Dvůr bolestí

Kapitola 5.

Vidličkou jsem píchla do lívance politého sirupem.

"Děje se něco?Snídaně si se ani nedotkla?" Zeptala se mě Drachel.

"Děje, slyšela jsem co jste si povídali večer ve východním křídle." Vyplivla jsem to ze sebe tak rychle, že jsem se až divila. Lord a jeho žena se na sebe podívali a ona začala hned mluvit.

"No, není slušné poslouchat za dveřmi." Protočila jsem oči.

"Neptám se tě na to co je slušné nebo ne, ptám se tě na to jakto že jsi podvedla svého manžela a nějakým Moundem jsi si udělala nemanželské dítě! Mě." Ninie si rychle dala do busi kus lívance a poslouchala náš rozhovor.

"Irien, nezvyšuj na mě hlas." Řekla mi matka a usmála se na mě, jako kdyby to mohl úsměv odčinit.

"A teď mě budeš vychovávat? Na to nejsem zvědavá!" odsekla jsem jí a opět jsem šťouchla do lívance.

"Tohle jsi nemusela, co chceš slyšet? Že jsem podvedla svého muže? Je to už osmnáct let."

"Tenkrát nebo teď, pořád je to zrada." Dodal Fribok a poposedl si na židli. Drachel protočila oči a dál povídala.

"Nikdo se to nesmí dozvědět. Rody se nesmí mimo zájmy koruny míchat. Zabili by tě. Máš v sobě sílu slunce i měsíce. Můžeš si hrát s dnem i nocí. Pokud by se to dozvěděl někdo z královské rodiny, nedej bože Bright, okamžitě by tě zabil." Zvedla jsem se ze židle.

"Děkuju za přednášku a za snídani." Dodala jsem ironicky. "Pokud mě omluvíte půjdu do svého pokoje." Nečekala jsem na to až mi dovolí odejít, prostě jsem šla. ZAvřela jsem za sebou dveře od jídelny a okamžitě jsem se rozběhla ke schodům. Ty jsem vycupitala na podpatcích a unavenými kroky jsem pokračovala do pokoje.

Netrvalo to dlouho a přiběhla za mnou Ninie, nevěděla jsem jestli jí pořád můžu říkat sestro. Uvidíme jaký na to má názor. Ninie si sedla vedle mě a objala mě.

"Trápí tě, že neumíš používat svoje schopnosti i když jsi tak mocná?" Zeptala se když mě objala.

"Ne, trápí mě, že jsem bastard, který má podle královské vůle umřít." Ninie mávla rukou.

"Matka zase přeháněla, ale pokud chceš naučím tě používat magii co v tobě spí." Zasmála jsem se, Ninie občas mluvila opravdu legračně. Ale pak jsem kývnutím a prosebným výrazem souhlasila. Ninie mě čapla za ruku a dotáhla mě až do mé šatny. Otevřela druhou skříň na pravo a vytáhla z ní přesnou kopii mého oblečení z Handis. Poznala jsem, že to byla kopie, protože bunda neměla žádnou díru na zádech, nebyla tak ošoupaná a kalhoty měli ještě nepronošená kolena. Rozzářily se mi oči. Ninie mi věci na ramínku vrazila do rukou a povolila mi šněrování na zelených šatech, které mě zdobily už od rána.

"Dojdu se převléct a za pět minut se sejdeme v hale." Kývla jsem na ní.

"Počkej!" Natáhla jsem k ní ruku. "V tomhle nemůžu cvičit." Ukázala jsem na svoje střevíčky.

"Koukni do třetí skříně na levo, máš tam boty, jedny so vyber." Ninie s těmi slovy vyšla ze dveří a já jsem jako první objala své staré oblečení.

Sedělo mi přesně na míru. Otevřela jsem třetí skříň a neomylně jsem sáhla po černých vysokých kožených botách. Seděly mi úplně perfektně, byli mi kolem nohy hezky obtažené, ale ani mě neškrtily. Vyšla jsem z pokoje, a i když jsem měla oblečení zase jako já, šla jsem dolů pomalu a snažila jsem se vypadat ladně. Určitě se mi to nepodařilo. Dole už na mě čekala Nini. Sešla jsem poslední schod a uklonila jsem se Ninie pukrle. Ta se zasmála vzala mě do rámě a ukázala někam rukou.