.
Otočila jsem se a bez váhání se rozeběhla vstříc nebezpečí.