𝗵𝗲𝗮𝘁𝗵𝗲𝗿||𝗯𝘆𝗹𝗲𝗿?✔️

s e v e n

"tohle je-" začala ale já ji přerušil. "boris. mikův bratranec. znám." boris se na mě usmál. na jane jsem se zlobil, protože podvádí mika, ale na borise jsem se zlobit nemohl. třeba ani nevěděl, že jane s mikem chodí. tak jsem nahodil nejsladší úsměv co šel a řekl: "určitě znáš jane kluka mika." on sebou trhnul a jeho úsměv popadl. "ty-....krávo." řekl na jane, odhodil ruku, za kterou se drželi a odešel. jane tam jenom stála a upřímně...vím, že se ke mně mike v poslední době nechoval nejlíp, ale tohle si nikdo nezaslouží. zato jane dostala co si zasloužila, ví jak ji mike miluje a ona ho podvede. nechutný. "řeknu mu to sama." prohlásila a jako madona odešla. nechápu ji. vzala to nějak divně, ale to je jedno. kývl jsem na max, ať jde za mnou. oba jsme se rozběhli za borisem. "jseš v pohodě?" zeptal jsem se. zastavil se. "hm." pokrčil rameny. super z tohp mám vyčíst jako co? "kdy jsi přijel?" zeptala se max, aby změnila téma. sedl si na sedačky na kraji uličky a my si sedli vedle něj. "předevčírem." jakto, že o tom nevím? s borisem jsem vždycky vycházel, i když máma nechtěla abych se s ním moc bavil, protože pil alkohol. je o rok starší než já. je mu šestnáct. "vlastně jsme se sem s nevlastním otcem přestěhovali." aha.. "bydlíme kousek od vás." podíval se na mě. jen jsem se usmál. se svým tátou nikdy nevycházel. to ten náš nás opustil a borisova máma se předávkovala drogama takže tak. "počkej takže přestupuješ k nám na školu nebo jdeš na střední?" nahlas se zasmál. "já? a na střední?" trošku mě to zarazilo. "jo aha jasně...propadnul jsem tak trochu." aha už chápu. jen jsme s max kývli, že chápeme. "nastoupím k vám do třídy, mike bude čumět." aha takže mike o tom taky neví. no tak to je skvělý- mike zjistí, že ho jane podvádí s jeho bratrancem, který se sem přistěhoval a nastoupí k nám do třídy aniž by mu něco řekl. je mi mika docela líto. ale tbh se na mě doslova vysral. "to teda bude." dodal jsem. tak tohle bude zajímavý...

——

5. ledna 1985

boris přijel na návštěvu. mike se na něj netěšil, protože se mu furt posmívá. zato na mě byl boris hodný, neposmíval se mi a máme spolu pár hezkých vzpomínek (ne tamto prosim vas, jsem panic ok?). "wille! přijel boris!" zařvala máma. konečně! chtěl jsem vyběhnout z pokoje, když v tom boris vběhl dovnitř. chtěl si se mnou plácnout, ale já se neudržel a obejmul jsem ho. "jo taky tě rád vidím." zasmál se. "promiň." wille co je to s tebou? ovládej se! pustil jsem ho. "přinesu pití." prohlásil jsem a vyrazil do kuchyně. boris vypadá líp než normálně. mamka musela jet něco zařídit. nalil jsem do sklenic džus a přinesl ho do pokoje. sklenice mi málem spadly. "co to-" lekl jsem se. boris si totiž na stole sypal bílý prášek a rovnal si ho do krátkých řad. "pojď dej si." řekl, ale já jsem nevěděl jak odpovědět. "já- ne. nemůžu tohle-" zakoktal jsem a on se jen zasmál a jednu z řad vdechl nosem. jen jsem tam stál a koukal na něj. absolutně jsem nevěděl co dělat...

——

20. června 1985

"p-pořád to bereš?" zeptal jsem se opatrně. "ne." odpověděl. "co? ty jsi bral drogy?" zeptala se max docela vyděšeně. "mhm" udělal. kývla hlavou, jakože aha. "otec je v únoru našel..." řekl. "omůjbože co se stalo potom?" věděl jsem, že jeho táta ho mlátil už dřív a za drogy ho musel málem zabít. "upřímně- málem jsem umřel." max zalapala po dechu. jen jsem ho ze strany obejmul. "už jsi v pohodě?" zeptal jsem se. "jo." zašeptal. po tváři mu stekla slza. nikdy jsem ho snad neviděl brečet. slzu si utřel a zvednul se. "no nic už bych měl jít." a rychle odešel než jsme cokoli stihli říct...

delší kapitola.
nová postava.
snad se líbí!
čekejte hodně zvratů a zápletek.
bye <3