Spojení✔️

3.

Celý den jsem buď pomáhal mamce, nebo se starala o Morgan.

Hrozně mě bavilo obskakovat ji, krmit ji, rozesmívat ji... přece jsem se toho nemohla jen tak vzdát bez boje.

Jen jsem se stačila převléct a už zvonili. Prosím ať je s nimi Mark.

Se všemi jsme se přivítali, jako kdybychom se neviděli rok, ale Mark kolem nás proklouzl.

Chtěla jsem za ním jít, ale Max mě zastavil.

,,radši za ním nechoď. Chytli byste se ještě víc. Můžu?" natáhl ruce k Morgan.

V chodbě jsme zůstali jen my, mamky a Jackson nejspíš šli odnést jídlo na zahradu.

Těšila jsem se na náš společný večer, ale radost mě opadla. Nedopadne to dobře.

Dala jsem Morgan Maxovi a zadívala se na něj. Nikdy jsem si ho nepředstavovala jako otce.

Morgan byla spíš podobná mně než jemu. Možná proto zatím rodičům nedošlo kdo je otcem.

,,asi jsem právě dostala cukrovku" zašklebila jsem se na něj.

On mi úšklebek vrátil, na rozdíl od Morgan, se kterou odešel až na zahradu a sedl si s ní ke stolu.

Mark se věnoval telefonu, takže si nás ani nevšiml, nebo to jen dělal.

Měla jsem tendenci na něj promluvit, ale Max měl pravdu. Musel vychladnout, na což neměl moc času.

,,Thomas přijde taky?" otočila jsem se na Hilary, když přišla s mísou brambor.

Ona ji položila na stůl a usmála se, když uviděla Maxe, který zrovna upravoval Morgan vlásky.

,,už se těším na vnoučata" propletla si prsty a přitiskla si je k hrudi.

To, co drží je tvoje vnouče, Hilary. Skousla jsem si spodní ret a s Maxem si vyměnila pohledy.

,,a Thomas přijde. Urovnali jsme to a jsme přátelé. Kde máš tátu ty?" dala mi ruku kolem ramen a společně jsme odešly do domu.

,,hodně se hádáme, tak odešel na hotel. Doufám, že nepřijde" sladce jsem se usmála.

Od mamky určitě věděla o tom, že jsme se začali nenávidět, ale nevěděla důvod.

Mamka slíbila, že to nikomu neřekne a otec by se s tím nechlubil.

Po tom, co přišel Thomas, jsme všichni zasedli ke stolu. Úvodní řec vždy říkal otec, takže začala mamka.

Moc jsem ji nevnímala a sledovala Morgan v postýlce vedle stolu.

Byla jsem připravená, že to řeknu. Abych to měla za sebou. Jestli se k tomu chtěl hlásit i Max, bylo na něm.

,,tak kdo chce začít?" usmála se na všechny mamka, když domluvila.

Probudila mě tím z menšího tranzu. Chtěla jsem se přihlásit, ale předběhl mě Mark.

,,já začnu" vyhrkl dřív, než jsem to stihla já a zadíval se na mě.

Nervózně jsem si poposedla. Chtěl to říct on? To ode mě to měli slyšet, ne od něj!

,,jsem vděčný za upřímné lidi, co nemají nechutná tajemství" ironicky se usmál. Dech se mi zadrhl v hrdle.

Myslela jsem hlavně na reakci Jacksona, že mi ani nedošlo, že to neví ani Mark.

,,Marku omlouvám se" začala jsem, ale on se postavil a rukama se zapřel o stůl.

Hilary a Jackson se na nás zmateně dívali, mamka sklonila hlavu a Max se díval jen na mě.

Vypadalo to jako kdyby mi chtěl poslat vlastní myšlenky. Moc mi tím nepomáhal.

,,omlouváš se? Rok jsi mi lhala, Caro! Není ti to blbé? Jak jsi mi to mohla udělat?!" začal na mě křičet.

Začalo se mi ztěžka dýchat a do očí se mi draly slzy. Nebylo jich už dost.

,,Marku" vydechla jsem a taky se postavila. Chtěla jsem k němu natáhnout ruku, ale on o krok odstoupil.

Nevěděla jsem co dělat. Štítil se mě. Proč jsem tak blbá?

Kdybych to řekla rovnou, byli by naštvaní, ale neublížilo by jim to tolik jako to, že jsem jim lhala.

Max se postavil a dal Markovi ruku na rameno. Začala jsem vrtět hlavou. On mu to řekne.

Žaludek se mi obracel a já se neměla k jedinému slovu. Nedokázala jsem ho ani zastavit.

,,Marku Morgan je moje. Nebuď hnusný jen na ni. Na vině jsme oba" zastal se mě.

Zhroutila jsem se na židli a dala si obličej do dlaní. Byla to katastrofa. Takhle jsem si společnou akci po tak dlouhé době nepředstavovala.

,,můžu za to i já. To já Caru přiměla aby si ji nechala. Zlatíčko nech si to vysvětlit" uslyšela jsem mamku.

Otřela jsem si tváře a otočila hlavu na Hilary, Thomase a Jacksona.

Hilary s Thomasem byli zmatení, ale Jackson se díval jen na mě. Nebyl naštvaný ani zklamaný. Neměl žádný výraz.

Mark s mamkou a Maxem se začali hádat, ale já se zaměřila jen na Jacksona.

On ke mně nakonec natáhl ruku, kterou mi dal kolem ramen a objal mě. Co se to děje?

,,mrzí mě to" objala jsem ho kolem pasu a víc se k němu přitiskla.

Byly jen dvě možnosti, proč reagoval tak dobře. Buď mi nechtěl přidělávat starosti, nebo to už slyšel od Marka.

,,to je dobré, Car. Nic se neděje. Hlavně se uklidni" začal mě hladit rukou po zádech.

Pomalu jsem se začala uklidňovat. Zajímala mě hlavně jeho reakce a on byl v pořádku. Teď je na řadě Mark.

Mark už se hádal jen s Maxem. Mamka to vzdala, seděla a koukala na ně, stejně jako Hilary, která byla stále zmatená.

,,Marku" přešla jsem k němu a otočila ho k sobě čelem, aby nechal Maxe.

I když se mě zastal, tak za to nemohl. Před pár hodinami o tom ještě ani nevěděl.

,,vím, že jsem ti to měla říct, ale nechtěla jsem tě zklamat. Kdybych ti to řekla, tak Maxovi zakroutíš krkem. Nechtěla jsem vám zkazit přátelství, ani vztah. Mrzí mě to" sklonila jsem hlavu.

Všichni byli ticho. Kdyby to bylo možné, slyšeli bychom tlukot našich srdcí.

,,Max o tom taky nevěděl, nebuď na něj naštvaný. Vím, že jsem ti to měla říct" nasypala jsem si popel na hlavu.

Max se mě zastával stále a přebíral za všechno vinu. Teď byla řada na mně.

Mohla jsem za to jen já, nikdo jiný. Ostatní se mi jen podřídili, hlavně tedy mamka.

Čekala jsem další křik, ale nic nepřicházelo. Už jsem omdlela?