Prokletí měsíce

Kapitola XI. - Příběh generací

*****

Když Kayl odešel, začala jsem se bezcílně promenádovat bytem. Občas jsem něco poupravila, otřela od prachu, ale jinak jsem byla myšlenkami daleko. Hlavou mi běžely události dnešního rána a ta šerifova tvrzení. Upíři? Vlkodlaci? Jako vážně?! Nic z toho nebylo skutečné a nalhávala jsem si, že si vše má mysl vyfantazírovala, ale poté jsem se pozastavila nad důkazy: šerifovi prodloužené špičáky, přerostlý vlk za úplňku a mrtvé, vysušené tělo.

Po těle mi přejel mráz až jsem se otřepala. Bylo těžké uvěřit v něco, o čem jsem se celý život domnívala, že je pouhá fikce, smyšlené pohádky, kterými lákají kina své diváky a rodiče straší děti. A i přesto, že jsem se po několik let věnovala nadpřirozenu ve svých článcích a zhruba o tématech napřirozena jsem něco věděla, musela jsem zjistit více. Nikdy dříve jsem podobným článkům nevěnovala pozornost.

Přešla jsem do ložnice a zapnula notebook. Internet bude zajisté zaplavený všelijakými příběhy a popisy nadpřirozených postav. Když se počítač konečně rozhjel a zapnula jsem vyhledávač, zjistila jsem, že jsem se nemýlila. Většina odkazů směřovala k filmům a seriálům s touto tématikou.

Listovala jsem stránkami na mnoha webových stránkách. Jeden odkaz střídal druhý, báje, povídky, mystické popisy i údajné výpovědi svědků ze starších let. Hltala jsem texty, jako nikdy v životě, ponořena v tom, něco z nich vypátrat. Ale všechny články měly alespoň jádro příběhu společné - upíři jsou noční, neživé bytosti pijící lidskou krev, především si pochutnávají na krvi panenské. Oproti tomu vlkodlaci jsou ovládáni úplňkem, kdy se přeměňují, jinak obyčejní smrtelníci.

Zbraně proti upírům podle starých legend jsou česnek, ostré kůly, svěcená voda, kříže a stříbro, kdežto u vlkodlaků jsou známé zbraně jen kulky ze stříbra či odvedení vlkovi pozornosti na zvířecí oběť, kterou hospodáři vlkodlakům házeli do lesů, aby se nažrali a k domu se ani nepřiblížili.

Následoval odstavec s pohřbíváním takovýchto tvorů a především velká škála způsobů byla opět zaměřena na vampíry. Oblíbené a hodně zmiňované bylo probodnutí kůlem, useknutí hlavy, pohřbívání do rakví a zatížené kameny, rozčtvrcení, pohřívání těl bez hlavy, a mnoho dalších způsobů při jejichž pomýšlení se mi obracel žaludek. Napadlo mě, kolik nevinných lidí v někdejších dobách bylo těmito způsoby neprávem zabito.

Když se ozvalo zabušení na dveře, leknutím jsme nadskočila a srdce měla až v krku. Poplašeně jsem se podívala do chodby.

„Kdo je?" zavolala jsem směrem ke vstupním dveřím, když jsem našla hlas.

„Claire!" odvětil ženský hlas z druhé strany dveří. „Kiano? Je ti něco?"

Úlevně jsem si oddychla, zaklapla počítač a zamířila ke dveřím.

„Ahoj Claire, ano jsem v pořádku." pousmála jsem se na ženu stojící na prahu dveří. Ta si mě přejela pátravým pohledem a zatěkala očima k chodbě za mnou. Pochopila jsem. „Chceš jít dál?" nabídla jsem a ustoupila stranou, aby mohla kolem mě projít, což se stalo.

„Kiano, kde jsi byla včera v noci? Měla jsem takový strach! Nejdříve jsi vyletěla z mého bytu, rozčilená do běla, a když jsem se ti přišla večer omluvit, nebyla jsi doma! Myslela jsem, že hrůzou zešílím! Neříkej mi, že si šla pátrat na vlastní pěst!"

Překvapeně jsem zamrkala. Ano, pamatovala jsem se na tu rozepři, kdy jsem se na sekretářku naštvala, ale oproti proběhlým událostem se mi to zdálo nepodstatné.

„Musela jsem do města na nákupy, a pak..."

„Potkala jsem šerifova zástupce. Jela jsem akorát z redakce, když jsem se s ním střetla. Pověděl mi o tom, že tě šerif našel a přespala jsi kvůli bezpečnosti u nich." Claire přešlápla z nohy na nohu a měla jsem pocit, že jsem postřehla mihnutí jejího začervenání. „Je to pravda? Spala jsi v domě šerifa?"