Po přemlouvání Gallyho, útěku do Labyrintu a útěku přes Labyrint, jsme se dostali do laboratoře. Byl to náročný útěk, během kterého zemřelo několik lidí. Thomas, Chuck, Newt, Minho, Pánvička, Winston a já jsme se dostali ven.
„Tady jsme vás sledovali,” řekla jsem do vzduchu, když jsme procházeli laboratoř. Ale byla celá zničená.
„Co se tady stalo?” zeptal se Minho, pouze jsem pokrčila rameny, protože jsem to vůbec nevěděla.
Thomas zmáčkl nějaké tlačítko, které zaplo video. Byla tam ona — moje matka.
Říkala to samé, co už jsem jim dávno řekla já. Ještě než se ale video vyplo, prostřelila si lebku.
„NEE!” vyjekla jsem, sice jsem jí možná nesnášela, ale pořád to byla moje matka. Než se přidala ke ZLOSINu, než vypukla erupce, tak to byla dokonalá matka. Kdysi....
Slzy se mi hnali do očí, i když jsem nechtěla. A rozhodně jsem nechtěla, aby mě ostatní viděli brečet, ale jinak to prostě nešlo.
Najednou se otevřeli dveře, venku byla pouze poušť. Spáleniště.
„Teď už můžeme jít domů?” zeptal se Chuck vedle mě, všichni se na mě podívali, jako kdyby čekali, že něco vím a zachráním je, ale bylo to přesně naopak.
„Ne,” ozvalo se za námi, otočili jsme se a spatřili Gallyho. Byl uštknutý, v očích měl slzy a v ruce oštěp.
„Co to říkáš, můžeme jít domů,” řekl mu Thomas a šel k němu.
„Bacha, je uštknutý,” varovala jsem ho.
„Nechápete to, nic nechápete. Tam venku je to ještě horší, já patřím do Labyrintu,” poté se stalo víc věcí najednou. Chtěl střelit Thomase, Chuck si toho všiml, proto se postavil před něj, ale já se postavila před Chucka. Někdo ale stihl Gallyho zranit šípem.
„Lidi,” vydala jsem ze sebe bolestně, cítila jsem, jak mě kulka tlačí v hrudi. Skácela jsem se k zemi, ale Thomas mě stihl zachytit.
„Abbs, notak, řekni mi, že ti nic není,” všichni se okolo nás postavili.
„Musíte jít, okamžitě! Oni mě nenechají umřít, najdu vás, slibuju!”
„Nemůžeme tě tady nechat,” řekl Newt a v jeho očích se leskly slzy.
„Musíte, najdu vás. Běžte!”
„Ale–”
„Okamžitě!” přikázala jsem jim. Naposledy jsem se na ně podívala, doufala jsem, že je nevidím naposledy.
Potom jsem už ale upadla do temnoty.
ČTEŠ
property of wicked | tmr ✔
Fanfiction„𝐢𝐟 𝐲𝐨𝐮 𝐚'𝐢𝐧𝐭 𝐬𝐜𝐚𝐫𝐞𝐝, 𝐲𝐨𝐮 𝐚'𝐢𝐧𝐭 𝐡𝐮𝐦𝐚𝐧" „Ty hlasy, pořád slyším hlasy," říkala jsem zoufalým tónem, pořád mi v hlavě zněli tyhle tři věty a ke každé byl jiný hlas. Myslela jsem si, že se snad zblázním. Bolest, lži, nenávis...
