property of wicked | tmr ✔

finally true

„Musím znát pravdu,” řekl Thomas a do nohy si vrazil kus rmuta.

Když se dostali rmutové na Plac, zničili tady spoustu věcí a Alby byl mrtvý. Bohužel Thomase zavřeli do lochu a mě taky, protože tomu teď velel Gally.

Jakmile se Thomas probral, vypadal zaraženě, zřejmě viděl i mě.

„Co tě to, krucinál, napadlo?” zeptal se ho Chuck.

„Musel jsem to udělat. Musel jsem znát pravdu o tomhle místě,” řekl a podíval se na mě.
„Tebe jsem tam taky viděl,” rozhodla jsem se po celou dobu raději mlčet.
„Tohle místo není to co si myslíme, není to vězení ale test. Začalo to když jsme byli děti, dělali nám různé testy. Dělali na nás i pokusy, a pak začali lidi mizet. Každý měsíc jeden za druhým jako stroj.”

„Posílali je do Labyrintu?” zeptal se ho Newt.

„Jo, ale ne všechny.”

„Jak to myslíš?” zeptal se Minho.

„Já jsem jeden z nich, celou dobu, co jste tady byli, jsem byl na druhé straně. A ty taky,” podíval se na mě.

„Proč by vás sem posílali, když jste s nima?” zeptal se Chuck.

„To je jedno.”

„Má pravdu, je to jedno. Ale teď musíš dokončit to, co si začal,” řekl mu Newt.

„Ale nejdřív se musíme dostat přes Gallyho,” navrhl Minho. Už jsem to nevydržela, byla jsem odhodláná jim to říct, i kdybych měla cítit velkou bolest.

„Ne,” řekla jsem jenom, všichni se na mě nechápavě podívali.

„Jak jako ne?” zeptal se nechápavě Thomas.

„Ty nevíš celou pravdu, Thomasi. Vy nechcete jít ven, věřte mi. Je to tam ještě horší než tady.”

„Jak to ty můžeš vědět?” zeptal se mě Newt.

„Protože já nejsem ani jako vy a ani jako Thomas. Už od začátku, co tady jsem mám všechny vzpomínky, byla jsem sem poslána, abych vás dostala ven. Nikdy jsem neměla být jako vy, ale já už to takhle dál nevydržím, nemůžu vám pořád lhát, hlavě o tom, jaké to je venku,” slzám už jsem se neubránila, podívala jsem se na Thomase.
„My jsme byli nejlepší přátelé, Tommy, ale potom ses obrátil proti ZLOSINu a poslali tě sem.”

„Ale proč jsi pořád byla s nima?”

„Já jsem musela. Já s nimi nikdy nesouhlasila, ale musela jsem.”

„Ale proč?”

„Protože Ava Paigeová, ta ženská, co pořád máš ve vzpomínkách, je moje matka. Ona řídí celý ZLOSIN.”

Všichni se na mě dívali neurčitě, zřejmě jim došli slova a já se jim ani nedivila.

„Jaké je to tam venku?” zeptal se Chuck.

„Zemi spálili slunce, všude jsou pouště, raplové, lidi nakažení erupcí. Nikde se nedá žít, proto ZLOSIN pátrá po léku, proto jsme tady. Věřte mi, ten svět není hezký. Celou dobu, co jsem tady mě ovládají, proto jsem se několikrát držela za hlavu, oni mě ovládají,” zlomil se mi hlas, cítila jsem zradu z mé strany, kdybych byla jimi, tak bych sebe předhodila rmutům
„Omlouvám se, jsem jenom zrádce.”

„Možná jsi byla, ale teď už nejsi, důležité je, kdo jsi teď. A ty nám pomůžeš se dostat ven.”

* * * *

taak a máme tu další kapitolu!
dneska jsem začala číst druhý díl labyrintu, tak doufám, že to stihnu za půl roku přečíst, protože to mám to čtenářského deníku a strašně moc bych chtěla dočíst i celou trilogii! 🙏🏻
přeju vám krásné pololetní prázdniny (i když jsou jenom jeden den ugh) <3