baby blue love | c.sn |

24 || bez srdce

Při téhle větě mi vyhrkly slzy z očí a já si uvědomila, jaká jsem příšera. 

Příšera bez srdce, ta, co zlomí všechny, kteří k ní skutečně něco cítí. A místo toho, aby si jich vážila se snaží zavděčit člověku, který o ni nemá žádný zájem! 
Přes rameno jsem se podívala na Changmina sedícího na lavičce s hlavou v dlaních a já se rozběhla pryč. Někam, a zároveň nikam. Blázen jako já si nezaslouží být v přítomnosti ostatních.

,,Proč nemůžu nikoho brát vážně? Proč je to pro mě tak těžký? Jenom toho potom lituju.'' seděla jsem na okraji mého známého mola, které vypadalo vyšší, než obyvkle. Odliv, tady by se dobře dalo rozbít si hlavu. pomyslela jsem si.

Znovu jsem se zasmála, i přes slzy. ,,Jsi tak patetická, Sooah. Vážně si myslíš, že tě přijde zachránit tvůj princ na bílém koni?'' zeptala jsem se sama sebe a pokukovala jsem směrem, odkud jsem odběhla.

Všechno v životě není jenom vtip. došlo mi, a podívala jsem se na třpytící se hladinu moře. V hlavě jsem si přehrávala Sanovy pohledy směrem ke mně, Changminův výraz. ,,Proč by se o tebe zajímali? Ty jsi ta špatná, tenhle mišmaš sis v hlavě způsobila sama.''  dohadovala jsem se se svým odrazem. 

Vlastně, ani bych nikomu nechyběla. Akorát by všichni měli lepší život.
Udělala jsem krok blíž k okraji mola a pro sebe jsem se zasmála. 

  -.-.-.-.-.-.- 
san's pov

,,Tak kde se courá?'' ozval se Doyoung nepřítomně, zatímco já nervózně klepal propiskou do stolku. Snad se jí nic nestalo pomyslel jsem si.

,,Nashledanou, lidičky, chybět vám nebudu!'' ozvalo se najednou z dálky. Ten hlas jsem poznal během vteřiny. Ani jsem nedal vědět Doyoungovi a rozrazil jsem dveře. Rozběhl jsem se směrem ke stojící osobě na molu a  zakřičel jsem ,,Počkej!'' 

Pevně jsem Sooah, stojící na těsném okraji mola chytil za ruku a přitáhl ji k sobě. Pevně jsem ji objal a i když sebou trochu mlela, nepustil jsem ji. 
,,Ani se nesnaž, já tě nepustím. Co tě to napadlo, prosím tě?'' zeptal jsem se a pohladil jsem ji po vlasech. Ucítil jsem, jak se mi pomalu namáčí tričko. 

,,Udělal jsem něco špatně?'' Sooah ovšem neměla chuť mluvit, a tak mi jediný pohyb hlavou na stranu úplně stačil. ,,Promiň.'' zašeptala mi do hrudi a já se malinko pousmál. ,,Za co se mi omlouváš?'' když ani tentokrát nic neřekla, pustil jsem ji z mého sevření a rukou jsem naznačil, že bychom měli jít někam...kde je víc teplo.

,,A ty mi řekneš, co se stalo.'' poručil jsem jí. Sooah jen popotáhla a přikývla.