[Dokončeno] Diamo Stewii - kniha první

13. kapitola ||První prolitá krev!||

,,Otce prosím, přenech mě." řekl Ocean, když už se vypotáceli ze sálu. Skrytí v uličkách se jim náramně hodila. ,,Dobrá, já si vezmu toho špeha, kde se sejdeme?" ,,Tady, hned jak vše dokončíme." Shadow se otočila a pohladila alicorna po čumáku. Budeme hned zpátky, řekla si v duchu a společně s Oceanem šli zase zpět do hradu. 

,,Tak, jak to uděláme. Všichni jsou pryč." řekla Shadow potichu. ,,Já si myslím, že ten rádce ví o tvém podezření. Je to přece otcův rádce a ten má vždy pomalu s nejlepšími schopnostmi ve vesmíru." řekl, ale když řekl slovo otec, lehce se otřásl. ,,Aaaa pokud by se něco zvrtlo, na." dodal a vytáhl z kapsy malou píšťalku. Shadow ji podal a ona mu vřele poděkovala. Rádce chvíli stál u krále a něco mu vykládal. ,,... byste si odpočinou..." to bylo jediné co oba od něj zaslechli. Sae kývnul a odešel ze sálu, čímž mohla začít Oceanova práce. I rádce se uchýlil za oponu a Shadow šla pomalu za ním. Buď opatrný..., řekla si Shadow v duchu. 

Ocean se pomalu přibližoval ke komnatě, kde měl spát jeho otec. Kam se poděli stráže? zeptal se sám se. V ruce měl osten z lepky Manus Mortis. - jedno malé škrábnutí tě okamžitě usmrtí. Princ přešel ke dveřím a nakoukl přes mezírku. ,,Klidně si spinkej, blázne." zašeptal a vnikl do místnosti. Snažil se moc nehýbat, aby krále nevzbudil, ale to bylo zbytečné. Sae spal tak tvrdě, že by ho ani výstřel z děla neprobudil. Chvíli se na jeho spící tělo koukal, na jeho černé dlouhé vlasy, které mu padaly do obličeje. Ocean vzal jeho ruku, nahmatal nejsilnější a nejtlustší žílu a přiložil k ní hrot. Pokojem se neozvalo jediné pípnutí...

Shadow to trvalo celkem dlouho. V zabíjení mistrem nebyla a nikdy nebude. Zatím skolila pouze dva ze stráží. Dívala se pod sebe, na válející těla ve své vlastní krvi a potu. V rukou držela dýku a jakmile si všimla, jak špinavá ta čepel je, hned ji očistila o kabát. Našla rádce v jeho komnatě a zanedlouho byl svázaný na židli. ,,Co po mně chceš?!" vyjekl rádce a začal se nebezpečně zmítat. ,,Víš kdo já jsem?! Jsem člen královského dvora! Mně nemůžeš jen tak sváz-!" na rádcovi tváři se objevila rýha, ze které začala proudit načernalá tekutina. Shadow se k němu naklonila. ,,Je mi jedno jestli jsi farmář, nebo třeba rádce... mne spíše zajímá, proč by se tady potuloval špeh samotné Hrozby." řekla potichu. Hlas se ji změnil, byl hlubší a tajemnější, jako by byla něčím ovládána a zároveň ne. Nakonec se narovnala a vytáhla píšťalku, na kterou dlouho zapískala. 
   Ocean už byl na cestě, když zaslechl píšťalku okamžitě se rozešel k hudbě. ,,Tak co? Stále ho máš živého?" zeptal se když se objevil ve dveřích. ,,Ano, chci se od něj ještě něco dostat," zašeptala a sledovala jak rádce sebou ošíval a proklínal je ve starém jazyce. ,,Oceane? Jsi to vážně ty?" řekl najednou špeh radostně a podíval se na prince. ,,Celý lid tě postrádal. Král nebude nadšený, až zjistí, že se potuluješ s touto vesničankou," jo, už nebude nikdy, pomyslel si Ocean posměšně. 

,,Takže tobě ta-" začal Ocean. ,,Kampak tvoje nadřízená vzala moji matku!" vykřikla Shadow a rádcovi silně stiskla ramena. ,,Shadow... teď, bude nejlepší, když vyřešíme tu hlavní věc," řekl Ocean potichu a nadechl se. ,,Takže tobě ta Hrozba nic neříká? povolání Temného jezdce? Oživení Stínů? Vážně nic?" zeptal se. Vypadalo to, že o celé této situaci věděl více, než kdokoliv, ale jak? ,,O Temném jezdci ví jen málokdo, hlavně panovníci Emeraldových jeskyní a také král Diamo Stewii," po těchto slovech se Shadow zarazila a podívala se na Oceana. Ocean jenom mrkl, jeho oči se zabarvili tmavším odstínem modré, chvíli vše pozoroval a potom,  jakmile mrkl podruhé, se zase barva vrátila do normálu. ,,Ale víš o těch panovnících TY, by mně zajímalo," zasyčel a okolo rádce uvázaného na židli se procházel. Rádce se na něj díval, se slzami v očích a hned začal: ,,N-no... král Sae s oběma mluvil, ještě než Hrozba přišla... Věděl jsem, že to bude něco mimořádného, ale nic mi potom neřek- AUUUuu!" vykřikl bolestí, protože mu Shadow lehce poškrábala ruku. ,,Počkáme," usmál se Ocean, když viděl tvář společnice. ,,Ještě je tady něco, co chci vědět," dodal. Z kapsy vytáhl hrot, na kterém už kapka krve byla. ,,Předpokládám, že víš odkud to je a na jaké je to účely... takže jsi nám neřekl o Hrozbě všechno. Radím ti to vyklopit než budu nucen použít toto," v ruce si přehazoval hrot. ,,Fajn. Jmenuji se Anubis II. jeden z páté generace Galiinských generálů ve službách Hrozby..." a začal dlouhé vyprávění o tom jak Hrozba vznikla, jaký je její záměr, a vůbec jaké má mocné síly. Oba jen poslouchali a přikyvovali, občas se zeptali když nerozuměli a jak Anubis II. skončil, Ocean složil hrot podél těla. ,,Dobrá, to je všechno." řekl nakonec, otočil se a odkráčel ven z místnosti.

,,Ty ho tam necháš?" zeptala se hned Shadow, která ještě byla vevnitř. ,,Ano, řekl nám co potřebujeme. Dostal jsem nápad, aby nic nevykecal." řekl a z chodby na oba pohlédl s jistou jiskrou v očích. Rádcova tvář nabrala normální odstín barvy a byl převelice rád, že bude naživu... jenže se zmýlil. Pokojem se začal rozléhat jeho bolestný křik a vytí. Ocean mu pomoci magie udělal menší úpravy s tělem. Zbavil ho očí a hlasivek. Tak takhle krutý dokáže Ocean být? Děsivé, pomyslela si Shadow, když na celou situaci nevěřícně koukala.