Can you be my nightingale? [GirlxGirl]

Part Two

Jenom taková vsuvka.. Ty obrázky, které budu přidávat, nebudou vždycky uplně přesně sedět se story.. I mean.. Není lehký najít obrázek, který je přesně podle mých představ.. Vážně.. Nenašla jsem obrázek jak Dems objímá holku s krátkýma vlasama někde ne na veřejnosti.. Obrázky sem dávám jenom tak pro představu.. Někdy, jako v minulé part kdy obrázek k part patřil protože jsem i podle toho Demi popisovala, to s určitou part bude sedět ale jindy jako třeba teď, ne.. Je vidět, že to není Dems a ani jedna z nich nemá krátký vlasy jako Ashley.. Většinou nebudou sedět jenom ty lidi na tom, to kde jsou nebo co dělají většinou bude souviset s part. Takže tak :D.. Jenom vysvětluju :D..

- Z pohledu Demi -

Držela mě v objetí, cítila jsem jak se klepu. Ona je první člověk, který si toho všiml. Vždycky jsem to zakrývala a doufala jsem, že si toho nikdo nevšimne, že to nějak skryju.

Bojim se toho, co na to řekne.. Co když kvůli tomu na mě změní názor. Co když to někam napíše a zítra to budou všichni vědět.. Je lovatic.. To jo ale co když prostě.. Ani jí neznám.. Nevim co si myslet. Mám hrozný strach.

- Z pohledu Ashley - 

Cítila jsem jak se klepala. Jenom jsem jí držela v objetí a nechtěla jí pustit. Hrozně se bojim, toho co mi řekne.. Teda jestli mi něco řekne. I mean.. Proč to dělá? Vždyť má úžasný žívot. Vždycky se tak krásně usmívá, pořád je veselá. 

"Dems?.." zašeptala jsem, malinko se ode mně odtáhla, koukala mi do očí, chytla jsem jí za ruce. "Proč to děláš?"  "Já.. Prostě.."  "Demi, jestli se bojíš, že to někomu řeknu, nebo že tě za to odsoudim nebo tak něco.. Tak z toho mít strach vážně nemusíš. Notak! Ty jsi pro mě ten nejdůležitěší člověk, můžeš mi věřit, zůstane to jenom mezi náma, slibuju." po tváři se jí skutálela slza. 

Natáhla jsem k ní ruku a setřela ji jí z tváře. Pak jsem jí znovu chytla za ruce.

 "Dems. Prosím už něco řekni.. Tohle mě ničí. Proč to děláš? Vždyť.. Jsi Demi Lovato.. Tvůj život musí být úžasný.."  "Můžeš toho už nechat?.. Právě to, jsi Demi Lovato, ta Demi Lovato, mě ničí. Vím, že mě lovatics brání a je to úžasný ale je tu tolik lidí, keří mě nenávidí za to kdo jsem.. A já se ani nedivim. Koukni na mě."  "Jak to myslíš?"  "Všechno co říkají, je pravda.. Jsem tlustá, ošklivá, divim se že vůbec umim aspoň trochu zpívat."  "Dems! Nic z toho co si řekla není pravda!"  "Je! Myslim si to já a další tisíce lidí!!"  "Tisíce? Tak to jsi mimo! To, že to někam napíše pár haterů nic neznamená! Jenom ti závidí.."  "Jo? A co mi asi tak závidí?!"  "To že jsi krásná, talentovaná, oblíbená, to že máš ten nejdokonalejší hlas který kdy kdo slyšel. Jsi úžasná a jestli to někdo nevidí, má veliký problém někde uvnitř sebe." plakala, objala jsem jí kolem krku a přitáhla si jí k sobě. Položila mi ruce kolem pasu.

"Prosím přestaň s tím." zašeptala jsem pořád v objetí. "Je to jediná věc, která mi pomáhá.."  "Jak ti tohle může pomoc?!"

Nic neřekla, pustila mě z objetía sedla si zpátky na gauč. 

Vzala jsem zpátky do ruky lékarničku a otevřela jí. Na malý vatový tampónek jsem dala trochu dezinfekce. Lehce jsem jím očistila Dems škrábance na tváři. "Máš tu nějaký led?"  "Jo.. Nějaký by měl být v mrazáku.." vstala jsem a šla jsem do kuchyně, otevřela mrazák a z jednoho ze šuplíků vyndala led. Zabalila jsem ho do ručníku a vrátila se k Demi.

Opatrně jsem ho přiložila k jejímu oku. Jakobych cítila její bolest..

"Co břicho?.."  "Nevim.."  "Vyhrň si tričko." Koukla na mě s obavami. "Dems notak.." Nejdřív trochu váhala ale pak si vyhrnula triko kousek nad začátek žeber.