1.7. Kavárna

958 48 12
                                    

Seděl v zapadlé mudlovské kavárně a nervózně klepal prsty do oprýskané desky malého stolku. Čekal. Bylo to už pět let, neuvěřitelně klidných a nudných pět let, kdy toho muže neviděl. Vlastně doufal, že ho neuvidí už nikdy, ale zoufalá situace ho dohnala k zoufalým činům.

Zakroutil hlavou nad svojí vlastní naivitou. Už tehdy měl vědět, že jeho život prostě nikdy nebude jednoduchý a že ho osud dříve či později dožene.

Podíval se na hodinky a povzdechl si.

„Já jsem takový idiot,“ zamumlal, když mu došlo, že čeká marně.

„V tom s vámi nemohu nesouhlasit, Pottere,“ ozvalo se za ním pobaveně.

Ve stínu věštby (HP FF)Where stories live. Discover now