[Dokončeno] Diamo Stewii - kniha první

6.kapitola||Noclehárny a cesta do knihovny||

,,Už jsem prošla dvě menší vesničky a nikde nic pořádného!" procedila mezi zuby princezna a vydala se do centra Suguva Daithi. A po hodině hledání v centru konečně našla příslušnou hospodu kde měly nějaký volný nocleh. Po nějak zvlášť dlouhé smlouvání usoudila, že obyvatelé jsou celkem mazaní. Našla svůj pokoj a vešla dovnitř.

Do dalšího dne se Shadow probouzela s jasným znechucením a pomaloučku se posadila. Celou noc ji bolela hlava a teď ji rozbolela taky. Podívala se do zrcadla a potom po svoji peřinu, která nebyla zas tak teplá jako v jejím pokoji. Nakonec se, i s bolavými zády, dobelhala do hostince kde si koupila něco k jídlu a vyšla směrem ke stanu. Když už byl stan na dohled, na dohled byl i Ocean. Vypadalo to jako by někomu mnohem nižšímu dělal oporu a to byla taky pravda. Vedle sebe držel menší postavu než on s dlouhými vlasy, které nesměla chybět ani nazelenalá ofina dlouhá jako polovina jejich vlasů. Světlounce zelenýma očima koukala okolo, měla obvázané obě ruce a na jednu nohu kulhala. Shadow se na mladou dámičku, nejspíš příbuznou Oceana podívala, klekla si a usmála se. ,,Dobrý den." řekla mile a položila ruku na její rameno. Holčina se na ni podívala a radostně se usmála. ,,Zdravíčko, slečinko!" řekla tichým, ale přesto laskavým hlasem a v jejích očích hrálo štěstí. Jde vidět, že válka nezničila naději a radost všem. Pomyslela si Shadow v hlavě. Ocean se na obě podíval a a taky se usmál. ,,Dobré ráno Shadow." pozdravil a pomohl své sestřičce se posadit na lavičku. ,,Jakpak ses vyspala?" zeptal se jí a sedl si vedle, přidržel stařenku, aby nespadla a Shadow si také sedla. ,,Vyspala jsem se strašně. Jde vidět že tady nemají tak skvělé hostince jako u nás dom- teda v Diamo Stewii!" vyhrkla rychle. Málem zapomněla, že musí skrývat svoji identitu. Ocean jen pozvedl obočí a naklonil se, aby na princezničku viděl. ,,Tak co dneska podnikneme?" zeptala se, aby trošku zakryla tuto trapnou chvíli. ,,No, chci odvést setři pryč z rukou mediků. Taky se chci ujistit ohledně zdraví ostatních a potom jít něco zařídit." řekl a usmál se. ,,A slyšel jsem, že zástupci království budou mít setkání na urovnání rozhodnutí ohledně hrozby." dodal Ocean. Oceanova sestra naklonila hlavu trochu na stranu. ,,Tát-" chtěla mluvit, ale Ocean ji zahryl pusu. ,,SHH- nevysiluj se-" řekl nervózně. Shadow se na ně podívala a usmála se. Měla taky podobný vztah se svým bratrem a byla za něj ráda, i když byl otravný a velice rád ji měl jako pokusného králíka, kvůli dvoření pro nějakou slečnu. Shadow přikývla. ,,Dobře. Já bych měla asi jet domů, ale pokud mne tady potřebujete." řekla s klidem Shadow a mezitím rukou čechrala a hrála si s vlasy od Oceanovy sestry. ,,Je to na tobě. Když chceš jet, tak jeď. Nebudu tě tady 'násilím' držet." řekl Ocean a mile se na Shadow usmál, zatímco jeho sestra do něj vrazila s úsměvem, na což Ocean reagoval mírnou červení ve tváři a zmateným pohledem, ale hned vrátil pohled k Shadow. ,,Aaa moc seza včerejšek omlouvám.. nevěděl jsem, že se něco takového stane." řekl provinile.

Uběhl asi týden, týden od Shadowiné návštěvy Suguva Daithi. Momentálně seděla na kamenné zídce a sledovala okolní lid a dění. A najednou ji něco zaťukalo na rameno. Jemně, aby daná osoba získala její pozornost. Shadow na dotyčného otočila pohled. ,,No nazdárek." řekla. Dotyčný se na ni podíval. ,,Zdravím." řekl velice známý hlas klučiny s kapucí na hlavě, Oceana. ,,Poslyš, Shadow.." začal šeptat. ,,Ano? Pokud je to pomoc, ráda ti vyhovím." řekl také šeptat a natočila se na něj celým tělem a sedla si do tureckého sedu. Ocean se k ní naklonil se slovy: ,,Potřeboval bych pomoc s takovou drobností.. ale potřebuje to vytrvalost a hlavně utajení." čekal že s ním nebude souhlasit, přece jenom, byla to nebezpečná akce, kvůli jejího neúspěchu by byl trest smrti. Šlo poznat že se Shadow zamyslela, pokud je to až tak naléhavé proč by nesouhlasila? Ale pokud to bude něco hodně riskantní, má to udělat? Zavrtěním hlavou zahnala tyto myšlenky a přikývla. ,,Ráda s tebou podniknu nějaké to dobrodružství." řekla s podtónem nejistoty. Ocean se trochu zasmál. ,,Když to řekneš takhle, zní to mnohem lépe než 'loupačka do královské knihovny'" To Shadow překvapilo. Loupačka? To mi nemohl říct dřív-. Z myšlení ji vytrhl Oceanův hlas. ,,Jakmile slunce zapadne-" řekl a pak se otočil a ukázal na bránu na západě, která se nacházela mezi zdí paláce a obrannou zdí. ,,Tak tam tudy musíme projít."

,,Dobře, pokusím se to místo zapamatovat." usmála se Shadow a vstala. ,,A jak se má tvoje sestra?" zeptala se. Ocean se usmál, protože už chtěl odpovědět předtím. ,,Už se má mnohem lépe, ta lepší regenerace ji hodně pomáhá. Už mám jen pár malých oděrek a modřin." odpověděl ji a sedl si hned po její levici. ,,Ráda bych se seznámila s králem." řekla Shadow najednou a Ocean se zarazil. Nooo.. jak ji to jen říct.. ale mohl bych to zkusit. Pomyslel si. ,,Myslím, že bych to zařídit mohl-" řekl a podrbal se nervózně za krkem. ,,Vážně? No pokud by jsi byl tak hodný.." usmála se. ,,Byla bych ráda." dodala. Ocean trochu zakýval hlavou. ,,Ale nejsem si jistý, zda bych byl celou dobu s tebou- Mám na mysli, mohl bych krále dohnat k tomu, aby jsi si s ním mohla promluvit, ale nejspíše nebudu moci být s tebou." přiznal.

Shadow přikývla. ,,Proč by jsi tam se mnou nemohl být?" zeptala se. ,,Ahaha-... osobní důvody." seskočil ze zdi a upravil si kapuci. Shadow ho následovala, seskočila ze zdi a podívala se na místo, kam se měli vydat. ,,Nom-... tak mně následuj k paláci." vyhrkl a šel k paláci. ,,Tady se sejdeme při západu Slunce." Ocean ukázal na jeden z mramorových sloupů. Shadow kývla na souhlas. Otočila se, naposledy Oceánovi zamávala a vydala se aspoň na tu chvíli do noclehárny. Moc se na dnešní akci těšila. Nikdy předtím se nikam nevkrádala a už vůbec ne do paláce krále.

Pomalu se začal blížit západ Slunce. Ve všech hospodách začaly večerní hodiny, tím pádem se nesmí vycházet ven, ať je důvod jakýkoliv. Shadow se proplížila ven ze svého pokoje pomocí okna. Seskočila na vnější parapet a přitiskla se ke zdi. Jakmile slezla dolů, rozběhla se sprintem k bráně, kde měla sraz s Oceanem. Ocean už tam čekal a rozhlížel se okolo. Ulice od vesničanů byly vyčištěné a jediné zvuky, které byly slyšet, byl ruch z hospod a restaurací které měli ještě otevřeno. Chlapec se podíval na příchozí osobu a pousmál se. ,,Ah, už jsi tady. Dobrá, můžeme tedy začít." řekl. Shadow k němu jakoby polodoběhla a chvíli ji trvalo než popadla dech, ,,Můžeme začít." zopakovala po něm a upravila si tmavě šedý kabát. Ocean se usmál a přešel k bráně. Chvíli na ni něco dělal a potom se před nimi otevřely dvoje železné dveře.,,Dámy první." řekl a gentlemamsky se poklonil, držejic páku jako jistič. Shadow se zasmála a byla vděčná za roušku tmy, která zakrývala její červenající tváře. Potichu mu poděkovala a vešla dovnitř, zastavila se... přece nemohla nechat toho gentlemana pozadu?

Ocean také vešel dovnitř, potichu bránu zase zavřel. ,,Následuj mě. Musíme jít ve stínech, nebo by nás stráž mohla vidět." řekl a přemístil se pomalu do části, která oba přikryla tmou. Shadow šla hned za ním, v tichosti, přemýšlela o všem možném. Od její rodiny, královských povinnostech až po.. Oceana? Ano, byl to milý a tajemný kluk. Těch pár dní co spolu jsou, jsi ho oblíbila a to doslova. Shadow se občas rozhlédla kolem sebe. Díky bohu, si jich královská stráž nevšímala a tak Ocean chytl Shadow za ruku, čímž dívka zareagovala ztuhnutím a lehkou červení. Všechno se stalo příliš rychle, proběhli dalšími dveřmi a hned se schovali do za krabice. Sklad? Proč je na tomto místě sklad? pomyslela si Shadow a o dřevěnou krabice se opřela. Ale to nebylo jediné co bylo matoucí. Nenacházeli se v žádném skladu, nýbrž v obrovské síni se spirálovitě zatočenými schody nahoru, kde byla platforma s obrovskými dřevěnými knihovnami, které v sobě měli nespočet knih a deníků. Poté tam byli tunely a to vše bylo osvětleno loučemi planoucí načervenalým plamenem.

,,Vítej v královské knihov-" začal Ocean, ale byl přerušen Shadowiným nadšeným křikem.