𝗵𝗲𝗮𝘁𝗵𝗲𝗿||𝗯𝘆𝗹𝗲𝗿?✔️

t w e l v e

23. červen 1985

kapky bušící na okno mě vzbudily. nevím kolik je hodin, ale venku už je světlo. koukal jsem se do stropu, když vtom se ruka na mém břiše pohnula. trhl jsem sebou, když jsem viděl borise ležet půlkou těla na mně. tak jo co se všechno vlastně včera stalo...borisovi zastřelili tátu, tak šel k nám a pak jsme tancovali a on mě políbil a pak jsme tancoval- ON MĚ POLÍBIL! počkat počkat počkat. co teď?! tyhle debilní komplikace jsem nechtěl. je mi ho fakt líto. přišel o tátu, líbal se s holkou aniž by věděl, že chodí s jeho bratrancem a teď tu se mnou spí v posteli přitom se mi ani nelíbí...možná trošku. jakože vypadá v podstatě jako mike takže... anyways měl bych si to asi užít. konec konců jak často spím s klukem v posteli? obejmul jsem ho a tím jsem mu byl o dost blíž. cítil jsem jeho dech. tím jak jsem se pohnul jsem ho vzbudil. on otevřel oči a usmál se. "dobré ráno." zašeptal. musel jsem se usmát. "dobré dobré." zašeptal jsem zpátky. dal mi pusu na čelo a já myslel, že se rozteču. borisi co mi to děláš.

(později)

boris musel na výslech u policie. jako svědek vraždy. se mnou už mluvili, abych potvrdil, že je nevinný. poslali mě domů a jeho si nechali na stanici. teď mám čas zajít za mikem. měl bych mu říct co se stalo, protože s borisem mluvit nechce. vzal jsem kolo a jel. venku bylo teplo ale mokro z ranního deště. aspoň, že už nepršelo.

(u mika)

zazvonil jsem na zvonek. otevřela mi nancy. "ahoj je mike doma?" zeptal jsem se. "jo jasně je nahoře pojď dál." odpověděla mile a pustila mě. šel jsem po schodech do prvního patra. zaklepal jsem na mikovy dveře. "nancy říkal jsem, ať mě necháš být!" je naštvaný. otevřel jsem dveře. šel jsem a opřel se o trám. vypadal vtipně. měl na hlavě polštář a ležel na posteli. "to jsem já." řekl jsem. vyletěl a polštář spadl na zem. "wille co tady děláš?" řekl nervózně. "chtěl jsem tě vidět, po tom co se stalo s jane." odpověděl jsem. jen kývl a naznačil mi, ať si sednu vedle něj. "vím, že za to co se stalo borise nesnášíš...ale byl jsem u toho a nevěděl to." "to ho neomlouvá!" "miku..." "je to ktetén, vždy byl a vždy bude." "umřel mu táta." přerušil jsem ho. mike se zarazil. "c-co..." viděl jsem mu na očích, že svých slov lituje. "...kdy?" "včera." "a-aha." nevěděl co říct. "měl by si s ním promluvit, má to teď těžký, bydlí na chvíli u nás." vysvětlil jsem mu. "panebože já jsem debil." v očích měl slzy. "já já jsem byl na něj tak hnusnej, řekl jsem mu tak odporný věci-" chytl jsem ho za ruku. "miku to bude v pohodě, nikdy není pozdě se mu omluvit." usmál jsem se na něj. "byla chyba chodit s jane." řekl z ničeho nic. "co?" vylítlo ze mně. podíval se mi do očí. může tohle být ten moment, na který čekám celý život? ale co boris? mám pocit, že jsme se na sebe dívali tak minutu určitě. udělám to. udělám to! pomalu jsem se k němu naklonil. možná to je chyba. třeba se odtáhne s tím, že není na kluky. někdy prostě musím risknout...

bahahahahahahahaha tady to utnu.
po skoro roce další kapitola? ano žiju
tak co? ano nebo ne? ;)