Nevlastní Bratr

11

Pohled Naty:

V noci byla bouřka. Někdy do 3 do rána jsem se koukala z okna a pak se rozhodla jít za Paytonem. Spal. Ne ty vole co se většinou dělá ve 3 ráno. Začala jsem do něj strkat nic nepomohlo tak jsem na něj skočila a zařvala mu do ucha. To ho probudilo. Koukal na mě napůl naštvaně a napůl pohledem proč mě budíš?

Pay: Proč mě budíš?
Já: Nemůžu spát.
Pay: Bojíš se bouřek?
Já: Emm jo.
Pay: Pojď sem.

Odsunul se a tím mi nabíd místo abych si lehla vedle něj. Hned jsem tam skočila a on se zasmál a obejmul. Dál si nic nepamatuji takže jsem asi usnula.

Ráno mě probudil tichý smích a zvuk foťáku. Vyšvihla jsem se do sedu a před sebou viděla Charli, Brice a ostatní z party.

Char: Ale noták.
Bri: Jo byli to tak krásný fotky.
Dix: Jo.
Pay: O čem tu sakra mluvíte?
Char: O tomhle.

Ukázal fotky.

Já: To si děláte prdel?
Dix: Copak jsou to hezký fotky.
Bri: Jo a už se nahrávají na istagram.
Pay: Děláte si prdel? Vždyť za to Naty budou nenávidět.
Char: Nebudou. Maximálně si budou myslet že spolu chodíte.
Já: Kurva.
Pay: Co je?
Já: 20 nových zpráv z instagramu
Pay: Děláš si
Já: 21 ne nedělám
Bri: Přečti nějaký.
Já: Ok. Ty mrcho ty chodís s Payem. Nebo Ty si mi sebrala Paytona. Jů tenhle je hezkej. S Payem vám to sluší přeju. Ale zase zlí. Kaco. Nebo Devko.
Ty lidi se ani neobtěžuju naučit se pravopis.
Char: Ups.
Pay: Ups?! Ven!
Dix: Ale Pay...
Pay: Ven!
Bri: V klidu bro přijdeme až se uklidníš.

Payton už fakt křičel. Když odešli já už měla zase slzy v očích křik je pro mě něco strašného. Payton šel ke mě a obejmul mě.

Já: Půjdeme do školy?
Pay: Neumím česky 🤣🤣🤣.
Já: Promiň. Půjdeme do školy.
Pay: Jasně 🤣🤣.
Já: Hej nesměj se mi chtěla bych vidět tebe kdybys byl celej život zvyklej mluvit česky a najednou musíš mluvit anglicky.
Pay: To bych nedal.
Já: Ještě že je to jen na dva roky.
Pay: Jo...jasně 🥺
Já: Jdu se připravit.

Šla jsem se připravit. Rozhodla jsem si na sebe vzít černej krajkovej crop top a roztrhaný džíny. Šla jsem dolů a u stolu byli všichni.

Já: Dobré ráno.
Mik: Dobré.
N/M: Dobré ráno.
Pay: Dobré ráno. Sluší ti to.
Sofi: Dobré ráno.
Já: Děkuji. Charlotte?

Charlotte okamžitě přiběhla.

Já: Dáme papu?

Dala jsem jí granule a  vyměnila vodu.

Em: Tss.
Já: Děje se něco?
Em: Chováš se k tomu psovi jako kdyby to bylo tvoje vlastní dítě.
Já: Je to moje nejmilejší stvoření na světě nikoho nemám radši než jí NIKOHO! Tak se nediv že se o ní starám. Pes si sám jídlo neudělá.
Em: Tak nejmilejší jo?
Já: Jo!
Em: Tak uvidíme co uděláš s tímhle.

Ema vstala a šla k Charlotte. Já nechápala co dělá. Ona do ní kopla a já zkřičela.

Já: Co děláš ty krávo nech jí!
Em: Krávo jo?

Znova do ní kopla. Já brečela.

Pay: Si normální? Nech toho chudáka psa!
Em: Aby ses neposral.
Mik: Nech Charlotte!
Em: Si můj otec nebo její?
Mik: Teď jsem otec vás obou tak toho nechte!
Já: Ty nikdy nebudeš náhrada za mého tátu ano možná si zvyknu na to že se tak budeš chovat ale s oslovením tati ani s věcmi co jsem dělala s tátou nepočítej.

Vzala jsem Charlotte a šla k sobě do pokoje. Po chvíli někdo zaklepal. Přála jsem si aby to byl Payton ale byla to máma a byla naštvaná. Hodně naštvaná křičela a to dost.