Rehab》Jaeyong [ ✔ ]

『6』

    ,, Já... " začal jsem.
,, Byl jsem na terapii, dvakrát. " pověděl jsem mu.

,, Vážně ? " otázal se překvapeně.

,, Ano. " přikývl jsem a sklopil pohled do klína.

,, Můžu vědět o čem jste se bavili ? " zeptal se.

,, O tom co jsem udělal. " odpověděl jsem.
,, Irene to chtěla slyšet ode mě. "

,, Irene ? "

,, Má terapeutka. " pověděl jsem, kdo Irene je.

,, Aha. " kývl.
,, Jsem rád, že jsi to zkusil. " chytil mě za ruku, kterou jsem zmáčkl.

,, Chybíš mi. " opět jsem k němu zvedl pohled.
,, Strašně moc mi chybíš. "

,, Ty mně taky. " smutně se pousmál a druhou ruku dal na mou tvář.

,, Už chci být zase s tebou. " vydechl jsem.
,, S vámi všemi. "

,, Taeyongu. " objal mě.
,, To asi nebude tak jednoduché. "

,, Já vím. " řekl jsem.
,, Proto se chci od teď snažit. Budu se chovat tak jak mám, budu chodit na terapie a všechno možné, abych se odsud konečně dostal. " prozradil jsem mu svůj plán, který by teoreticky mohl vyjít.

,, Tak jsem to nemyslel. " z objetí mě pustil.

,, Ne ? " nakrčil jsem obočí, protože jsem ho moc nepochopil.
,, Tak jak jsi to myslel ? "

,, Ve společnosti se nedávno řešilo, jestli by bylo vhodné tě zase přijmout. " odpověděl mi.

,, Cože ? " vykulil jsem oči.
,, To nemyslíš vážně. "

,, Bohužel. " kousl se do rtu.

,, Doufám, že řekli, že mě opět přijmou do skupiny. " díval jsem se na něj s očekáváním.

Jaehyun ovšem mlčel.

,, Jaehyune ? " oslovil jsem ho a zároveň popohnal, aby mi odpověděl.

,, Nevezmou tě zpět. " odvrátil ode mě pohled.
,, Řekli, že by to byl špatný příklad pro fanoušky. "

,, To si dělají srandu ! " lehce jsem zvýšil hlas.
,, Vždyť... To přece nemůžou udělat. "

,, Evidentně můžou. " poznamenal a chytil mě za obě ruce.
,, Se vším ti pomůžu. " podíval se na mě.

,, Má teď cenu se odtud dostat ? " položil jsem otázku, která je teď zásadní, protože jestli se nemám k čemu vrátit, tak proč se snažit, že ?

,, Samozřejmě, že má. " Jaehyun mi ruce zmáčkl.
,, Pořád máš nás všechny a my tě jen tak neopustíme. " snažil mě nějak uklidnit.

,, Ostatní už mě dávno opustili. " pověděl jsem.
,, Vždyť za mnou chodíš jen ty a jednou tady byl Jisung. " připomněl jsem mu.

,, Ale pořád tě mají rádi. "

,, To už je stejně jedno. " vydechl jsem.
,, Ke skupině se nevrátím, takže nemá význam řešit jestli mě mají nebo nemají rádi. "

Jaehyun si povzdechl a pevněji mi ruce stiskl. Nejspíš tím chtěl říct, že bych takhle myslet neměl, nebo že on tady pro mě vždycky bude.

A nebo mi jen prostě zmáčkl ruce a já za tím hledám nějaký význam, který tam ani není.

,, Jisung se po tobě pořád ptá. " řekl mi najednou.
,, A moc rád by za tebou zase šel, ale-

,, Ale má moc práce s DREAM. " přerušil jsem ho a dopověděl větu za něj.
,, Já vím a chápu to. "

,, Taeyongie, Zlato... " pohladil mě po vlasech.
,, Moc tě miluju. "

Oči se mi lehce rozšířily.
,, Já tebe taky. " hned jsem ho políbil. Jaehyun mi polibek oplatil a natiskl si mě na sebe.

Líbali jsme se do té doby, dokud jsme neztratili dech, který jsme potřebovali nutně doplnit.

Podíval jsem se mu přímo do očí.
,, Nechci o tebe přijít. " po tváři mi stekla slza, kterou Jaehyun setřel.

,, Nepřijdeš. " pousmál se na mě, aby mě ujistil.
,, Vždycky tu pro tebe budu a až tě odsud pustí, všechno zařídím. "

,, Dobře. " kývl jsem.
,, Ale bude s toho mít moc. " najednou jsem si uvědomil celkem důležitou věc.

,, To zvládnu. " mávl nad tim rukou.

,, Jaehyune... " odmlčel jsem se.
,, Oba víme, jak to v naší společnosti chodí. Nebudeš to mít vůbec jednoduché. "

,, Jak jsem řekl. " dal mi pusu na nos.
,, Zvládnu to. " usmál se.

Kývl jsem.
,, No dobrá. " uvěřil jsem mu a dál se v tom radši nešťoural.

,, Neboj. " dal mi pusu na tvář.
,, Všechno bude tak jak dřív. "

,, Jenom s tím rozdílem, že už nebudu ve skupině. " dodal jsem.

,, Já si tě k nám nějak propašuju. "

Zasmál jsem se a zakroutil nad ním hlavou.

,, Ty vždycky dokážeš najít nějaké řešení. " pousmál jsem se.

,, No však. " hrdě se usmál.

,, Já tě vážně miluju. "

,, Já tebe taky, Taeyongu. " znova mě políbil a já mu polibek oplatil.

,, Asi už bych měl jít. " řekl, když jsme se od sebe odtáhli.

,, Musíš ? " otázal jsem se.

Jaehyun se podíval na své hodinky, které měl kolem zápěstí a přikývl.

,, Už tak jsem tu o něco déle, než jsem oznámil, že budu. " prozradil.
,, Ale zase přijdu. " zvedl se z postele.

,, Dobře. " přikývl jsem.
,, Zkus vzít i Jisunga, když to půjde. "

,, Pokusím se. " usmál se a odešel.

Tak oni mě nevezmou zpět do skupiny ? Bezva...

Co já budu dělat, když mě pustí ? Hádám, že si to nebudu moct nakráčet do naší společnosti.

Ale co mé věci ? Jsou někde uloženy nebo je vyhodili ? To by od nich bylo naprosto drzé, kdyby to udělali, ale zrovna u nich bych se nedivil.

Bože, bude mě vůbec chtít nějaká jiná společnost ? A když ano, přijmou mě zpět mí fanoušci ?

Když si to teď tak uvědomuji, tak jsem je zklamal, a to hodně. Doufám, že mi někdy odpustí.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Už jsme konečně měli nějakou pořádnou Jaeyong scénu 😊

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere