Spojení✔️

17.

,,to nemyslíte vážně! Vzali vám čtyři děti kvůli chlastu a vy s tím ani tak nepřestanete?!" začal na ně křičet.

Ruce spustil podél těla a zatnul je v pěst. Nasucho jsem polkla.

Takhle rozčileného jsem ho v životě neviděla. Šel z něj strach. Kam se poděl Jeremy?

,,nedovoluj si, jo? My tě živili, můžeme si dělat co chceme" ukázal na něj jeho otec.

Jeremy několikrát zamrkal. Těkala jsem pohledem z něj na jeho rodiče, přesněji na jeho mámu.

Celou dobu na mě zírala a neuhnula ani když jsem ji při tom přistihla.

,,vy že jste mě živili? Od čtrnácti pracuju a starám se tu o všechno! Vy jste kurva špatný rodiče a ty mi tu budeš říkat něco o živení? Beze mě byste neměli ani střechu nad hlavou!" proboha.

Jeremy se rozjel a mně tím vyrážel dech. Neřekl mi očividně všechno...

Jeho otec se zvedl ze sedačky a Jeremy k němu chtěl jít, ale já si před něj pohotově stoupla a chytla ho za paže.

Když už si mě s sebou vzal jako zábranu bitky, tak jsem mu musela zabránit to udělat.

,,Jeremy nestojí ti za to. Nedělej to" zašeptala jsem k němu.

Na víc jsem se ani nezmohla. Hlasivky jsem měla přiškrcené a sotva ho udržela, jak jsem se třásla.

,,ty tu taky nemusíš být! Uvidíme kdo koho bude potřebovat!" vrátil mu křikem otec.

Nadskočila jsem, když jsem slyšela rozbití flašky a odskočila na stranu.

Jeremy mi dal ruku na zátylek, čímž mě trochu skryl ve své náruči. Je tohle noční můra?

Jeho otec hodil flašku na zem, takže byly všude střepy a alkohol, který smrděl.

,,fajn" procedil skrz zaťaté zuby Jeremy, vzal mě za pas a strčil mě ke schodům.

,,počkej u mě v pokoji. Hned tam přijdu" hned jsem začala vrtět hlavou. Nechtěla jsem ho tam nechat samotného.

On mě ale pohladil po tváři, kývl nahoru a otočil se čelem k rodičům.

Vzdala jsem to a vystoupala schody až ke dveřím jeho pokoje, kde jsem se radši zavřela.

Posadila jsem se na postel a začala poklepávat nohou.

Co s nimi chtěl řešit? Proč mě poslal pryč? Jeho otec ho vyhodil z domu? A on souhlasil?

Znovu jsem si to celé přehrála v hlavě. Předtím jsem to nedokázala tak rychle zpracovávat.

Z myšlenek mě vyrušilo až otevření dveří. Nevědomky jsem se na posteli odtáhla.

Nevím, co jsem si myslela. Že přijde jeho otec? To byla blbost. Neměla jsem se čeho bát, když jsem věděla, že je Jeremy poblíž.

,,jsi v pořádku?" zeptala jsem se opatrně, když se posadil vedle mě.

On si napůl lehl a opřel se o lokty. Vypadal v klidu. Jako kdyby se nic nestalo.

Věděla jsem, že umí dobře skrýt své pocity, ale že v tom byl až tak dobrý?

,,právě jsem dostal vyhazov z domu, který už čtyři roky jako jediný platím" zasmál se, ale bylo to spíš ze zoufalství.

Vzala jsem ho za ruku a stiskla mu ji. Chtěl řešit sourozence a skončilo to takhle...

,,teď chci ale jediné" zpátky si sedl. Nechápavě jsem se na něj podívala.

On mě ale násilně vzal za krk a přitáhl si mě do polibku, přičemž mě položil na postel.

Musela jsem uznat, že tohle se mi líbilo mnohem víc než to něžné zacházení.

,,promiň, ale vážně jsem si nemohl pomoct" odtáhl se ode mě zadýchaně.

Očima jsem skenovala celý jeho obličej, včetně rozcuchaných vlasů, do kterých jsem mu sahala.

,,za tohle se rozhodně omlouvat nemusíš" nadzvedla jsem se a znovu ho políbila.

On se usmál, ale postavil se na nohy a sehl se pod postel, odkud vytáhl černou cestovní tašku.

Zvedla jsem se na lokty a sledovala ho, jak si do ní háže oblečení ze skříně a fotky se sourozenci ze stolu.

,,kam hodláš jít?" vyhrkla jsem bez přemýšlení, za což jsem si chtěla dát facku.

Chtěla jsem mu nabídnout, aby šel k nám a ne se takhle blbě ptát.

Stoupla jsem si těsně před něj, chytla mu ruku, ve které měl fotku se sourozenci, a dala mu ji podél těla.

On ke mně zvedl hlavu, ale očnímu kontaktu se vyhýbal.

,,do centra. Stejně jsem tam byl víc jak tady" rozhlédl se po pokoji.

Já ho ale vzala za bradu a tím ho zastavila v pohybu, takže se na mě konečně podíval.

,,můžeš být u nás, jestli chceš. Rozhodně tam budeš mít víc soukromí. Sice tam budu já a Jackson, ale pořád je to o třicet lidí méně než v centru" zasmála jsem se.

On se posadil na postel, ale nepřestal se na mě dívat.

Vzal mě za ruce a stiskl mi je. Byla jsem napjatá. Nechtěla jsem na něj tlačit, ale chtěla jsem ho mít u sebe.

,,a nezkoušej ani říkat něco o tom, že nechceš překážet, obtěžovat nebo bůh ví co. Kdyby to byla pravda, nenabízím ti to" vysmekla jsem mu ruce a dala mu je na krk.

Možná to neznamenalo, že jsme se dali zpátky dohromady, ale ještě stále vypadal mimo, čehož jsem hodlala využít.

,,tak fajn. Děkuju ti, za všechno" ještě víc zaklonil hlavu.

Sklonila jsem se k němu a znovu ho políbila. Nemohla jsem se ho nabažit.

Byli jsme odtažití jen pár dní a mně chyběly jeho doteky jako kdybychom se nebavili sto let.

,,dlužím ti to" stydlivě jsem pokrčila rameny. Lhala jsem mu, teď to žehlím.

Jeremy pokroutil hlavou, ale nakonec mi dal za pravdu.

Vzal si posledních pár maličkostí a zamířili jsme pryč z pokoje. Zase mě přepadl ten zvláštní pocit.

Jeho rodiče mě děsili k smrti. Byli zlí. Zasloužili si zůstat sami, bez dětí. A bez peněz.

Hned mi bylo jasné, že bez Jeremyho to nezvládnou, ale tím lépe pro něj.

Mohl si všechny vydělané peníze nechávat, našetřit si tak na byt a zázemí pro všechny své sourozence a vzít si je do péče.

,,neboj se" propletl si se mnou prsty Jeremy. Ani jsem si neuvědomila, že na jeho rodiče zírám.

Stáli jsme nad schody, ale já měla dřevěné nohy. Z dřeva se stalo olovo, když jsme sešli dolů a jeho matka se zvedla.

Stiskla jsem Jeremymu ruku a couvla za jeho záda, když se i on zastavil a sledoval ji. Zblízka vypadá ještě hůř.