baby blue love | c.sn |

11 || každý má svou druhou stranu

V tu chvíli jsem se od Seulgi otočila a co největší rychlostí jsem plavala zpět ke břehu. Bylo mi jedno, že mi poradila že se s ním nemám stýkat. Musím jít za ním. Hned.

Hlouček lidí se mezitím ledabyle rozpustil a já už se tak nestresovala. Vyběhla jsem z vody a utíkala jsem na domluvenou louku, kde stále stál San s tím zvláštním výrazem.

Byla jsem u něj, věděla jsem, že mu musím něco říct, ale v tu chvíli mi všechna slova vypadla z hlavy - bylo to něco, co se mi stalo vždycky jen s ním. ,,Proč jsi tu pozdě, Kim?'' zeptal se s obavami v hlase. Takový tón jsem nečekala a malinko jsem sebou škubla, jako bych se ho trochu bála. A najednou, jako by byl vyměněný - jeho pohled se změnil na ten, kterým na mě koukala ta hodná sestřička v nemocnici když jsem si jako malá zlomila nohu. 

,,J-jsi v pořádku, Kim?'' zeptal se, ale já se mu pořád nemohla podívat do očí, skoro jako by to byl jiný člověk než ten, ze kterého jsem si před týdnem utahovala. A za ten týden jsem si uvědomila, že každý z nás má i jinou stranu než tu, kterou světu ukazuje - v jeho případě to byla jeho starostlivá, měkká strana, kterou jsem u něj dosud neviděla.

Až pak jsem si uvědomila, že jsem mu neodpověděla  na ani jednu z jeho otázek a  vzpamatovala jsem se. ,,J-Jo jsem v pohodě, neboj.'' skousla jsem si ret. ,,Abys věděla, Kim, já se o tebe nebojím. Vlastně, jsi mi naprosto ukradená.'' ušklíbl se a já měla tu chuť ho zase pořádně vyprovokovat. ,,Vážně? Proč ses teda ptal?'' nasadila jsem slaďoučký úsměv. ,,A proč jsi vůbec dělal tuhlectu ,,schůzku'' když jsem ti ukradená, Choi?'' zasmála jsem se a on se trošku pousmál. ,,Vážně mě ráda provokuješ, Kim.'' svezl se na trávu a já nad ním najednou měla kontrolu. Mám konečně možnost mu zlomit krk, proč to ale nechci udělat?

,,To proto, že jsi dobrý terč na výstupy mýho vnitřního spratka.'' hodila jsem mu na hlavu hrstku lučních kytiček. Už zase se k němu chovám jako ke kámošovi. ,,A přestaň už s tím příjmením, Choi.'' usmála jsem se.

,,No, fajn, už toho nech.'' ušklíbl se zase San a prohodil ,,Zítra večer na tomhle místě přesně, jestli nepřijdeš, roztrhnu ti další tričko.'' zkusil vypadat děsivě ale já se jen rozesmála.

,,Snažíš se mě vyděsit?'' ,,Ne.'' koukal se do země. Mění nálady jak holka. ,,Jak víš, že se tě snažím odradit?'' zeptal se tiše a já jen vstala z trávy a otočila se směrem k táboru.

,,Každý má svou druhou stranu, kterou světu neukazuje...a u tebe jsem viděla obě.''