Rehab》Jaeyong [ ✔ ]

『4』

    ,, Jsem zase tady. " sedl jsem si na křeslo před Irene.
,, Překvapená ? "

,, Upřímně, ano. " odpověděla a vzala si sešit, do kterého si moc ráda zapisuje a vsadím se, že dnes si upíše ruku.

,, Uhm. " kývl jsem a dál ruce do klína.

,, Pokud si dobře pamatuji, tak jsi mi minule slíbil, že mi povíš co se stalo. " připomněla mi včerejšek a to, že jsem kývl na to, že ji o tom řeknu.

,, To si pamatujete dobře. " vydechl jsem.

,, Tak tedy povídej. " opřela se o opěradlo své židle, na kterém seděla a čekala.

,, Stalo se to přes pěti měsíci. " začal jsem.

,, Bože, je to tak náročné. " povzdechl jsem si a prsty si protřel oči.

,, Měl by sis dát pauzu, Taeyongu. " pověděl mi Mark, který zrovna přišel do studia.

,, Že to říkáš zrovna ty. " poznamenal jsem a napil se kávy, která mě držela při životě.

,, Jaká to ironie, že ? " uchechtl se.
,, Ale já mám aspoň trochu spánku, narozdíl od tebe. Soudě podle prázdných kelímku od kávy a několik plechovek od energy drinků, jsi nespal minimálně dva dny. " přisedl si ke mně.

,, Nespal jsem tři dny. " přiznal jsem.
,, Ale to s tím nemá nic společného. " namítl jsem a začal si znova pročítat text k písničce, kterou priste nemohu dokončit.

,, Ne ? " nadzvedl obočí.
,, A co to teda má společného ? Protože mám takový dojem, že chceš zůstat vzhůru, aby jsi všechno stihl dokončit včas. "

,, Včas ? " podíval jsem se na něj.
,, Vždyť už teď máme skluz dva dny, Marku. " připomněl jsem mu.
,, Všichni na mě tlačí, abych to už konečně dokončil. "

,, My na tebe netlačíme. "

,, Vy možná ne, ale ti vysoce postavení, kteří nám můžou zničit kariéru ano ! " řekl jsem naštvaně a zamračil se na něj.
,, A teď, když mě omluvíš, tak bych se rád vrátil ke psaní a nahrávání, děkuji. " opět jsem se začal věnovat textu.