18.

9 2 0
                                    

Lisa
Probudím se, protože uslyším známý křik. Počkat, co? Hned se zvednu a mám pocit, že umřu. Je mi hrozně zle. Strašně mě bolí hlava a je mi celkově špatně. Zase si lehnu. Co tady dělám? Proč jsem doma? Jacob mě sem musel odvézt. No super, mohla jsem mu říct, že tady nechci být.

Hádka přestane a najednou je ticho. Pomalu se zvednu a začnu si balit. Už tady nechci být. Je mi osmnáct a prostě chci pryč.

Bez dalšího přemýšlení si zabalím nejdůležitější věci. Věci naházím do tašky, kterou si připravím ke dveřím.

Musím najít nějaký byt nebo někoho u koho bych mohla spát. Tady už mě nic nedrží.

Udělám si ranní hygienu a trochu se nalíčím. Poté se převléknu do velkého trika a prvním kraťasů, které uvidím. Obuju si svoje oblíbené tenisky.

Vtom mi přijde zpráva od Alexe. Rozkliknu náš chat.

Kurt Cobain: Můžu s tebou mluvit?

Co mu mám odpovědět? Chci s ním mluvit? Vždyť mi vlastně ani nic neudělal. Nechodili jsme spolu a ani spolu chodit nebude. Můžeme být kamarádi.

Já: Jasně, ale kdy a kde?

Kurt Cobain: U mě, v 5?

Podívám se na čas. Cože, jsou tři odpoledne? To jsem spala teda hodně dlouho.

Kurt Cobain: Vyzvednu tě v 5 u vás.

Já: Počítám s tím.

Sbalím si ještě další věci a sednu si na postel. Nemůžu uvěřit, že to vážně dělám, ale tak moc chci. Všiml si tady vůbec někdo, že tady nejsem? Samozřejmě že ne, rodičům jsem jedno a vždycky to tak bylo. Už od tý doby, kdy otec začal pít a matka přestala dávat výchovu. Od tý doby to šlo z kopce. Pak Jacob odjel kvůli škole, svý holce a aby si splnil sen. Teď se vrátil a tentokrát bych nejradši zmizela já, ale ještě musím přežít poslední rok na střední a pak mizím.

Rozhodnu se, že bych něco mohla říct rodičům. Třeba že jdu pryč a nejspíš už se nevrátím.

Dojdu do kuchyně, kde se matka nachází skoro furt, ale nikdo tam není. Asi jsou oba v práci a nebo někam šli po tý hádce.

Podívám se na hodiny a uvidím, že už je 17:01. Trochu nestíhám. Doběhnu do svého pokoje, i když teď už můj skoro není a vezmu si tašku a všechny potřebný věci.

Naposledy se rozhlédnu po pokoji a jdu pryč. Co teď se mnou bude? Je to dobrý nápad? Proč to dělám? Najednou mám v hlavě tolik myšlenek, že nevím, jestli je to správný, ale kašlu na to.

Ještě zajdu do kuchyně a dám tam papír, na který jsem napsala pár slov pro svoje rodiče, jestli se jim tak vůbec dá ještě říkat a vezmu si něco k jídlu.

Vyjdu před dům a naposledy se na něho ještě otočím. Pak už jdu za Alexem.

,,To se stěhuješ nebo co?"zasměje se, když mě uvidí s velkou plnou taškou.

,,Tak trochu,"odpovím.

,,Počkej, to fakt? A kam?"udělá překvapený výraz, protože tuhle odpověď nečekal.

,,Pak ti to řeknu."

Podá mi helmu a já si jí nasadím. Sednu si za něho a chytnu se ho.

Vyjedeme a já zase začnu přemýšlet. U koho budu do tý doby, než si najdu byt? Měla jsem to možná víc promyslet, ale teď už je to jedno. Už by bylo blbý se tam vrátím, takže se musím postavit na svoje nohy a nějak to zvládnout.




vaše xxgirlxx1<3

lieKde žijí příběhy. Začni objevovat