Colours (Completed)

1.

Cesta do školy nám mohla trvat možná, tak půl hodiny. Když Mercy zastavila na školním parkovišti před školou jsem se cítila konečně volná. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře od auta. Vystoupila jsem ven a stoupla si vedle Mercy, která už hledala Steveho.

„Ahoj, krásky," usmál se na nás vysoký a pěkná blonďák, Steve. Mercy se začervenala a čekala, až se k ní sehne a políbí jí. Porozhlédla jsem se po parkovišti, protože jsem nehodlala sledovat ty dva jak si navzájem strkají jazyky do úst.

„Budu muset jít. První hodinu mám Výtvarné umění," vydechla jsem a podívala se na ty dva. Oba dva se na sebe zamilovaně dívali, a ani jeden z nich mi nevěnoval pozornost.

„Dobře. Uvidíme se na Angličtině," koutkem oka se na mě podívala a věnovala mi úsměv.

Kývla jsem a pomalu se odebrala dovnitř. Když jsem vcházela do budovy školy, tak jsem si všimla, že satelitní družice Barbara a spol. stáli u červené motorky, která stála volně u jedné ze zdí. „Čí, asi bude?" vykřikla školní zlatokopka Margaret.

Zasmála jsem nad její láskou k penězům a mířila směrem k učebně. Vstoupila jsem dovnitř a tam u stojanů s již připravenými papíry sedělo pár mých spolužáků. Na konci učebny seděl náš profesor s někým, kdo mi byl zády.

Vypadal mladší, než je náš profesor. Měl na sobě černou koženou bundu a modré džíny. Na stole vedle něj ležela přilba, takže ta motorka před školou patřila dotyčnému. Sedla jsem si na své obvyklé místo, blízko k oknu, kde mě už několikrát chytila oslňující múza. Ta mě inspirovala k vytvoření pár obrazů, podle slov mého profesora umění: „Skvosty!"

Zazvonilo na hodinu a do učebny se nahrnul zbytek celé třídy. Sedli si na svá místa. Profesor se zvedl ze svého místa a šel na malý stupínek, kde buďto stál stůl se zátiším, nějaká socha nebo dokonce živý člověk. „Dobré ráno, třído," - „Dobré ráno!" učebnou se ozvaly hlasy mých spolužáků.

„Dnes tu mám svého dlouholetého přítele, který vám bude vyprávět o vašem úkolů, který budete mít na tento týden. Jak jste si mohli všimnout nic tu pro vás nemám připravené. Vše se hned dozvíte. Jasone? Prosím," otočil se k muži, který si svlékal bundu.

„Dobré ráno," usmál se na nás skvěle formovaný a půvabný muž. Vlasy měl mírně rozházené do všech stran. Od ramen po jeho široké boky mu na těle viselo bílé tričko, které mírně prosvítalo. Krátké rukávy měl pevně obmotané okolo jeho mohutných paží.

„Mé jméno jak jste už mohli slyšet, Jason McCann. Jsem," dále jsem ho nevnímala a pokračovala v snění o něm. Nadále na sobě měl již vzpomínané modré džíny, které byly místy roztržené. Byl mírně opálený a jeho obličej byl jako vytesaný do skály.

Vypadal jako padlý anděl. A mám pocit, že jsem si to nemyslela jenom já. Všechny dívky v místnosti na něj zírali se stejným zájmem jako já. Když jsem si uvědomila, že na něj zírám až moc, tak jsem svůj pohled přesunula na malý lesík vedle naší učebny.

Z mého snění mě vytrhl hlas mého profesora, který říkal: „Slečno Bosworthová? Zrovna od vás jsem čekal, že budete poslouchat," naštvaně zakřičel.

Podívala jsem se jeho směrem. Celá třída, on i samotný anděl na mě zírali. Splašeně jsem sklopila pohled ke svým rukám. „Omlouvám se," stydlivě jsem zašeptala, ale tak aby to slyšeli všichni.

„Omlouvám se Jasone, že jsem ti skočil do řeči," usmál se na anděla, profesor.

„V pořádku. Kde jsem to skončil?" zavrtěl hlavou a smrštil své obočí k sobě. „Mluvil jste o své výstavce tady v Arlingtonu," zasněně se na něj usmála Taylor.

„Samozřejmě. Děkuji, slečno," mrkl na ní a já mohu s jistotou podotknout, že jí v tu chvíli přivodil nechtěný orgasmus. „Za dva týdny tady v Arlingtonu budu pořádat výstavu svých obrazů. Proč o tom, ale mluvím. Tady George," ukázal na našeho profesora: „mi řekl, že jste nejlepší třída tady na škole a tak chci obraz jednoho z vás ukázat na výstavě," kývl.

„Jediné co jsi jim neřekl je téma, Jasone," zasmál se profesor.

„Málem bych zapomněl. Téma obrazu, který pro mě vytvoříte bude," zastavil svůj intenzivní pohled na mě: „láska," usmál se a pohled vrátil zpátky na profesora.

„Skvělé. Doufám, že tady Jasonovi ukážete, že jsem vás přezdívkou nejlepší třída neoznačil zbytečně. Pusťte se do práce. Před sebou máte papíry. Ve skříních připravené věci, které budete potřebovat," tleskl profesor a každý se vrhl do práce.

Doufám, že se vám první části líbila a že jsem vás neodradila od příběhu. :)