love from train [l.s.] (CZ) ✔︎

Chapter III.

Je pondělí. Pondělí 13.9.2021.

Už je to už něco málo přes týden, co chodíme do proklaté školy.

~~

Mířil jsem do jídelny, když jsem ho spatřil.

No.

Ty.

Vole.

Co tu dělá?

Sklopil jsem pohled a dělal, že tu nejsem.

Bohužel si sedl tak debilně, že jsem skoro hned vedle něho musel stát.

Spolužačka do mě dloubla.

"Co je?" otočil jsem se na ní.

" Dej mu to" zašeptala.

" Já se bojím" zamumlal jsem.

" Neboj" zašeptala.

Neudělal jsem to.

~~

Poté, co jsem dojedl jsem se co nejrychleji vypařil z jídelny.

Doufal jsem, že si mě nevšiml. No bohužel.

" Víš, že na tebe čuměl?" zeptala se Domča, která se najednou objevila vedle mě?

"Cože?" vyjekl jsem.

" No jo."Kývla.

" Bože " zahučel jsem a dal si hlavu do tváří.

" Nedělej, jako by ti to vadilo "zasmála se.
~~

Po škole jsme se s Domčou cestou na vlak stavili do Coopu, kde jsem si koupil kafe a lízátko.

Kafe jsem vypil po cestě.

~~

Chtěl jsem si jít koupit týdenku, jenže měli ode tři a bylo 14:45. Kruci. Budu muset počkat.

Šel jsem k lavičkám za Domčou. No a co tam nevidím.

Týpek z vlaku spolu s jeho kámoši. No to si ze mě děláte prdel.

Zakotvil jsem to vedle Domči na lavičce a začal si rozdělávat lízátko, snažíc se zapomenout, že kousek ode mně sedí na zábradlí Týpek, který se mi líbí.

" Kouká na tebe" Naklonila se ke mě Domča.

"Co?" zeptal jsem se a ruce se mi začaly klepat. Proč?

" Že na tebe kouká" zasmála se.

"Super" zašeptal jsem a dál se snažil dobývat do lízátka.

Kurva. Nejde to.

Nakonec jsem to vzdal a vytáhl nůžky z penálu a jednoduše to rozstřihl. Sláva.

S velkým úsměvem jsem si dal do pusy lízátko kolové příchuťe. Mojí oblíbené.

Zvednul jsem pohled a setkal se pohledem s týpkem.

Shit. Rychle jsem uhnul s pohledem.

~~

Nastoupil jsem spolu s Domčou do vlaku a chytil se nahoře tyče, abych nespadl, jelikož jsme stáli.

Poté vystoupilo pár lidí a my si mohli jít sednout.

~~

Vystupoval jsem, a tak se postavil a šel ke dveřím. Ovšem jsem spatřil týpka, který byl naproti mě a já nemohl uhnout pohledem.

Vlak pomalu zastavoval, a jelikož jsem nechtěl spadnout, tak jsem se zase chytil tyče nademnou. Opět na špičkách. Jelikož jsem malý a jinak tam nedosáhnu. (bohužel)

Podíval jsem se na týpka, který na mě koukal a vypadalo to jako by se smál. Jen se směj obre.

Nekecám je tak o necelé dvě hlavy vyšší jak já.

No jo hold má někdo je vysoký. ( Já osobně bych vyšší být nechtěla. Vyhovuje mi moje výška, i když si ze mě dělá spoustu lidí srandu)

Vystoupil jsem a schválně šel na druhou stranu, než normálně, abych prošel kolem vlaku a viděl týpka déle.

Vlak odjel a já se zase opět přes pole vydal se sluchátky v uších domů.

Pozn. Autorky: je trochu divný nebo ne úplně divný, ale je to takovej nezvyk takhle psát, ale co už😂