Pár dní...

5.

,,Už vidím ty dveře!! '' Křikl Newt.

,,A támhle už na nás čeká. '' Ukázala za běhu Grace na chlapce u otevřených dveří.

,,VIDÍME JE!! '' Doběhlo je několik mužů, v jejich popředí běžel Janson.

,,Chyťte je! '' Křičel Janson.

Ačkoliv už moc nemohli, přidali na tempu ještě víc. Běželi směrem východ. Venku dost foukal vítr, který vířil písek, to jim však nezabránilo vyběhnout ven. U dveří se k nim připojil klučina a běžel s nimi. Celá parta vběhla ven do noci, kde neviděli dál, než dosahovala světla z budovy.

První je trefil ten silný vítr, který jim ztížil běh. Trochu je to zpomalilo, najednou totiž museli zápasit ještě s větrem.

,,Bacha na oči. ''

Sice nevěděli kudy kam se mají vydat, Minho však běžel dál přímo na kopec. Jak se vzdalovali od budovy, síla světel slábla. Z betonové země se stala už jen písčitá. Což byla druhá věc, co je zpomalovala, v písku se všem běželo o dost hůře.

Vojáci a všichni co je uvnitř pronásledovali, se za nimi vydali i ven. Skupinka se jim ztratila ve tmě a tak se museli rozprostřít po větší ploše. S baterkami prohledávali různé směry, kudy jim mohli uniknout.

Když vyběhli do prudkého kopce, konečně se zastavili a ohlédli zpět. Seshora dobře viděli prohledávající muže s baterkami.

,,Měli bychom jít. Než na nás přijdou. '' Naznačil Minho.

,,Jenže kam? Není pomalu nic vidět. '' Upozornil Jeff.

,,Támhle. Můžeme se do jednoho z nich schovat a přečkat noc. '' Ukázala Grace na domy, když si jich všimla.

Všichni se otočili směrem, kterým ukazovala. Za nimi bylo nedaleko pár menších budov. Dost vypadali jako rodinné domky.

,,Nevíme co je uvnitř. ''

,,Za zkoušku to stojí. Navíc tady venku zůstat nemůžeme. ''

,,Má pravdu. Nemáme moc na výběr. '' Přitakal Pánvička.

Bylo rozhodnuto. Vydali se tedy směr neznámé budovy. Cesta jim mohla trvat dobrou půl hodinu.

Budovy byly nakonec dál, než se na první pohled zdálo. Čím víc se blížili, tím víc bylo vidět, kolik jich zde vlastně je a v jakém jsou budovy stavu. Některé byly tak moc rozpadlé, že by se v nich nedalo přečkat ani několik desítek minut. Dobrých devět z nich ale vypadala o něco lépe. Dokonce vypadaly obyvatelně, aspoň na tu jednu noc.

Vybrali jednu z těch devíti možných, pomalu k ní došli. Měla dvě patra a dokonce vypadala, že bude mít i podkroví. Z venku měla dost poničenou omítku, někde prokukovaly i cihly. Rozbitá okna, potrhané závěsy. Hotová budova jak z nějakého hororu.

,,Dva z nás zůstanou tady, nic nesmí vejít dovnitř. Zbytek z nás od spodu projde každý pokoj. Musíme se přesvědčit, že tu můžeme v klidu přespat. '' Rozkázal Minho.

Pánvička s Winstonem se nabídli, že to udělají. Postavili se před dveře a hlídali. Zbytek potichu vcházel dovnitř. Jak Minho přikázal, tak se začalo dít. Všichni se rozprostřeli po spodním patře. Thomas si od Grace převzal zbraň, kterou ukradla muži v bezvědomí.

Grace měla velký strach, nevěděla, co zde na ně může čekat a zaútočit. Každé dveře otevírala pomalu, jak jen to šlo, našlapovala se vší opatrností.

Sešli se u schodů nahoru, aby společně prohledali i horní místa. Nikdo neřekl půl slova za celou dobu, co vešli do domu.

Na horním patře zopakovali to samé. Rozdělit se a zkontrolovat vše.

Grace s Newtem šli do posledních dvou pokojů na konci chodby. Jeff a ten klučina se šli podívat ještě nahoru pod střechu, zda tam něco není.

Newt hlavou pokynul, kterou si bere stranu. Pomalu vešla do levé místnosti, což se ukázalo jako dětský pokoj. Když viděla tu dětskou postýlku, všechny ty špinavé hračky, bylo jí až do breku. Teprve teď si začínala uvědomovat, jaké to pro všechny muselo být. Přežívat v takových podmínkách.

Najednou se z protějšího pokoje ozvala hlasitá rána. Grace se neskutečně lekla, taková rána do naprostého ticha. Okamžitě vyběhla za Newtem zda je v pořádku. Vběhla do dveří, ve kterých totálně zkameněla. Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Před otevřenou skříní se na zemi pral Newt s nějakou věcí připomínajíc člověka. Ta věc měla silovou převahu, přímo seděla na Newtovi.

,,AHHHHHH.'' Zakřičela na celý dům.

V tu ránu na ni útočník přesunul svou pozornost. Ten jeho pohled byl strašný, až děsivý. Prázdný pohled v očích, z úst mu tekly sliny. Ve vteřině vyběhl za ní.

Ona zpanikařila a s voláním o pomoc se rozběhla po chodbě. Nevěděla, kam má utéct, tak běžela ke schodům. Na schodech div nespadla až dolů, vystrašená málem zakopla a sletěla pod schody.

Už od schodů si všimla Thomase, který zrovna vyšel z jedněch dveří. Běžela přímo k němu. Vzal ji kolem pasu a zatáhl do pokoje, když si všiml, co za ní běží. Pohotově zabouchl dveře, aby se to za nimi nedostalo. Párkrát to zabouchalo na dveře se snahou dostat se dovnitř. Po neúspěchu zmizel jinam. Na to se ale rozezněl klučičí křik. Thomas vyšel z pokoje s připravenou zbraní, následovaný Grace. Hledali, od koho křik přišel. Došli ke dveřím a viděli, jak zaútočil na Winstona.

Thomas viděl, že jejich přítel nemá nejmenší šanci to přeprat, dost boj prohrával. Už skoro ani nemohl dál.

Najednou se rozezněl výstřel, po kterém následovalo naprosté ticho. Grace si zacpala uši a křečovitě zavřela oči.

Uběhlo pár vteřin, než pomalu začínala povolovat svůj křečovitý postoj. Ruce nechala klesnout podél těla a otevřela oči.

Ale ne. Bože můj.

Svůj obličej schovala do dlaní, otočila se na Thomase. Narazila do jeho hrudi a rozbrečela se. Thomas pustil zbraň na zem, pevně objal Grace. Hlavu opřel o její a rukama přejížděl po zádech.

Mezitím všichni doběhli za nimi a viděli to samé. Oba ležící nehybně na zemi a pod nimi louže rudé a černé krve. Winston na zádech s pootevřenými ústy, ze kterých vytékala krev. Na něm ležel útočník, zastřelen Thomasem. Oba byli mrtví.

Všichni měli slzy v očích. Další přítel, o kterého přišli za posledních pár dnů.

Jako poslední došel Newt, který se ještě vzpamatovával z toho nehorázného šoku. Když vešel ke dveřím, čekal ho další.

Všichni mlčky sledovali a začínali si uvědomovat, co se stalo.

,,Měli bysme....Měli......Pomozte mi s nimi. '' Po dlouhé chvíli se nakonec ozval Minho, čímž prolomil to dlouhé ticho.

Kluci jen kývli a došli k nim.

,,Grace, pojď se mnou. Nechci, abys u toho byla. '' Došel Newt k Thomasovi a Grace.

Děkovně kývl na Thomase a vzal si ji za ruku. Vedl ji do jiné místnosti, aby si mohli sednout. Teresa se k nim přidala. Dovedl obě dívky, do místnosti dole, která dřív zřejmě sloužila jako obývací pokoj. Byli zde dva velké gauče a tři křesla. Mezi nimi byl dřevěný, polo rozbitý stolek. Teresa si vzala jedno křeslo a Newt se s Grace posadil na jeden z gaučů.

Zavřela oči a hlavu položila na jeho rameno. Nejradši by utekla někam do jiné reality. Z tohohle se pro ně stávala větší a větší noční můra.