6.Kapitola

988 76 4
                                    

Ráno mě probouzí vřískání budíku, napůl spící sáhnu po mobilu, chci si ho vzít k sobě, ale spadne mi na zem. Sakra...zakleju, když uslyšim ránu padajícího telefonu, vytáhnu ruku z postele a vezmu si ho. Vypnu budík a ještě zavřu oči, abych mohla ještě spát. Teď na školu kašlu, už tam nechci chodit...můžu se vše potřebné naučit doma. Po chvilce zase usnu...

Probouzim se kolem odpoledne musí tak být...Uslyšim dole ránu, to mě okamžitě postaví na nohy a zaposloucham se. Pomalu a potichu jdu po schodech dolu, nakouknu za zábradlím a všimnu si mámy v kuchyni. Oddychnu si a jdu nahoru, převleču se do tepláků. Ano Vanesso, jdi běhat ať zhubneš...promluví na mě až moc klidně Anna, kývnu si hlavou sama pro sebe a jdu na chodbu, když se obouvam, tak zakřičim na mamku „Mami jdu ven! " když souhlasně něco zamumlá, tak se rozejdu ven. Cestou k lesíku pomalu běžim, narazim na partu ze školy...asi spolu šli ven. „Vanesso...neobtěžuješ se chodit do školy, stalo se ti něco drahoušku? " zeptal se mě Jack- myslím, že se tak jmenuje. Jeho parta se zasmála. Protočila sem nad tim jen očima. Chtěla jsem se rozejít pryč, ale obklopili mě dokola, podívala sem se po nich. „Ten tuk ti nedovoluje ani pootočit hlavu viď? " zase se začali smát...Začali mi sklovatět oči. „Ne nebreč, jinak ti místo slz z očí poteče tuk!" zase se zasmáli, bolí mě, jak mě uráží. Stekla mi slza po tváři, utřela jsem si ji, když už mi chtěla skápnout na zem. „Nechte mě být a starejte se o sebe! " vyjela sem po nich. „Óóó...špek se snaží bránit..." řekla Samantha -nejhezčí holka z naší třídy. Další slza se mi spustila po tváři a skápla na zem, rozeběhla sem se a odstrčila sem od sebe Samanthu a Jacka,který stáli vedle sebe a běžela sem k lesu. „Podívejte se, jak se jí třesou ty špeky, když utíká!" slyšela sem za sebou a pak následně jen už smích.

Když sem doběhla do lesa, tak jsem se opřela o strom, sjela po něm a nechala slzám volný průběh. Obličej sem si dala do dlaní, lesem byly slyšet jen mé vzlyky.

To tu budeš jen tak sedět a brečet?! Takhle nezhubneš Vanesso! Takhle se ti budou smát pořád, takže vstávej ty špeku a začni se hýbat!!! Zaječela na mě po chvilce Anna. Zvedla jsem se a nějak se trochu rozcvičila, pak sem začala běhat po lese jako debil, kdyby mě někdo viděl, tak by si myslel, že sem blázen, že běham jen v určité oblasti stále dokola.

Po nějaký době jsem už byla unavená a tak sem se posadila na pařez. Je mi hrozný horko, chytim se za lem mikiny u krku a trochu s ní zatřepu,aby se mi pod mikinu dostal vzduch a vyvětralo trochu to horko. Myslíš si,že tohle stačilo?! Vstaň a běhej zase! Zakroutila sem hlavou. Ne...už nemůžu...Zaprotestovala sem. Chceš snad být takovej vepřík až do konce tvýho života?! Chceš chcípnout, jako panna se sto kočkama?!  Oči mi znovu zaplavily slzy. Vstanu a rozběhnu se domů, nemám ponětí kolik je, ale začíná se stmívat.

Na chodbě si sundam boty a zvolam. „Mami! Sem doma! " zvolam a ona jen něco zabručí, necham to tak a rozhodnu se si nejdříve dát sprchu a pak se za ní pudu podívat. Když dojdu do koupelny, tak se svleču a vlezu si do sprchy. Pustim na sebe trochu studené vody a pak ji pomalu přepínam na teplou až skoro horkou. Je mi to příjemné, jak mě ty vařicí kapičky trochu štípají na kůži.

Už jsem převlečená do volného trička a kalhotů. Rozejdu se dolu do obýváku za mámou. „Mami? " zvolam už od schodů. „Coje?" slyšim chraplavější hlas, nakrčim obočí a rozejdu se do obýváku. Máma sedí v křesle s flaškou whiskey v ruce. „Mami?! " trochu mě to vyděsilo, došla sem k ní a vzala jí flašku. „Vrať mi tu flašku!" zahulákala na mě máma. Vždycky je taková, když jí opustí přítel, ale já o žádném nevěděla...ani sem se vlastně nezajímala. „Ne nedam ti jí...jsi opilá...jdi spát..." řekla sem jí vůdcovsky, aby mě poslechla. „Vanesso okamžitě mi vrať tu flašku! " zaječela na mě. Zase je agresivní...dlouho nepila, takže sem pomalu zapomínala jaké to je, avšak dnes mi to připoměla. „Ty nevděčnice malá vrať mi tu whiskey! " zaječela na mě a najednou jsem ucítila štiplavou bolest na tváři, přiložila jsem si tam ruku. „Tak si tu flašku třeba sežer! Já se ti snažím jen pomoct! " zaječela jsem na ní v naštvání i když bych na ní taková nikdy nebyla, prostě to ze mě najednou vylítlo...

„Nebuď drzá! Nechci od tebe pomoct! Jsem dospělá a můžu si dělat co chci! Padej do pokoje!" zaječela na mě máma opile. „Máš týden zaracha na notebook! " zakřičela ještě. No to mi snad nemůže udělat...je opilá. Šla jsem do kuchyně a vylila jsem ji do dřezu. „Ty krávo malá co si myslíš,že děláš?!" ječela..„Pomáham ti! " zvolala sem na ní z kuchyně, přiřítila se ke mě, chytila mě za vlasy a škubla za ně směrem k podlaze, kopla do mě, tohle mi ještě nikdy neudělala. „Ten alkohol byl drahej ty čubko!" zděsila sem se nad jejím slovníkem. Dala sem si ruku na břicho a zvedla se, utekla sem se do pokoje. Posadila sem se na postel a přejela si polštářky prstů po tváři na které jsen dostala facku a druhou rukou jsem stále měla na svém břiše, docela to bolelo...pomalu mi začalo docházet co se vlastně stalo...i když sem se rozhodla mámě lhát a nevěřit jí, tak jsem ji měla stále svým způsobem ráda...Rozbrečela jsem se....

Po nějaké době co jsem se trochu vzpamatovala a utřela si slzy, tak jsem si dala notebook na postel a otevřela ho. Přihlásila jsem se na facebook...blikla mi na dolní části notebooku zpráva...Kdo jiný by mohl napsat...nevědomky jsem se pousmála a pomalu zapomínala na to co se před chcílí stalo.

Petr: Ahoj

Já: Ahoj :)

Petr: Můžu mít otázku?

Já: Jasně :)

Petr: V jakém městě bydlíš?

Tak to mě opravdu překvapilo. Asi to opravdu není nikdo z naší třídy...
Já: To myslím je nepodstatné...:)

Petr: Když to nechceš říct, tak to budu respektovat :)

Oddychla jsem si a promnula si spánky.
Já: Díky...:)

Už si to jen zobrazil. Třeba už mi kuli tomu nenapíše...ach jo...snad ano...Na co to myslíš?! Myslíš si, že by o tebe měl nějakej kluk zájem?! Jestli chceš, aby ano, tak bys měla pořádně začít hýbat zadkem, jinak nezhubneš!  Promluvila na mě Anna...zrovna v pravou chvíli. Vždyť já se snažim...povzdychla sem si a vstala jsem. Vstoupla sem si na váhu a podívala se na ni. 97 kilo? Opravdu? Vážně? Já mam o 2 kila míň?! Zajásala sem, váhu zase uklidila a dala si ruce k sobě, jako bych se modlila. Moc ti děkuju Anno! Byla jsem ráda i za ty 2 kila...Vidíš Vanesso? Říkala jsem ti,že díky mě zhubneš...doufám,že teď mi plně důvěřuješ a budeš dělat to co ti řeknu...Udělám cokoliv jen budeš chtít Anno...Slíbila jsem ji.

Ahoj! :) Tak tady dávam další část :) snad se vám příběh zatim líbí :) Odteď budu přidávat kapitoly míň, protože tyhle jsem měla předepsané dopředu :/ Děkuji moc za všechny vote:33 vážně nevim, jak bych měla vyjádřit, že jste super:33 Omlouvám se za chyby :/
Mám vás ráda xxx

Expl0ited<3My hero<3Where stories live. Discover now