Pár dní...

17.

Šli opět davem lidí. V tom do Grace někdo strčil. Zavrávorala, div nespadla na zem.

,,HEJ. '' Okřikla dotyčnou osobu.

,,Copak kotě? Nebavíš se? '' Hulákal na ni chlap, který nebyl při smyslech. Styl chůze měl jako pod vlivem alkoholu. Ale přeci jen to Grace přišlo o něco jiné. Na sobě měl černý špinavý a místy roztrhaný oblek. Asi se snažil, z něj udělat nový oblek. Ale v takové situaci, nikomu nic jiného nezbývá, než opravovat ty staré.

Grace se chtěla rozejít zpátky za nimi, aby je stihla dohnat. Chlap jí to ale nedovolil a chytl Grace za pravé zápěstí.

,,Pusť mě! '' Snažila se vytrhnout ze sevření.

,,Copak copak? Jsme nějací nevrlí. To ti musím dát napít, aby ses cítila lépe. '' Vytáhl průsvitnou lahev s pochybnou černou tekutinou. Byla dost hustá, aby to bylo jen obarvené.

Naštěstí si ostatní všimli, že jim Grace chybí a vraceli se zpátky.

Díky bohu.

,,HEJ! Řekla snad, ať ji pustíš! '' Thomas ani neváhal, okamžitě se rychlým tempem rozešel na pomoc.

,,Ale ale. Klídek mladej. '' Ušklíbl se chlap, který svíjel její zápěstí.

Pár dalších chlapů přistoupilo blíže, jen co byl Thomas tak na tři kroky od nich.

,,No tak, compadre. Nech tu holku jít. Všichni si pak půjdeme po svým a vy se můžete dál bavit. '' Snažil se o pomoc i Jorge.

,,Nenene. Takhle to tu nechodí. '' Nechutně se smál.

,,Musí si s námi dát loka našeho nápoje. '' Dodal.

,,V žádném případě to nebudu pít. '' Okamžitě Grace odmítala.

,,Navrhuji něco lepšího. Pustíte ji a nic se vám nestane. '' Zavrčel Thomas.

,,My jsme ale nějaký odvážlivci. Napijte se a nechám vás jít. Odmítnete a ta holka tu s námi zůstane. '' Vysvětlil svůj návrh. Všichni jeho kumpáni se tomu akorát přitvrdle smáli.

,,Fajn. Ale jen já. Jeho z toho vynechte. '' Souhlasila nakonec Grace.

,,Grace! Já tě v tom nenechám. '' Udělal Thomas krok vpřed, v tom ho ale zastavili.

,,To by nešlo, holčičko. Je tam akorát pro dva. Leda, že bys to vzala i za něj. Hm? ''Dodal chlápek.

,,Nedělej to Grace. '' Volal Thomas.

Grace se zhluboka nadechla a vydechla. Nechtěla do toho Thomase zatahovat. Aby měl pak problémy kvůli ní. Rozhodla se tedy tomu oplzlákovi vyhovět.

,,Dobře. Vypiju to i za něj, ale pak nás všechny pustíte dál. Platí? '' Otočila se k němu se vším odhodláním.

,,Platí. ''

Natáhl ruku s lahví, aby ji mohl předat Grace. Grace chvíli hleděla na tekutinu, která vypadala dost nechutně.

Tak teď bych radši políbila rmuta, než tohle.

S výdechem zvedla láhev a hrdlo dala na ústa. Se zavřenýma očima postupně pila neznámou tekutinu. Byla strašně nechutná. Grace se musela překonávat. V hlavě si dokola opakovala, že to dělá pro Newta, aby ho mohla co nejdřív zachránit. A Minha. Pánvičku. Thomase. Prostě pro všechny. V jednu chvíli si i myslela, že se tam přede všemi z toho pozvrací.

Po chvíli spolkla svůj vymodlený poslední lok. Celá láhev byla nyní prázdná. Grace se z toho začala dusit. Chytla se za břicho a předklonila se. Thomas přiběhl k ní a hladil ji po zádech a přidržoval, kdyby padala.

Grace se po kašlání mohla konečně svobodně nadechnout. Snažila se nabrat zpátky dech a narovnat se. S hlavou vzhůru s falešným klidným výrazem podala láhev zpátky do rukou chlápkovi, díky kterému tu málem zůstala.

Bez jediných slov se rozešli k Jorgeovi a Brendě. Věděli, že je po celou cestu sledují. Poznali to. Potichu se dali všichni čtyři opět do pohybu. Tentokrát ale tašku nesl Jorge s Brendou. Thomas šel vedle Grace a stále jí furt mírně podepíral.

,,Je ti dobře? '' Dělal si starosti.

,,Jo dobrý. '' Lhala. Nebylo jí vůbec dobře. Cítila nepříjemný tlak po celé hlavě a chtělo se jí zvracet. Zkoušela se o Thomase podepírat, co nejmíň to šlo. V této situaci nechce dělat přítěž. Sami mají už tak dost starostí.

Vedli je do schované uličky, kde už nikdo nebyl. Byla dost strašidelná. Grace přemýšlela, zda je strašidelná sama o sobě nebo to je tím, jak je celý dům plný lidí a tady najednou nikdo nikde. Také se jí udělalo o něco lépe. Nepotřebovala se tedy podepírat ani nijak pomáhat.

Procházeli kolem několika dveří, u kterých ani nechtěli radši vědět co za nimi je. Došli až na úplný konec.

,,Tak a teď budem doufat, že nebudou zamčené. '' Přistoupil Jorge k posledním dveřím v chodbě.

Opatrně zabral za kliku a dveře se pomalu otevřely. Všichni si oddychli, že mají volný vstup. Dveře vedly na staré dřevěné schodiště, které nemělo daleko k rozkladu.

Sešli, až úplně dolů a tam je konečně uviděli. Všichni seděli na zemi, svázané ruce za zády, nohy svázané k sobě a přes pusy měli různé šátky.

,,Konečně. Jste všichni v pořádku. '' Zvolala Grace se vší radostí.

,,Tak rád vás vidím hoši. '' Úsměv na tváři nechyběl ani Thomasovi.