𝗵𝗲𝗮𝘁𝗵𝗲𝗿||𝗯𝘆𝗹𝗲𝗿?✔️

t h r e e

12. června 1985

seděli jsme na kopci. dustin se vykecával se suzie, mike si něco šeptal s jane, lucas si jen tak chilloval s max a sem tam se něčemu zasmáli a já jsem seděl opodál, aby mě nikdo neslyšel zpívat. "why would you ever kiss me? i'm not even half as pretty...you gave her your sweather it's just polyester...but you like her better wish i were-" do zpěvu mi skočila max až jsem se jí lekl protože jsem nevěděl že stojí za mnou. "wish i were kdo?" zeptala se zvědavě. sedla si vedle mě. "nikdo..." zase jsem zalhal. "jsi zamilovanyyyyy" zašeptala. "možná." nepopřel jsem to. a proč taky? "do koho?" zeptala se. "to je tajný." nechtěl jsem jí to říct jen tak, sice je to moje (po mikovi) nejlepší kámoška ale stejně. "hm tak tajný jo?" usmála se. poznal jsem že se mi snaží zvednout náladu. "mhmmm." udělal jsem a zasmál se. "však to je jasný." řekla. "počkat co?!" vyhrkl jsem. "jsi zamilovaný do mika." zašeptala abych to slyšel jenom já. za což jsem byl moc vděčný. "j-jak to víš?" zpanikařil jsem. "je to očividné...jak se na mika díváš, jak se tváříš když je s jane, nebo ta písnička? ta to všechno potvrdila." prohlásila. "ou..." bylo jediné co ze mě vyšlo. "mike je slepý. tím se netrap. jednou na to přijde nebo mu to jednou řekneš a jemu dojde o co přichází." usmála se. tohle mě rozbrečelo. "děkuju." zašeptal jsem a obejmul ji. "nemáš vuuubec zač." obejmula mě zpátky.

——

5. ledna 1985

přišel jsem ke své skříňce. už je to skoro týden co je jane u nás v partě. nesnáším jí. mike se mnou od jejího příchodu prohodil pár slov, ale nebaví se se mnou. ne jako dřív. kéž by nikdy do školy nepřišla. vyndal jsem si ze skříňky učebnice na matiku a skříňku zavřel. mike přišel s jane k jeho skřínce, která byla vedle té mé. "čau." pozdravil mě. "ahoj." pozdravil jsem ho zpět. jane jen kývla na pozdrav. měla na sobě jeho svetr...ten co mi půjčil minulý rok 3. prosince na střeše jeho domu, když jsme se společně dívali na hvězdy. jak mě to chybí. teď tráví všechen svůj čas s jane. achjoo.

seděl jsem doma na posteli a čuměl do zdi. proč jde můj život tak strašně do prdele? mike byla moje jediná záchrana. útěk pŕed problémy. zazvonil zvonek u dveří. šel jsem otevřít. "ahoj." řekl mike. "co tady děláš?...nemáš být s jane?" zeptal jsem se trošku znechuceně ale hned jsem toho zalitoval. trošku zaraženě se na mě podíval. "já vím že s jane teď trávím hodně času...jen jsem se chtěl stavit, pokecat a třeba si něco zahrát teď už spolu netrávíme moc času a ty jsi můj nejlepší kamarád takže..." vysvětlil mi. kývnul jsem a ukázal mu ať jde dál.

seděli jsme na moji posteli. nevěděli co dělat. "určitě máš ještě nějaký důvod proč jsi přišel." řekl jsem a při tom se díval na zeď. "no vlastně...chtěl jsem se jane zeptat jestli by se mnou chodila..." fuck. cítil jsem jak se moje srdce drtí na milióny kousků. mike ještě nikdy holku neměl. to bylo to co jsem na něm měl rád. vždycky dal přednost mě a kámošův před vztahem. ale teď? před rokem na halloween jsme si slíbili, že ať se stane cokoli budem vždycky nejlepší kamarádi. je to jen holka. nemůže se nic moc stát. nevydrží spolu přece tak dlouho...

hewo <3
nová kapiola je tady!