cat-sitter (yoonseok)

yoongi

Začni hlídat kočky, říkali. Jsou to peníze zadara, říkali. A já je teď všechny v 6 hodin ráno ve vlaku mířícím do Busanu tiše proklínám.

V tichosti jsem koukal z okýnka a sledoval mizící domy a stromy. Zavíraly se mi oči. Fakt bych měl chodit spát dřív.

Skoro všichni říkají, že moje ,,práce" není opravdová práce. Že se jen mazlím s kočkama. Já si to upřímně taky myslel, ale za vším tím mazlením stojí to několika kilometrové dojíždění za mé rodné město.

Proč si nenajdu něco jiného se ptáte?

Ženský hlas v rozhlase nám napovídá název příští zastávky. Ještě nějakou dobu pojedu. Odemknu telefon, který svírám v ruce a znovu si očima prolétnu text. Paní Choi s dvěma ragdollkama. Achjo. Několik ragdollek jsem už hlídal... řekněme, že jsem odcházel a ze všech těch chlupů si mohl sestavit další kočku.

Za chvíli vystupuju, a tak si vezmu svůj batoh, nandám si sluchátka a připravím se ke dveřím. V Busanu jsem byl jen jednou; za svým internetovým kamarádem. Pokud někoho zajímá, jak to s ním dopadlo, pohádali jsme se. Spíš já se s ním pohádal.

Ještě než mé chodidlo dopadne na pevnou zem Busanského vlakového nádraží, začnu zkoumat mapu a trasu ke klientce domů. Není to moc daleko od nádraží, ale zase ani ne moc blízko. To automaticky obrátí můj krok směrem na nejbližší autobusovou zastávku.

Je teprve půl osmé, když zvoním na zvonek malého, ale přesto moderního domku. Na zahrádce před domkem rostou krásné růže a chryzantémy. Nádherně to tu voní. Pousměju se nad představou, že bych někdy mohl vyměnit svůj plesnivý a starý byt za něco takového.

Ani nestihnu vykřiknout překvapením a už ležím na zemi s obřím psem na hrudníku. Moje ranní rutina opláchnutí obličeje vodou dnes byla opravdu zbytečná. No, vlastně i tohle funguje lépe než jen voda.

,,Funghi, fuj je to!" Ozve se za psem, ale místo toho, aby ze mě bílý huňatý samojed slezl, přiskočí k nám menší a začne mi lehce tahat za vlasy. Uslyším ženský smích a další napomenutí.

,,Funghi, Tofu, domů!" Tlak z mé hrudi pomalu zmizel a já konečně mohl odlepit své oči a spatřit starší usmívající se ženu a huňáče sedícího vedle ní s vyplazeným jazykem.

,,Moc se omlouvám," pronesla s úsměvem a natáhla ke mně ruku. ,,Pojďte, pomohu Vám."

Podepřel jsem se rukou a pomalu se vyšplhal na nohy. ,,V pohodě. Jsem Yoongi, Váš kočičí hlídač."

,,Dobrý den, ráda Vás poznávám," řekla s tím stále neuvadajícím úsměvem. Trochu poodstoupila ode dveří a pokynula rukou směrem do domu. ,,Pojďte dál Yoongi."

Hned, jak jsem vešel, udeřila mě do nosu vůně čerstvě upečeného koláče. Žádný kočičinec. Určitě moc dobrý koláč. Takovej, po kterém vám žaludek jásá a kručí z radosti.

Zul jsem si za stálého dohledu dvou chlupatých tvorů boty a vykročil za dámou dál do domu.

,,Nebojte Yoongi," řekla, když se na mě otočila a viděla, jak mi její chlupáči pořád chodí pod nohy a brání mi v normalní neopilecké chůzi. ,,Psy si bereme s sebou. Jedeme za rodinou na sever do chladnějšího podnebí. Myslíme, že by jim to prospělo."

,,O tom není pochyb." Odsouhlasil jsem a vešel do menšího obýváku spojeného s kuchyní, které oddělovala jen linka a pár barových židlí. Žena zamířila do kuchyně a já zůstal stát na místě, dokud nepromluvila.

,,Posaďte se, prosím. Dáte si kávu?" Káva by se opravdu šikla, ale moje slušnost mi dovoluje pouze možnost ,,ne, děkuji". Ohlédl jsem se za ní do kuchyně a spatřil její tmavé oči čekající na mou odpověď. ,,Dělám i sobě, nestyďte se. Nebo máte ke koláči radši čaj?"

,,Káva stačí, jste moc hodná." Buď rád Yoongi, tohle ráno je jedno z nejlepších v poslední době. Káva, koláč, sympatie. Přesně podle mých představ.