Vlčí život [TEEN WOLF] - stále rozpracované, pozastaveno

11.

...ten člověk zmizel v prach.

Z ničeho nic. Prostě zmizel a místo toho, aby se vlk nad ním zakousl do jeho krku, jeho tlama sevřela pořádnou hrst prachu a vlhké hlíny.

„Co to sakra bylo?!" podivil se Derek a podíval se na mě.

„Já toho vím stejně jako ty, na mě se nedívej. Ale potřebuju pomoct, vyndejte mi někdo ten šíp a nohu, prosím!" opáčila jsem a jen už škemrala o pomoc, protože po tom šípu v rameni jsem už na nic jiného neměla sílu.

„Já tě snad zabiju." zavrčel Derek a protočil očima, když uviděl důvod, proč ležím na zemi.

Ale ochotně mi pomohl. Spolu se Scottem mě dostali z pasti a taky vytáhli šíp. Naštěstí byl obyčejný, ne pomazaný jedem od Canimy nebo namočený do oměje jako při posledním výletu s Derekem po lese. Najednou zašustilo listí a zpoza stromu vyšel ten černý vlk.

„Lidi, tohle je...vlastně nevím. Rozumí mi, ale nedokážu přijít na to, jestli je to jen vlk nebo vlkodlak, který zůstal ve vlčí podobě. Viděl jsem ho tu poprvé před několika dny, možná před týdnem, kdy přišel k mýmu domu a řval tam celý 2 hodiny jako magor." řekl Derek a ukázal na ono zvíře, které si jen sedlo a koukalo na mě.

Cože? Tak počkat!

„Říkals před několika dny?!" vyjekla jsem a belhavě se k vlkovi dokulhala.

Klekla jsem si před něj a pohladila ho na hlavě mezi ušima. Spokojeně zamručel. Ty oči. Ty oči mi někoho dost připomínaly.

FLASHBACK:

Něco tady ale bylo jiný...Philip nepřišel do školy. Ačkoli je to nejvíc otravný člověk tohohle ústavu, do školy chodil každý den i s chřipkou a tvrdil, že mu nic není, jen proto, aby ve škole neměl absenci. Známky taky neměl nejlepší, a tak to zmírňoval častou školní docházkou. Nikdy by školu jen tak nevynechal, aniž by o něm někdo něco nevěděl.

Slyšela jsem tiché funění, které se pořád přibližovalo a přibližovalo. Tvor se zastavil před prahem, sklonil hlavu a očichal si ho. Opatrně jsem se podívala za roh a uviděla černou...VLČÍ HLAVU?! Myslela jsem, že jsem blázen. Zvíře se chvíli rozhlíželo po místnosti, pak zvedlo hlavu do vzduchu a nasávalo pachy. Zvláštní ovšem bylo, že se pak podívalo přímo mým směrem. Zakňučelo, otočilo se a odběhlo.

A najednou mi to došlo. Nevím jak, asi intuice. Popravdě, nebyla jsem si vůbec jistá, ale i tak jsem něco přece jen zkusila.

„Philipe? " hlesla jsem a vlk přestal vrčet a nastražil uši.

Jako by mi odpovídal očima. Už mi to bylo rázem jasné.

„Philipe, jsi to ty? Jsi to opravdu ty?" zašeptala jsem znovu a vlk opravdu štěkl a tlapu mi položil na předloktí ruky, kterou jsem ho hladila.

Pak jsem se otočila na Scotta už s úsměvem.

„Pamatuješ si ho?"

Chvíli přemýšlel, ale nakonec si vzpomněl.

„To je ten ze školy!" vykřikl překvapeně.

„Tak už alespoň víme, kdo tě kousnul a kvůli komu jsme tě nesli za mámou na pohotovost." dodal a vyčítavě se podíval na černého vlka před sebou.

Philip jen omluvně zklopil uši.

„Když jsme ho chtěli chytit, nevěděl, jak jinak se bránit. Byl vyděšenej. Ale co se mu to proboha stalo?" bránila jsem ho, ale Scott a Derek měli vlastní názory.

Bylo chvíli ticho. Nepříjemný ticho. Rozhodla jsem se ho prolomit jako první.

„Ztratili jsme Isaaca. Necítím ho." konstatovala jsem nabručeně.

„To nevadí, v hledání budem pokračovat, dokud ho zas nenajdem." odvětil Scott, jenže Derek se rozhodl mi úplně zničit náladu.

„Budem pokračovat, ale bez tebe."

Bez koho, že to budou pokračovat?

„Eeee...cože?" otázala jsem se v domnění, že jsem asi jen špatně slyšela.

A to mám hodně dobrý sluch.

„Slyšelas, Angelino." zopakoval Derek s poker facem a chystal se, že odejde.

I s Philipem.

„Počkej, ale proč?!" vykřikla jsem a pohled obrátila na Scotta, který už věděl, co chci, aby řekl.

„Proč nám nemůže pomoct? Je na to dost schopná." postavil se za mě a Derek se otočil.

„Viděls, co se právě stalo? Podívej se na ni. Jen nás zpomaluje v tom, abychom ho našli a rozumně si s ním promluvili. Co se stane příště? Už to nemusí být příště jen past na vlka. Chceš bejt mrtvá? Může tě příště zabít! Kdokoliv a cokoliv. Viděli jste to sami. Prostě ne. Pro tvý dobro." dokončil, co chtěl, a ačkoliv jsem měla plno důvodů proč pomoct, neměla jsem už potřebu je říkat.

Stejně by se nic nezměnilo.

„Beru si Philipa!" zavrčela jsem na poslední chvíli a kývla na Philipa hlavou, aby laskavě neprotestoval.

Byl naštěstí ticho.

Ahoj všichni. Vím, že jsem teď HODNĚ DLOUHO nebyla aktivní, ale mám nějaké osobní problémy, které musím vyřešit. Proto jsem teď vydávala tak málo za dlouhou dobu. Ale většinu z nich mám již vyřešenou, takže snad budu přidávat části příběhu častěji! Co myslíte, že se bude dít dál? Jak Angie tuhle celou situaci vyřeší? Nenechte si nic ujít a v případě nesrovnalostí v této části mi napište soukromou zprávu nebo pište do komentářů!

1478 slov.