love from train [l.s.] (CZ) ✔︎

Chapter II.

Dnes je úterý. V mé mysli se stále objevoval týpek že včera z vlaku.

Ať jsem se snažil jak jsem se snažil, tak jsem ho nemohl vypudit. Držel se v mé mysli jako klíště.

Neříkám nic, sralo mě to. Ani toho týpka neznám.

Sakra.

Došel jsem na nádraží, všude kolem mě tma. Tak kdo by se divil, když není ještě ani 6.

Bylo 5:40 přesně.

Dneska jsem musel vstávat v 4:55.

Ještě, že je to jen jednou za čtrnáct dní.

Díky bohu dneska jel vlak, který má WiFi, a tak jsem mohl psát kapitoly na Wattpad.

Psal jsem příběh Psycho.

~~

Cesta utekla rychle, a proto jsem na můj vkus až moc brzy vystupoval a rozešel se ke škole.

Od nádraží ke škole je to něco kolem 1 kilometru.

PP čtyřech letech budu mít postavu jak já nevím co, jestli takhle budu pořád za den chodit 6-10 kilometrů občas mám i víc nachozeno.

Ty jo mohl bych být pak i modelka, ale na to jsem moc malý. Přeci jen mám 161,5 cm.

~~

Ve škole jsem přežil všech šest náročných hodin a spolu s Domčou došel dolů je skříňkám a přezul se.

Rychle jsem popadl bundu a oblékl si ji.

Vyšli jsme ze školy a já si urychleně sundával bundu, jelikož bylo teplo.

Zašli jsme s Domčou do Coopu, kde jsme si koupili ledové kafe.

Taková úleva.

Cestou na vlak jsme si povídali a pili kafe.

Po cestě prázdnou krabičku vyhodili.

"Myslíš, že tam bude zase ten týpek?" zeptal jsem se jí.

" Jo mohl by tam být" přikývla.

" Beztak tam nebude" Zavrtěl jsem hlavou.

" Bude. Věřím, že bude" kývla.

A vážně došli jsme do zadu, kde jsou lavičky a taky kam přijíždí vlak a on tam vážně na jedné z laviček seděl.

Rychle jsem kolem něj prošel a koukal do země.

" Ty vole" vyjekl jsem, když jsme byli kousek od něho.

Stáli jsme za nějakých sklem.

" Co je?" zeptala se nechápavě.

" On tam vážně sedí" vyjekl jsem. Nevím jestli jsem nadšený, nebo bych radši, aby tady nebyl.

"Si děláš prdel je?" smála se.

"Ne" Zavrtěl jsem hlavou a podíval se na něj. Čuměl na mě. Rychle jsem pohled stočil jinam.

~~

Nastoupili jsme do vlaku. Ještě s jedním naším spolužákem, který jezdí stejným směrem.

Týpke seděl přímo zamnou, jakože akorát zády ke mě. Chápeme se. Jak jsou ve vlaku spojené sedačky zády k sobě.

Jenže byl tam jeden problém, měl tam nějakého svého kamaráda.

Vymyslel jsem plán.

Na kousek papírku, který jsem vyhrabal z penálu jsem za jízdy čitelně napsal svůj ig a složil ho.

Následně jsem ho podal Domče, aby mu ho hodila.

No hodila mu ho, jenže mu spadl za záda a on si ho nevšiml.

To jsem zjistil, jelikož jsme museli přestupovat, takže jsem se šel podívat tam kde seděl a papírek byl stále na sedačce. Mrzelo mě to, ale věděl jsem, že si ho jen nevšiml, jelikož předtím byl předkloněný.

Rychle jsem vylezl z vlaku a přestoupil do dalšího.

Ovšem Týpek, šel do jiného vagónu, takže jsem se rozhodl mu ten papírek dát až zítra. Tudíž ve středu.

Jenže ve středu ani ve čtvrtek a dokonce ani v pátek nejel.

'Tak snad příští týden.' Říkal jsem si