[Dokončeno] Diamo Stewii - kniha první

5.kapitola||Suguva Daithi||

,,J-já... já nevím.." řekl potichu a zvedl pohled. ,,U mediků, povídáš?" zeptal se Ocean, aby se ujistil zda mu nelhal. Adolf přikývl. Princ se nadechl a pomalu vydechl a rozhlédl se okolo. ,,Musíme se co nejrychleji dostat do Suguva Daithi." řekl jak Shadow, tak i Adolfovi. ,,Ale ještě jedna věc. Shadow, jestli nechceš jít s námi, klidně běž domů, ano?" vyzval ji Ocean, kdyby se Shadow rozhodla, že s nimi nepůjde. Tuto reakci zaskočila oba její kamarády. Shadow se dupla. ,,Jdu s vámi! Přece jenom jsme kamarádi a kamarádi si musejí pomáhat! Můžeme letěl na Artturim." navrhla. Ocean kývl. ,,Dobrá, děkuji." řekl s ryzím vděkem v hlase. Adolf se otočil a vypravil se ke svému kočáru. ,,Artturi? Myslíš, že by jsi nás mohl vzít do Suguva Daithi?" zeptala se Shadow s pohledem upřený na amulet. Ten jen zazářil, což značil Alicornův souhlas, což Oceana přinutilo si uleveně povzdechnout. ,,Odvoz bychom měli, tak teď co nejrychleji vyrazit." řekla Shadow a vedle nich se objevila záře a Artturi se zjevil a zařehnil. Sklonil hlavu a trošku i hřbet, což znamenalo, že mají nasednout. Ocean hned tak učinil a natáhl k Shadow ruku, aby ji pomohl na Alicorna nasednout. Shadow na Artturiho nasedla a pevně objala Oceana kolem pasu, aby nespadla. ,,Drž se pevně." řekl Ocean, snažící se zakrýt pomyšlení na červenající se tváře a oře ihned popohnal k vzletu a jakmile se objevili ve vzduchu, už si to mířil do Oceanova domova. Ze vzduchu mohli oba vidět jak kočár krále Adolfa sledoval tu samou ceytu, jak nejrychleji to šlo. Shadow se občas ohlédla přes bok, zda není Addie moc daleko.

Adolfův kočár jim byl v patách, jel co nejrychleji jak mohl. Pomalu se začali objevovat kamenné a mohutné věže hradu Suguva Daithi. ,,To už jsme tady?" zeptala se Shadow Oceana a podívala se před sebe. Obrovské věže ji fascinovali. Ocean jen bezeslovně přikývl, palác byl obrovský, mnohokrát větší než jiná království, nejspíše proto, že se z větší části skládalo i ze starodávného paláce, který zde stál i za vlády tří královen. ,,za chvíli přistaneme." oznámil Ocean a Adolfův kočár se brzo plně zastavil u brány, kde ho stráže okamžitě pustili dovnitř. Totiž, byl se Saem dobří přátelé stejně tak jako s Oceanem.

,,Nepřistaneme už?" zeptala se Shadow a sledovala, jak Adolfův kočár mizel v temnotě hradu, potom zahlédla skupinku stráží, jak nesou zraněné. ,,Škoda, že tu není můj bratranec. Nemám ho ráda, ale teď by se hodil." řekla Shadow.
,,Proč?"
,,Umí ovládat léčivé schopnosti."
,,Snad je sestra v pořádku." zašeptal Ocean pobídl Artturiho, aby zaletěl do malé uličky a z Alicorna seskočil.
Shadow se podívala na Alicorna. ,,Chceš abych tě zavolala do amuletu a nebo bys chtěl zůstat venku." Tušila, že si Alicorn vybere tu druhou možnost, kdo by chtěl zůstat zavřený někde kde to ani nezná. Upravila si svůj mini kabátek a podívala se do ven do prostotu mezi ulicí, kde se nacházeli, a ulicí naproti. ,,A kam teď?" zeptala se Shadow. Arrturi k Shadow přiklusal a čumákem drcnul do ramene a naznačil že chce zpět do amuletu. Shadow přikývla a Arrturiho přivolala do amuletu. Ocean naznačil, aby ho následovala a šel uličkami směrem ke stanu mediků. Dával pozor, aby se mu Shadow v království neztratila. Jakmile se stany objevili na obzoru, Ocean zastavil a Shadow taky. Otočil se na Shadow se slovy: ,,Nemohla by jsi prosím počkat tady? Chci jen zjistit její stav a jestli budeme mít možnost tam jít." Ocean zněl smutně a s jemným vyděšeným tónem. ,,Dobře, počkám tady." řekla s úsměvem a sedla si na lavičku. Ocean ji věnoval polosmutný úsměv a zmizel za doprovodu křiku a rozkazů. Adolf vyšel ze stanu a sedl si vedle princezny. ,,Tak co?"
,,Musel se jít ujistit, zda je stále na živu." odpověděla mu Shadow.
,,Půjdeme tam?" zvolala tiše 

,,Počkáme až nás zavolá, dobře?" zavrtěl hlavou Adolf. ,,Přece jenom je to jeho sestra." dodal a mile se na Shadow usmál. Nakonec se pustil se do konverzace s princeznou Diamo Stewii. Shadow nevěděla, zda mu věřit, ale když mu věří Ocean, tak ona taky. Usmála se a vysvětlila mu kdo ve skutečnosti je. Adolf ji pochopil, nesmál se a jen přikývl. ,,Ale slib mi, že to neřekneš. Nikomu, ani Oceanovi." bodla ho prstem do hrudi a Adolf se zasmál. Po chvíli k nim Ocean pomalým krokem přišel. Shadow ho zahlédla, vyskočila na nohy a přiběhla k němu. Byla připravena mluvit jako první. ,,Tak co, je v pohodě?" vyjela po něm. Ocean zvedl ruce. ,,Je v pohodě. Sice má zlomené obě ruce a nejspíše podvrtnutý kotník, ale podle toho co říkali medici, má být v pořádku a o život ji nehrozí." řekl Ocean a upravil si kapuci, kterou si stále nechával na hlavě a neměl důvod ji sundávat. Shadow se na něj podívala jako na blázna. ,,Právě jsi řekl...v pořádku?!" znovu po něm vyjela, i když teď nechtěně, zatnula ruce v pěst a bez jakéhokoliv slova se vydala do stanu hledat Oceanovu sestru. Ocean se na ni zmateně a zaraženě podíval a vyměnil si pohled s Adolfem a rychle se rozešel za Shadow. ,,Shadow, počkej!" křikl po ní a vešel do stanu. Po nějaké době ji našel a chytl ji za ruku. ,,Shadow..?" zeptal se potichu a jakmile se Shadow otočila, spatřil uslzené oči a roztřesený hlas, který si něco mumlal. Oddechl si a dal ji své ruce na ramena a lehce stiskl.
   ,,Hele, hlavně v klidu... Je vážně v pohodě a za chvíli bude zdravá jako rybička! Věř mi. Ochranné kouzlo, které ji bylo dáno při narození, ji zajišťuje mnohem rychlejší a efektivnější regeneraci než u normálních lidí jako jsi ty a já. Takže se neboj bude v pohodě." řekl a daroval ji smutný úsměv, i když nechápal proč se bojí o jeho sestru, když ji vůbec neznala. Nastalo hrobové ticho, Ocean a Shadow si vzájemně hleděli o očí a potom oba pohledy odvrátili jinak.

Shadow přikývla a vyšla ven ze stanu. ,,Omluvte můj směšný výstup." řekla nakonec. Ocean za ní jenom šel a oddechl si. Adolf s úsměvem mávl rukou. ,,Všechno je v pořádku, jen si nás trochu zaskočila...." ,,A ty jsi v pořádku?" skočil mu do řeči Ocean. ,,Já ano, jenom... nevím co mně to napadlo." přiznala a potom se ně oba podívala se slovy: ,,A co teď?" Ocean ji odpověděl pokrčením ramen a potom ho něco napadlo. ,,Asi dneska zůstanu se sestrou, nevadí?" řekl jakoby provinile. Adolf se otočil. ,,Já už pojedu, rád jsem vás poznal slečno Shadow." řekl a odešel do svého kočáru. No jo, povinnost Krále volala. Shadow Adolfovi, než se ztratil za vraty brány, zamávala a potom se otočila na Oceana, který šel do stanu. A já si budu muset najít nějaký nocleh. pomyslela si Shadow, přivinula si bundu více k sobě a vydala se do města.