Nevlastní Bratr

16

Pohled Paytona:

Byl jsem neskutečně naštavej že mi to neřekli a taky jsem měl strach o Naty. Wess vypadal stejně.

Wess: Co s tím uděláme?
Já: Nevím. Možná se poradit s Chasem přece jen jí zná déle.
Wess: Dobře 🙄🙄🙄🙄.
Já: 1) Nekruť očima 2) Děláme to pro Naty.
Wess: Jo máš pravdu.

Šli jsme k nim do pokoje. Vešli jsme hodně potichu aby si nás nevšimli ale Naty spala a Chase jí hladil po vlasech.

Cha: Bože holka proč mi to děláš? To mě nemáš ráda? To sebe nemáš ráda? Všichni tě tady mají rádi a ty se ničíš a ničíš. Nechtěla by si s tím přestat?

Poznal jsem jak se Wess snaží nevybuchnout a jednu mu nevrazit. Ale on začal řvát.

Wess: Co jako děláš? Nikdo opakuji nikdo se jejích vlasů ani ničeho jiného dotýkat nebude!
Cha: Si do ní zamilovanej nebo co? My dva jsme nejlepší kamarádi. Vy o ní nevíte nic.

Ani si nevšimli že se Naty vzbudila. Řvali na sebe tak moc že Naty začali téct slzy. Šel jsem k ní a obejmul jí.

Wess: Ikdyby tak co? Víme o ní toho víc než si myslíš. Máme jí rádi a nechceme aby se bavila s lidmi co jí akorát škodí.
Cha: Myslíš sebe?
Wess: Do doby kdy si tady nebyl tak anorexii neměla.
Cha: Měla akorát vy jste si toho nevšimli a..

Než stihl pokračovat zařval jsem já.

Já: A DOST!
Já: Copak nevidíte jak se ta holka bojí křiku?
Cha+Wess: Promiň.

Wess i Chase se spolu tak nějak bavili ale Naty byla nahoře a s někým telefonovala.

Já: Hele s kým to Naty telefonuje?
Cha: S Avany.
Já: Hele kluci...
Wess+Cha: No?
Já: Já chci aby tu zůstala Naty i po 18.
Cha: No tak to teda ne.
Wess: Já souhlasím měla by tu zůstat.

Dolů přišla Naty a řekla.

Nat: Jedeme?
Já: Kam?
Cha: Jedeme do kina.
Wess: Aha..tak čau
Nat: Ahoj.
Cha: Čau.

Kolem půlnoci ještě nebyli doma všem to dělalo starosti a všichni včetně Wesse sedíme v kuchyni. Nejdnou někdo zazvoní a my jdeme otevřít. Stojí tam policie. Sofie se rozberečí když ani neví o co jde.

Policajt 1: Dobrý večer.
My: Dobrý večer.
Policajt 2: Přišli jsme vám oznámit že...
Policajt 3: Vaše dcera měla autonehodu. 
Policajt 1: A taky jsme se chtěli zeptat kdo byl ten kluk co byl v autě.
Já: To byl pravděpodobně její kamarád Chase Hudson.
Policajt 2: Aha tak upřímnou soustrast.
Wess: Nechcete říct že Naty je....
Policajt 3: Slečna není ale pan Hudson byl na místě mrtev.
Má: Pane bože.
Sofi: 😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭
Mik: A jak je na tom Naty?
Policajt 1: Nemužeme vám říct nic určitého ale podle všeho měla krvácení do břicha a taky zlomené žebro.
Já: To do nich narazili dvě auta nebo co?
Policajt 3: Ne ale proti nim jel kamion a smetl je dolů do příkopu kde byl strom tudíž to napálili rovnou do stromu.
Em: No ty vole 😶😪😳.
Sofi: Já chci za Naty 😭😭😢🥺🥺
Policajt 2: Je v nemocnici u nemilosrdných sester.
Mik: Jedeme. Nashledanou.

Všichni jsme jeli do nemocnice. Dokonce i na Emě bylo vidět že jí je to líto. Když jsme tam dojeli tak nám řekli že Naty je na pokoji 312. Já i Wess jsme se tam okamžitě rozběhly.

Když jsme byly na pokoji tak jsme uviděli Naty vlasy rozpuštěné a kolem ní strašně moc přístrojů. Pak se jí začala hýbat ruka. Probouzela se. My zavolali doktora a ten rychle přišel.

Nat: Kde..kde to jsem?
Doktor: Jste v nemocnici. Jak se cítíte?
Nat: Jako když mě kopl kůň.
Doktor: Pamatujete si všechno.
Nat: Ano. Jeli jsme s Chasem do kina všechno bylo skvělý a najednou tam byl ten kamion a pak tma.
Doktor: Dobře. Na tohle se vás pak zeptá policie.
Nat: Kde je Chase? Jak na tom je?
Já: Naty....
Doktor: Byl na místě mrtvý. ...Upřímnou soustrast.
Nat: Cože?

Naty se strašně rozbrečela a já jí obejmul a Wess taky.

O dva měsíce později pohled Paytona:

Naty dneska propustili domů. Pořád je smutná a skoro nemluvý. Teď přijela domů.

Já: Ahoj. Jak ti je?
Nat: Čau. Fajn.

Odešla nahoru do pokoje a já šel za ní. Sednul jsem si k ní na postel a řekl.

Já: Nechtěla by si mluvit?
Nat: Ani ne.
Já: Nebuď smutná.
Nat: Jak asi nemám být smutná umřel člověk kterého mám strašně moc ráda.

Přitáhnul jsem si jí do objetí. A ona brečela.

Nat: Strašně moc mi chybí. Chtěla bych aby se vrátil. Proč musel odejít zrovna on?
Já: Nevím. Ale vím že za tři hodiny bude pohřeb měla by si se připravit.
Nat: Máš pravdu.

O dvě hodiny později:

Naty sešla dolů a strašně moc jí to slušelo.

Takhle nějak vypadala Naty.

Nějak takhle vypadala Sofi.

Mají přijet i lidi z Česka.

Zrovna teď stojíme v kostele Naty brečí jako skoro všichni. Najednou se Naty podlomila kolena a já jí musel chytnout aby se tam nezhroutila. Naštestí si toho nikdo nevšiml. Najednou přichází chvíle které se bojím nejvíc proslov Naty. Bojím se aby se tam nezhroutila nebo něco podobného. Naty tam jde a začne něco říkat.

Nat: Dobrý den. Jsem Naty Chase byl pro mě něco jako bratr. Byl to úžasnej kamarád. Mám pocit že neexistuje člověk který by ho neměl rád. Chase byl milí a pohodový člověk. Nikdy jsem ho nezažila že by měl špatnou náladu a byl na lidi nepříjemný dokonce ani po tvrdém rozchodu se nezměnil a byl to pořád ten milí a usměvavý Chase. Měla jsem ho a pořád mám strašně moc ráda. Nikdy jsem nezažila že by nepomohl člověku v nouzi nebo by se někomu smál za to jak vypadá. Byl to úžasný, hodný a milí člověk. Děkuji a naschledanou.

Naty šla zpátky k nám a já byl rád že se nezhroutila.

Dnešní část je celkem smutná. Chase v příběhu ale nekončí bude se dál objevovat jako vzpomínka nebo ve snech Naty.