cat-sitter (yoonseok)

yoongi

,,Sushi!" Zaječel jsem a naštěstí se rukama zachytil o futra. Sushi, který se mi před chvílí motal pod nohama na mě zasyčel a utekl do druhého patra. Zakroutil jsem nad tím hlavou a povzdychl si.

Pravdou je, že Sushi za můj skoro pád anj nemohl. Myslí jsem byl totiž mimo. Nikdy jsem neměl Jungkooka znovu vidět. Nebo nikdy nemít mozek, abych na něj teď nemohl myslet. Proklínal jsem se, mezitím co jsem se znovu rozešel do obýváku dojíst si své jídlo.

První věc, která ovšem chytila moji pozornost, byl hadr. Určitě jste stejně zmatení, jako jsem byl já. Hned, jak jsem vstoupil do místnosti, mi do obličeje vletěl hadr. Nebo aspoň jsem si to myslel. Až poté jsem zjistil, že to byla zahradnická rukavice.

,,Uhm." Vydal jsem ze sebe zmateně a pohlédl směrem letu rukavice. Moje oči se zasekly v jiných.

,,Promiň, zpanikařil jsem." Jeho hlas mě vyvedl z míry. Nestačil jsem vstřebat všechno, co se stalo. Zůstal jsem na něj zírat další minutu, když se konečně můj mozek odseknul a vyobrazil mi chlapce přede mnou. Jediná věc, kterou jsem ale dokázal vnímat, byly jeho oči. Bylo v nich něco zvláštního. Byly tmavě hnědé, přesto ale jakoby zářily všemi barvami duhy. Jako bych viděl barvu jeho duše.

,,Jak se jmenuješ?" Vynutil jsem ze sebe. Chlapec naklonil nechápavě hlavu. Jeho rudé vlhké vlasy se zhouply. Všechno najednou hrozně zářilo a svítilo. Neměl jsem potřebu zavřít oči či si dát ruku před obličej. Byla to jiná záře. Možná záře kocoviny, kterou jsem v ten moment stále prožíval.

,,Já? No.. zahradník," řekl a pak se zasmál. ,,Teda Hoseok. Jsem Hoseok."

,,Zahradník?" Přesvědčoval jsem sebe. Až doteď jsem si představoval, že zahradník paní Choi bude muž ve svých padesátkách, pivním břichem a holou hlavou. Nikdy by mě nenapadlo, že by mohlo být zahradničení moje hobby. Protože od teď nejspíš bude.

,,Ty.. budeš asi Yoongi, že?" Optal se. Pouze jsem souhlasně pokývl hlavou. Hoseok se chvíli zamyslel, ale poté za mnou vykročil. Z nějakého důvodu jsem se lekl tak moc, jsem že couvl. Ne ne ne, co zas sakra děláš, Yoongi?

Hoseok znejistěl a zastavil, obě ruce zvedlé ve vzdávajícím se gestu.

,,Promiň," řekl. ,,Chtěl jsem si jen potřást rukama."

Zkameněl jsem. Než jsem ale stačil cokoliv říct, Hoseok si vzal svůj talíř a jen jsem sledoval, jak za sebou zasouvá dveře na zahradu. Začal jsem konečně přicházet ke smyslům. Až potom jsem si uvědomil, že šel jíst do deště.

Propleskal jsem se v hlavě. Tohle město je prokleté. Kohokoliv tu potkám, naprosto mě poplete.

Vydal jsem se k posuvným dveřím a chtěl jsem je otevřít, ale v moment, kdy se moje dlaň dotkla kliky, něco ve mně zastavilo moje pohyby.

Místo toho jsem odnesl talíř a co nejrychleji z domu odešel.