Back to 86's

~Let~

,,Tady nejsou kontroly?" Porozhlédla jsem se při vchodu do odletové haly. Z naší doby z letišť znám přísné podmínky pro vstup k letadlu, jako rentgeny příručáků, kontroly na střelný prach a co já vím co ještě.

,,Kontroly? K čemu?" Pozvedl obočí Slash a zbytek kapely se nechápavě podíval.

,,Jak můžeš bez kontrol vědět, že se někdo nechystá unést letadlo? Nebo že nemá bombu?"

,,Bombu? To jako..." upřela tentokrát na mě pohled Áda a zarazila se. O mé lásce k seriálu letecké katastrofy veděla už dávno, ale že bych je začala spojovat i s reálným světem, to by ji až do teď nenapadlo.

,,No proto se od 11.9 kontroluje" nasadila jsem svůj chytrý výraz. Začala jsem vyprávět různé katastrofy. A nedošlo mi, že Aduš letí po druhý v životě a kluci jak by smet.
Jen já byla ostřílená a ve vzduchu měla kolem 60 hodin.

,,Nechceš letět sama?" Skočil mi do řeči Slash. Měl vyděšený výraz a křečovitě svíral v ruce madlo od kufru, který táhnul za sebou.
Kluci souhlasně přikyvovali a mírně se od gatu oddalovali, zatímco já šla vpřed. Oči mi zářily, těšila jsem se, jak zase uvidím nebeské beránky, jak poletím. Opadnul ze mě veškerý stres jediným krokem. Mířím do letadla.
A nevšímám si nejistých pohledů mých spolucestujících, kteří těžce váhají, zda mě následovat a nebo zdrhnout.

<<<<>>>>

,,Nechápu tě" propletl se mnou nevědomky prsty Axl. Měl strach a potřeboval se držet.  Pohled shodil na Duffa vedle nás a nedokázal se dívat z okýnka jak stoupáme do výšin. Já nad tím pobaveně točila očima, zarazila si tajně sluchátka do uší a zavřela oči.

Už jsem nevnímala hodiny cesty, pouze jsem se nechala unášet do své fantazie a do pocitu, že jsem ve vzduchu.
Oči jsem otevřela jen ve chvíli, kdy jsem ucítila prudké trhnutí osoby vedle mě, zaslechla Ádiné zapištění při turbulenci a nebo když Slash začal zaujímat bezpečnostní polohu, když se nad námi rozsvítila kontrolka zaplých pásů a on myslel, že na palubě všichni umřeme. Seděl vedle Ádi, ta byla stejně vystrašená a ve stresu, jako on. Dokonalý to pár. A Steve vedle nich... ten schovával hlavu za časopisem a neustále opakoval, že ty dva nezná.
Na Duffa přišla několikrát letuška s tím, jestli by nemohl zvednout opěrátko sedadla a neutlačovat lidi za ním a Axl, ten zase omylem vylil coca colu na půjčené deky, které nám rozdali před vzletem a mně polil kompletně celý rukáv od delšího černýho roláku.
Mírně se studem červenám, tak, jako Adler naproti přes uličku, ale zároveň se i culím a nadávám, že jsem mokrá. Ale i přesto všechno si užívám ten nejlepší let mého života. Po boku s Axlem, který mě stále drží za ruku.

---------------------------------------------------------

Hups, kratší kapitolka o tom, jak vypadá let a procházka letištěm s klukama z kapely a moje láska k leteckým katastrofám v jednom.

Příště to už bude zajímavější, I promise 😁
jinak už snad končím s hromadama testů, jen čekám na ájinu, ze který mi vychází jediná 2... tak snad mi ten poslední test dopadne dobře a dostanu ještě šanci zabojovat...😅

Jinak děkuju za to, že to stále ještě čtete😁❤ jste skvělí!