cat-sitter (yoonseok)

hoseok

,,A je to paní Choi," úlevě vydechnu a tlesknu. Paní Choi se s úsměvem objeví ve dveřích a ohlédne se kolem. ,,Růže a orchideje zality, keře krásně prostřihané do tvaru koulí, zralé třešně posbírané," rozhazoval jsem rukama a ukazoval jsem kolem sebe, ,,a ze všeho nejdůležitější; nádherná paní domu spokojena s mou prací."

,,Ale Hoseoku," zachichotala se elegantně a mávla rukou. ,,Vy vždycky víte, jak mi zlepšit den."

Pěkně jsem se potil. Byl první duben a deště včera skončily. Místo toho je teď na obloze oslnivě zářivá ohnivá koule a třicet pět stupňů Celsia. Uklidil jsem všechno náčiní do malinké nástrojovny a vykročil k domu ženy natěšený se osprchovat a převléknout.

,,Skvělá práce Hoseoku." Pochválila mě hned, jak jsem za sebou zasunul dveře. Usmál jsem se na ni a přijmul sklenku vody, kterou mi podala. ,,Hned Vás nechám," řekla a pokynula mi, ať se posadím na gauč, ,,jen s Vámi chci mluvit."

Přikývl jsem a sedl jsem si na gauč. Paní Choi ke mně přisunula talíř s dvěma krajíci chleba s máslem a oblohou.

,,Dnes večer odjíždím na nějakou dobu." O tom paní Choi basní už měsíc. Uvidí své dcery a konečně si bude moct odpočinout od všech svých vyřizování. ,,Bohužel, Sushi a Burger musí zůstat doma. Na internetu jsem našla kočičí chůvu. Bude sem dojíždět každý den na šedesát minut."

,,To je skvělé." Zaradoval jsem se. Vím, jak paní má své dva miláčky ráda. A pokud během její absence bude dojíždět nějaká slečna, která se jí o ně postará, vím, že se jí bude v noci lépe usínat.

,,Jen abyste se nelekl. Peníze za Vaši úžasnou práci na zahradě Vám pošlu na účet hned, jak dorazím za rodinou." Dodala. Daroval jsem jí úsměv. I když bych se s ní rád bavil, opravdu potřebuju po celém tomhle dni sprchu.

Když jsem za sebou zavíral dveře domu a mé čerstvě osprchované tělo pocítilo studený vánek blízkého večera, sám pro sebe jsem se usmál. Zbožňuju ten pocit. S dobrým pocitem vykročím domů.

Můj spolubydla je někdy opravdu zvláštní. Setkali jsme se úplně náhodou. Já se stěhoval z Gwangju a on z Gwacheonu. Oba jsme potřebovali rychle najít spolubydlení a oba jsme dali inzerát na tu samou stránku. První den v novém bytě jsme se hned trochu opili a sedli jsme si, což je opravdu velká náhoda. Ale nestěžuju si.

,,Čumíš do toho talíře jak na svatý obrázek." Pronesl posměvačně Seokjin a vložil si do pusy sousto těstovin se smetanovo-brokolicovou omáčkou. Teda aspoň tak to nazval. Každý večer nosí dvě porce jídla z restaurace, ve které dělá číšníka.

,,Zamyslel jsem se." V televizi se ozval řev, když naši zabodovali. Jin se rychle ohlédl na záznam a znovu si strčil vidličku s jídlem do pusy.

,,Nad čím?" Zeptal se se zájmem pořád koukající na fotbal. Nevím, jestli ten zájem byl pro mě nebo televizi, nicméně v obou případech bych neodpověděl, protože sám nevím. Jin odložil vidličku na talíř a hluboce se mi zadíval do očí. Zamrazilo mě. Jeho druhá osobnost - můj soukromý psycholog se dere na povrch. ,,Hobi."

,,Jsem jen unavený." Odpověděl jsem a mávl nad tím rukou. Vždy, když jen promluvím trochu jiným tónem, hned mě vyslýchá. Nic mi není. Jin je jen ohledně psychiky vždy ve střehu po tom, co nedokázal zabránit depresi, aby mu vzala jeho dobrého kamaráda. ,,Dnes bylo hrozně fajn."

Přejede mě podezíravým pohledem a pak se usměje a mávne na mě. ,,Dáš si dezert?"

Usmál jsem se a odsunul jsem talíř od sebe. ,,Zase tiramisu?"

,,Zase tiramisu." Přikývl a můj žaludek mi nesouhlasně zakručel.