17

91 2 0
                                    

O dva měsíce později pohled Wesse:

Naty od pohřbu nemluvý. Posledních pár dní u nich spím protože jejich rodiče odjeli a já nechtěl nechat Naty jen s Paytnem a Sofi. Né že bych jim nedůvěřoval ale Sofi by si chtěla pořád hrát a Payton by dlouho nevydržel hrát si s panenkama. 

Zrovna teď jdu k Naty na pokec. Mám pocit že toho moc neřekne ale co. Zaklepu nic se neozve. Klasika. Jdu do vnitř a sednu si na postel. Naty na mě jen tak kouká.

Já: Ahoj.
Naty: ....................
Já: Nechtěla by si mluvit?
Naty: ...................
Já: Víš Chase určitě nechtěl aby si se kvůli němu takhle trápila.
Naty: ...................
Já: Mám tě rád. Všichni tě máme rádi a ty náš zlobíš a zlobíš.
Naty: .............
Já: Nechceš někam ven nebo tak?
Naty: ....................
Já: Jak chceš...spím tady s tebou dokud nevylezeš ven a nezačneš zase žít.

Pohled Chase v nebi:

Nemohl jsem se koukat na to jak se Naty trápí. Rozhodl jsem se že jí navštívím ve snu a budu si s ní povídat.

V noci:

Naty už spí a já jdu do jejích snů.

Už tam jsem a Naty na mě kouká.

Já: Ahoj.
Naty: Ahoj?
Já: Chci to říct že by si měla začít zase žít.
Naty: Proč? Bez tebe to nejde.
Já: Naty musíš. Je to moje poslední přání.
Naty: ...Dobře ale mám podmínku.
Já: Jakou?
Naty: Musíš mě takhle navštěvovat každou noc až do mé smrti.
Já: Moc rád.
Naty: A jak se jinak máš?
Já: Už dobře. Byl jsem smutnej z toho jak si byla smutná.
Naty: Mám tě ráda.

Chtěla mě obejmout a jaksi jí to nešlo koukala na mě 🤨🥺😕🥺. Mě bylo taky líto že jí nemůžu obejmout ale co jsem měl dělat. Pak se Naty musela probudit.

Pohled Wesse:

Naty ráno vstala, mluvila a snídala. Všichni jsme se divili ale byli jsme rádi. Zrovna teď jíme lívance s jahodami.

Payton: Jak to že si změnila názor?
Naty: S někým jsem si pokecala.
Já: Se mnou?
Naty: Ne s tebou ne.
Sofi: S Chasem viď?
Naty: Jak to víš?
Sofi: Když umřela máma taky za mnou chodívala ve snech a i teď si s ní ve snech povídám.
Payton: Děláte si srandu?
Já: Vy mluvíte s mrtvejma lidma?
Naty: A co? Máme se snad hroutit?
Já: Ne to ne...
Payton: Akorát

Nevlastní BratrWhere stories live. Discover now