Západ v Neapoli

7.

Máma mě už čeká v obýváku. Matteo pochrupuje na pohovce a u toho sleduje Spidermana.
,,Ahoj, tak jak ses měla?" zeptá se mě máma.
,,No, jak vidíš, tak jsem radši utekla. Ale ke konci jsem se začala bavit s jedním klukem, co neměl nižší IQ jak 100, což byl zázrak." uchechtnu se.
,,Tak vidíš, třeba bude fajn. Jak vypadá?" ptá se máma. Všechny kluky spolu řešíme, už je to takový zvyk.
,,Poměrně dost vysokej, určitě 190. Kratší hnědý vlasy, světle hnědý oči a bez vousů." proč si, proboha, pamatuju barvu jeho očí???
,,Eleanorko, jenom jedno ti řeknu. Pokud si s ním budeš rozumět, nic mi vadit nebude, víš přece jaká jsem." máma to pronese hrozně vážně.
,,Já vím, jdu do sprchy. Tak dobrou." odejdu po schodech rovnou do koupelny.

Když konečně ulehnu do postele, za chvíli bude půlnoc. Ani nevím, co jsem v té sprše tak dlouho dělala. Když otevřu mobil, přijmu žádost o sledování od Liama a podívám se na jeho účet. Má tam asi osm fotek. Na jedné je se svou sestrou v Americe, kde jí dává pusu na tvář a předává jí dort. Na asi dalších třech je s kamarády, pak jednu fotku má s kytarou a další tři má fotky sebe. Hm, tak kytarista? To není špatný. Pak ještě rychle projedu stories, kdy téměř většina jsou lidi na chlastačkách. Odložím mobil, nastavím budíka na 7:30, protože nesnáším vstávat pozdě a lehnu si.

-CINK-

Kdo to zas je? Proč někdo píše takhle pozdě?!
Natáhnu se pro mobil a otevřu ho. Upozornění na Instagramu. Nová zpráva. Liam Donell.
L : Má společnice, spíš? :)
No, tak teď už asi úplně ne, chlapče. To jsi měl napsat tak 20 minut zpátky. Teď mi ale už nic nezbývá. Musím mu odpovědět. Jsem aktivní.
E : Teď už ne, společnice ale brzo půjde do hajan znovu. :D
L : Tak to se velice omlouvám. Jen jsem ti chtěl popřát dobrou noc. Hodně snů o těch nesmyslných alkoholových setkáních.
E : Už teď se mi dělá špatně. :D Dobrou.

Raději si vypnu zvonění a upozornění, přepnu mobil do režimu letadlo, aby mě opravdu nikdo neotravoval a ulehnu.

Ráno se probudím o pět minut dříve jako vždy. Moje hlava vstává automaticky před budíkem. Asi nechce slyšet ten příšerný zvuk. Jednou jsem takhle nevstala a byla jsem tak zmatená, že mi něco pípá v pokoji, že jsem zavadila rukou o lampičku a spadla na roh nočního stolku rovnou do čela. Měla jsem tam pořádnou bouli a od té doby se zásadně vzbouzím před budíkem. Asi moje hlava nechce zažít další srážku po ránu.

Hned jak svoje nohy vystrčím z peřiny, rozhodnu se otevřít okno dokořán, aby se dovnitř dostal čerstvý a hlavně letní vzduch. Odhrnu závěsy, vytáhnu žaluzie a pouštím do pokoje silné sluneční paprsky. Přemýšlím, co dnes budu dělat. Zítra jedeme na nákupy s mámou, tak by to chtělo nějaký relaxační den. Je teplo, Theo pravděpodobně vyspává party, takže den sama se sebou bude ideální volba. Když ze sebe svléknu pyžamo, rozhodnu se pro Matteovi teplákové kraťasy, co mu pořád beru a krátký černý top s nápisem "yes". Upletu si dva copánky po stranách, protože je to snad nejlepší účes na léto. Moje břicho hlásí poplach, protože mé poslední jídlo byl oběd s mámou.

Seběhnu rychle do kuchyně, kde se se všemi přivítám a otevřu lednici. Vytáhnu svou ranní dávku limonády. Dneska mám s okurkou a mátou. Lahodného nápoje vypiji skoro půl litru na ex a do lednice se podívám znovu. Hm...co si dám? Jelikož je sobota, chce to pořádné hody. Takže hned popadnu dvě vajíčka, šunku, cibuli a za pár minut mám perfektní míchaná vajíčka. Sednu si s nimi na terasu pod pergolu, abych si bez silného slunečního žáru mohla v klidu vychutnat tuto laskominu. Chutná to přímo báječně. To bude ale možná tím, že je to jedno z prvních jídel po téměř šestnácti hodinách.

Prázdný talíř dám do myčky a s včerejšími časopisy zalehnu do lehátka na bazénu. Sluneční brýle a opalovací krém je pro mě už samozřejmostí. Hlavně se opaluji úplně perfektně. Za to ale můžu vděčit mamce, co má italské předky. Minimálně hodinu takhle strávím, ale pak mě něco napadne. Něco, co pro mě je úplně šílené. Jdu mu napsat. Liamovi.

E : Dobré ránko, společníku. Nebudím teď já vás?

Je pravda, že v devět hodin je dost velká šance, že bude ještě spát. Proto se opět začtu do časopisu, kde si zrovna třináctiletá letá holka stěžuje, že její kluk ji podvádí, protože šel ven s kamarádem, který tam ještě šel s jeho holkou. Celou tuhle aféru napsala na půl stránky, kdy to všechno zakončila větou "Klukům už nikdy věřit nebudu.". Musím se smát, protože jsem dlouho neslyšela nic stupidnějšího.

9:07

L : Dobré ráno, společnice. A víte, že jo? To jsem ale hlupák, když jsem si nechal zapnuté zvonění. Chtěl jsem ještě zabrat, ale po pěti minutách jsem nevydržel se nepodívat, kdo mi to píše. Nechceme teď nechat minutu ticha pro ty, co se budí dnes s kocovinou?
E : Dobrý nápad. Stálo by za to vykoupit všechny šumáky v obchodě, aby to měli ještě náročnější.
L : To se mi líbí. A co je potom prodávat za 4x vyšší cenu?
E : Líp bych to nevymyslela. :)
L : :DDD
Co máš dneska v plánu?
E : BRJ - bazén, relax, jídlo :D Co ty? Půjdeš někam nabízet partičku Monopoly večer? :)
L : To dlouho doufám nebudu muset dělat. :D Potřebuju dokoupit pár věcí. V sobotu ráno odlítám a dneska jsem zjistil, že polovina věcí od moře dva roky zpátky mi je malá.
E : Takže jdeš rozházet veškerý úspory, jo?
L : To šlo až tak rychle poznat? :D
E : Možná trošku...
L : Tak dám pozor, abych nepřekročil denní limit. Jdu se oblíct a vyjedu, tak se měj hezky a pořádně si zaplav.
E : Ty se taky měj hezky :)

Co to dělám? Proč mi s ním nevadí konverzovat? A navíc, proč se sakra usmívám nad naší konverzací?