𝗵𝗲𝗮𝘁𝗵𝗲𝗿||𝗯𝘆𝗹𝗲𝗿?✔️

t w o

and she walks by...what a sight for sore eyes...brighter than a blue sky... "she's got you mesmerised while i die-"
"wille" řekla max a šťouchla do mě. zarazil jsem se, protože jsem si neuvědomil, že si zpívám nahlas. "um? co?" probral jsem se. "jsi v pohodě? slyšela jsem co sis zpíval..." sakra. "um no...jasně! jsem v pohodě." zalhal jsem. šlo to poznat. neumím lhát. "vážně? nevypadáš tak. netrápí tě něco? mně to můžeš říct." je hodná ale nebudu ji zatěžovta svými zbytečnými problémy. "ne jsem v pohodě." nahodil jsem falešný úsměv a ona se zase posunula zpátky k lucasovi. šli jsme na kopec zavolat suzie. zase. nebavilo mě všechno tahat do kopce, ale mám dustina rád a nerad bych ho sklamal. to byly časy když tu ještě nebyla jane. jen já a mike...a samozřejmě lucas, dustin a max.

——

1. ledna 1985

seděl jsem si v pohodě v lavici a kecal s klukama a max. zazvonilo na hodinu. mr. clark vešel do třídy a hned za ním nějaká hnědovlasá holka. "třído. dustine bubny." přesně tohle chtěl po dustinovi když do školy před rokem a půl přišla max. dustin začal bubnovat do učebnice. "dovolte mi abych vám představil...novou žačku která k nám přijela z ilinois...jane ivesovou!" ona jen stydlivě zamávala a usmála se. "prosím posaď se třeba vedle max. max prosím zvedni ruku aby jane věděla kde jsi." max zvedla ruku. seděla přímo za mnou. jane si položila batoh vedle lavice a sedla si vedle max. "ahoj" mile zašeptala. nemohl jsem si nevšimnout že z ní mike nespustil oči.

o přestávce šli všichni za jane, aby se s ní seznámili. na chodbě byl kolem ní veliký chumel a já jen stál opodál a díval se na ně. mike vyšel z chumlu přímo za mnou. "no není úžasná?" cože- úžasná? "je skvělá, chytrá, přátelská a hlavně hezká." super a co já s tím? "mhm." řekl jsem otráveně, ale mike si toto nevšímal jeho oči byly jenom pro ni. obával jsem se aby to nebylo i srdce...

když jsme šli na oběd schválně jsem zůstal stát a vybočil z řady naší party do které momentálně nejspíš patřila i jane. čekal jsem jestli si všimnou že tam nejsem nebo jo. nevšimli. přesně jak jsem čekal. vykašlal jsem se na ně a šel jsem na záchod.
později když jsem s tácem oběda došel do jídelny ke stolu kde obvykle sedáme, zjistil jsem že jane sedí na mém místě vedle mika a všichni se něčemu smějou. přesto že nás je šest tak jsem si přišel jako páté kolo u vozu, nikdo mě nepotřebuje a dokážou se v pohodě bavit i beze mě. super. jane si je hezky omotala kolem prstu. když si mě po pěti minutách co jsem u stolu jen stál všimli přestali se smát a jen na mě mlčky koukali. max nejspíš viděla bolest v mých očích, protože jsem cítil že kdybych tam takhle měl ještě chvíli tak nejspíš uteču a rozbrečím se jako malý mimino, tak řekla: "pojď si sednout vedle mě." usmála se a já ji úsměv hned lehce oplatil a šel k ní.

hewo <3
nová kapitola je tu!
možnaaa dneska vydám ještě jednu
posun času = flashbacky btw
v každé kapitole se dozvíme co se všechno stalo a zároveň co se děje
ofc nesmí chybět best friendship will & max
:))