[Dokončeno] Diamo Stewii - kniha první

20.kapitola ||Poslední kus k labyrintu||

Nějaká ta hodina už odbyla a Shadow s Oceanem stále seděli u ohně a mlčky pozorovali bublající vodu. Shadow měla ruce na kolenou a hlasitě si povzdechla. ,,Mám celkem obavy." řekla potichu a tím upoutala Oceanovu pozornost od ohně a ten se na ni podíval. ,,Z čeho? Nic se nám nemůže stát." řekl a u toho si povzdechl. ,,Že jsi šla až moc daleko-"
,,Ne! No možná jo, ale na cestě zpátky jsem potkala možná místního predátora, no chtělo mne to sežrat, noo a pak se objevilo ještě větší monstrum." vysvětlila Shadow a vylíčila, jak spolu bojovali. Potom se ohlédla na odřeninu na loktu. Oceanova ruka rychle chňapla Shadowinu ruku a natočila ji směrem k němu. Musel se asi vyděsit, neboť se jeho zorničky stáhly do malé čárky. Začal se na loket dívat, fouknutím ho zbavil prachu a ujistil se, že se po cestě zpátky do něj nic nezabodla, třísku nebo tak něco. Aspoň, že je v pořádku, ujistil se v duchu Ocean a lehce sklonil hlavu při zmínění druhého monstra. 
  ,,Je všechno... v pohodě?" zaslechl hlas patřící Shadow a všiml si, jak mu vzala tmavě zbarvenou ruku a pořádně stiskla. Ten jen zavrtěl hlavou, aby se vrátil do reality. ,,C-Co? Ano, ano! Jen jsem se lekl, že to bude horší..." odmlkl se a podíval se nahoru a setkal se s Shadowiným podezíravým pohlede. ,,... ty odřeniny!" dořekl rychle, pročistil si hrdlo odkašláním a vzal do rukou misku ve které už byl odvar hotový. 

A pak bylo zase ticho. Shadow si odvázala loket a sledovala, jak Ocean dodává do odvaru jakési bylinky a něco si mumlá. Musela něčím zahájit konverzaci, ale čím? Něco ji napadlo, toto téma se řešilo mezi následníky velice často. ,,No a Oceane, jací byli tví rodiče? Teda- jestli už ti také ve tvém dětství dohazovali nápadnice?" její společník se na ni podíval a usmál se. ,,Táta se o to pokoušel, ale matka mu to zarazila. Když byla ještě naživu..," a zase jeho smutné povzdechnutí. ,,Ou- tvoje máma. Mrzí mně to, nemyslela jsem to tak. Ale, určitě to musela být super ženská." 
,,Taky že byla... byla to ta nejmilejší osoba, jakou jsem měl tu čest potkat. Otec byl pravý opak. Ještě teď mi nedochází že to s ním vydržela."
,,Notak Oceane, hlavu vzhůru. Ten je teď pryč a my máme úkol, ne? Tak ho pojďme se stylovým úsměvem splnit!" vyhrkla Shadow svůj povzbudivý proslov a tím mu vyčarovala úsměv.

,,Odvar je hotový!" řekl Ocean a lusknutím oheň zmizel. Podal Shadow malou misku do které si poté Shadow nabrala odvar. ,,Nechceš si dát taky?" zeptala se ho a usadila se.
,,Promiň, ale ten odvar musíš vypít je ty. A i kdybych si ho dal, na mne nemá žádný účinek." řekl Ocean s uchechtnutím. ,,A čím více toho vypiješ, tím kratší dobu bude potrvá najít tvé dračí já." dodal a rukama se opřel o padlý kmen, na kterém seděli. Naklonil hlavu nahoru a zavřel oči. Shadow vypila první dávku tekutiny. Bylo to sladké, hodně cítila bobule. Po první si dala další a další až nakonec byla velká mísa nad ohněm prázdná.
  ,,Nebylo to hořké, že?" Shadow přikývla. Ocean si sundal svou tmavě modrou bundu a přehodil si Shadow přes ramena, neboť se i přes to co měla na sobě, klepala jak ratlík. ,,Nebude lepší když se prospíme. Od první návštěvy Suguva Daithi jsi pořádně nespala." usmál se, poplácal Shadow po zádech, jako pochvalu.
Shadow se uculila a tváře nabraly lehkou růžovou barvu. Kabát si přitáhla blíže k tělu a sledovala, jak se Ocean opřel o strom a s povzdechem zavřel oči. 

Dalšího dne vyrazili za úsvitu. Posbírali co nejvíce věcí, aby nepřitáhli Hibidrinu pozornost. Kdo by přece chtěl potkat blázna s dvěma artefakty, který hledá po dvou uprchlících? Asi nikdo, že? Shadow stále cítila tu sladkou vůni odvaru, ale přes noc neucítila žádné změny.
Labyrint byl skoro na dosah, že zahlédli nádhernou, zlatou vstupní bránu, která se ve svitu slunečních paprsků třpytila. Z dálky vypadala krásně, ale když Shadow s Oceanem došli blíže, setkali se s něčím nečekaným.

,,Zastavte a odložte zbraně!" zavrčel někdo za nimi.