Pár dní...

9.

,,NEWTE!! '' Zakřičel na Newta Thomas.

V tu chvíli ve vteřině se uklidnil. Jeho pohled byl jeho. Zas byl stejný v očích jako dřív. Celý byl zpocený. Zmateně se ohlížel na všechny přítomné. Jeho rychlý dech se pomalu zpomaloval. Když si byli jistí, všichni tři ho pustili.

,,Grace já.....'' Začal.

Ona se jen celá otřesená držela u Minha se kterým se držela za ruku.

,,Já....moc se omlouvám, nech mě to prosím.....''

Ani to nestihl doříct, když Grace utekla z pokoje. Potřebovala někam pryč. V tuhle chvíli někam od něj.

Vyběhla z baráku někam se schovat. Nevěděla kam, takže běžela kam ji nohy táhly. Zastavila se u polorozpadlého domu. V přízemí byla jedna místnost z jedné strany kompletně bez zdi. Takže si zalezla tam. Posadila se na zem a s obličejem v dlaních brečela.

Nechápala, co se to stalo. Proč by to Newt dělal. Proč by jí chtěl vůbec ublížit. Nejvíc ji děsil ten samý prázdný pohled v očích, který má vyrytý v paměti naprosto přesně.

Po probrečených deseti minutách se začínala pomalu uklidňovat. Zhluboka dýchala, měla zavřené oči a soustředila se jen na sebe.

V tom zaslechla kroky blížící se z poza rohu.

,,Nech mě na pokoji! ''

,,To jsem já, Thomas. '' Vykoukl z poza rohu se zvednutýma rukama nad hlavou.

,,Chci být sama. '' Odvrátila pohled.

Thomas jakoby vůbec neslyšel její slova, si sedl vedle ní. Nejdřív se ani na něj nechtěla podívat, poté ho však objala. Ačkoliv si to nechtěla přiznat, chtěla někoho mít u sebe. Aby se cítila lépe.

,,Ššš. Vše už je dobré. '' Hladil Grace po hlavě.

Když se narovnala a podívala se na Thomase, tekla po její tváři jedna slza, kterou Thomas otřel palcem.

,,Už dobrý? ''

,,Ano. ''

Chvíli jen tak vedle sebe seděli, bez jediných slov.

,,Můžu se na něco zeptat? '' Thomas přerušil ticho mezi nimi.

,,Mhm? '' Otočila se na něj zvědavě.

,,Od čeho jsou? '' Vzal její zápěstí, které natočil tak aby byly vidět dvě identické jizvy vedle sebe.

,,Víš.....''

Nevěděla, zda mu má říct pravdu, nebo si to dost zkrátit. Nechtěla mu lhát, sama si myslí, že on by ji v ničem nelhal. Rozhodla se nakonec tedy pro tu pravdivou verzi.

,,To já. Já si to udělala. Ono můj příchod do Placu nebyl zrovna nejlehčí. Měla jsem dost velký problém a už jsem to pak nezvládala. ''

,,Grace..''

,,Prosím, nechci to rozebírat do podrobností. Prosím. ''

Thomas se na ni díval svým ustaraným pohledem. Všiml si toho už dřív, ale nikdy se nedostal k tomu, aby se zeptal. Bylo mu však jasné a respektoval to. Věděl, že na to určitě nerada vzpomíná, natož aby to rozebírala.

Grace ruku stáhla zpátky k tělu a sklopila svůj pohled.

V tom Thomas svým palcem a ukazováčkem vzal za její bradu a narovnal si ji zpět svým směrem.

Tohohle budu určitě litovat.

Pomalu se k němu blížila. Když byla těsně u něj, zavřela oči a políbila ho. Když se pak ale chtěla odtáhnout pryč, Thomas si ji chytl a přitáhl zpět do polibku. Tentokrát ale o dost vášnivěji. V Grace v tu chvíli vířilo tak neskutečně moc emocí. Očekávala podobné pocity, jako u Newta. Tohle však bylo něco naprosto jiného. Víc vášnivějšího, měla v sobě víc adrenalinu. Projížděla jimi zdaleka větší elektrická energie než mezi Newtem a Grace. Neskutečně ji šimralo v bříšku. Chtěla přestat, ale nemohla.

Musím přestat. Musím se od něj odtáhnout.

Teď už musím.

Thomas svým jazykem zapříčinil, že její plán odtrhnout se od něj nevyšel. Nemohla si pomoct.

Ačkoliv nechtěla a snažila se to zadržet, z jejích rtů mezi polibky vyšlo jemné zasténání. V tu chvíli oběma projela taková vlna energie. Thomas ji chytl za boky a posadil si ji na svůj klín. Držela ho za tváře a on si jí držel za boky.

Musím se už od něj odtrhnout. Nemůžu.

,,T..Thomasi..''

,,Mhm...''

,,Neměli bychom...'' Rty měla tak zaměstnané, že nemohla ani doříct svou větu.

,,Mmm..''

Ani sám Thomas se nezmohl na jediné slovo. Pomalu se přesouval na její krk.

Bože Thomasi.

Se zavřenýma očima zaklonila hlavu dozadu. 

Poté se opět vrátil k jejím rtům. Tep se oběma vyhoupl vzhůru. Polibky se staly ještě vášnivějšími, než byli doposud. Oba si užívali přítomnost a doteky toho druhého.

Najednou se zpoza rohu ozval neznámý zvuk. Oba jako by se náhle dostali z transu okamžitě zpozornili a podívali se tím směrem.

,,Co to bylo? '' Vyhrkla Grace.

,,Nevím. ''

V mžiku se postavili na nohy a upravili se. Porovnali si své oblečení, Grace si vlasy také urovnala, po tom co je Thomas celkem rozcuchal.

Když už žádný zvuk nenásledoval, oba si oddychli.

,,Emmm asi bychom se radši měli vrátit. '' Navrhla nejistě Grace.

,,Tak jdeme. '' ¨

Po celou cestu zpátky panovalo mezi nimi zvláštní napětí. Ani jeden z nich nevěděl, co by měl říct. Nevěděli, zda to co se mezi nimi právě událo, chtějí nějak rozebírat. Jedno však věděli jistě. Musí si to nechat pro sebe, nesmí to nikomu říct.