Bude hůř

V.

Večer jsem strávila ve svém pokoji, s hlavou plnou myšlenek na Thea. Nikdy bych nevěřila, že se mi svěří s tím, co je jeho slabina. A toho jsem si obrovsky vážila. I z toho důvodu jsem mu před spaním poslala zprávu.

Děkuji za dnešek Theo.
Hodně to pro mě znamenalo. :)

Za dnešní den děkuji i já. Bylo fajn si s tebou upřímně promluvit. Doufám, že si na mě najdeš čas i zítra. :)

Byla jsem si jistá, že na Thea bych si čas našla, i kdyby to měla být jen půlhodinová pauza ve škole.

Myslím, že ano. :)

Co takhle společný oběd?

To zní fajn. :)

Rovnou mě ťukla i myšlenka, že Melissa chtěla, aby k nám někdy přišel. Možná nebylo nejrozumnější to uspěchat takhle brzy po tom, co ho téma jeho sestry poměrně složilo, ale za pokus to stálo.
Z hluboka jsem se nadechla a zprávu Theovi poslala.

Melissa chtěla, abych tě někdy pozvala na oběd, jako za starých časů. Můžeš zítra k nám?

To tě asi nebudu mít moc pro sebe :D

Tu zprávu jsem upřeně pozorovala dobrých pár vteřin. Nějak jsem si nebyla jistá, jestli ten nápad s obědem u nás nebyl špatný krok, když chtěl trávit čas jen ve dvou.

Na oběd přijdu. :) S Melissou si alespoň konečně popovídáme a zavzpomínáme.

Dobrý, nejsem v průšvihu. Oddechla jsem si a konečně mi spadl ten balvan ze srdce, že jsem opět něco vymňoukla.

Což nic nemění na tom, že chci mít zítra chvilku hlavně s Tebou. Jen s Tebou ;)

Ach ti motýlci v břiše.
Takový hřejivý pocit štěstí jsem dlouho necítila. Kdyby všichni nespali, začala bych radostí pištět. Už jen nad těmi zprávami jsem se červenala jako rajče.

Budu doufat, že tě tam na druhém konci nikdo nepřepadl, když o sobě nedáváš vědět. :D
Dobrou noc, Andreo :)

Dobrou noc i Tobě, Theo ♡

Věřila jsem, že to není jen sen. Probuzení ráno by totiž bylo horší, než kocovina. To, co se právě dělo mezi mnou a Theem, se mi snad nikdy nepoštěstilo. Bylo to spontánní, ale neskutečně krásné. Nevěřila bych, že si kdy tak rychle sednu s víceméně cizím člověkem.
Až teď to konečně bylo to ono, které jsem celou dobu hledala.

"Počkej teto, já to vezmu." řekla jsem, když jsem vzala Melisse mísu s rýží z ruky.
Od rána jsme se obě motaly v kuchyni, vařily jídlo a uklízely. A proč? Protože jsem ráno oznámila, že se Theo zastaví na nedělní oběd.
"Co se tu děje?" slyšela jsem Scotta od schodů. Vstával později, než obvykle, ale z chaty se s Kirou vrátili až nad ránem. Museli si to tam vážně užívat, protože oba skoro usínali ve dveřích, když přijeli.
"Připravujeme se na speciální návštěvu." pronesla hrdě teta a dala se na přípravu jídelního stolu.
Scott vypadal šokovaně, že nám sem má někdo přijít.
"Ty máš rande mami?" vyvalil překvapeně oči.
Rozhodně je v šoku.
Musela jsem se zasmát. Scott by nesl těžce, kdyby si Melissa našla nového přítele. I když se se svým tátou nevídal, pořád pro něj byl součást rodiny.
"Já ne." usmála se teta a podívala se na mě.
"Ty máš rande?" obrátil se ke mně Scott.
No nemám, ale jak teď z toho ven?
"Nikdo nemá rande, Scotte. Jen jsme sem pozvali starého známého." ujala se slova Melissa. Zachránila mě tak před lhaním Scottovi.
Dobře, nebylo by to úplně lhaní, ale mlžila bych. Nebo možná ne? Nevím, stejně bych z toho byla nesvá.
"Kterého známého? Někoho z nemocnice?"
Scott to nevzdával. Stále se vyptával, dosti tím připomínal Stilese.
"Drahoušku, v nemocnici jsem denně, tam není nikdo starý známý." usmála se Melissa.
"Tak kdo to tedy je?" zamračil se.
"Přeci tvůj starý nový spolužák." odvětila teta.
Nebyla jsem si jistá, jestli byl Scottův výraz po této informaci znepokojený, nebo jen hodně překvapený.
"On přijde Theo? Theo Raeken?"
Byla to Kira, kdo se ozval ve dveřích. Konečně za námi přišla i ona.
"Jinak přeji dobré ráno."
Byla jako sluníčko. Ještě aby ne, když včera měla smečka den plný pohody.
"Spíš poledne." podotkla jsem a Kira se zakřenila.
"Poprosila jsem Andreu, aby k nám pozvala Thea na oběd. Můžu alespoň zavzpomínat na dobu, kdy sem chodil na hlídání, kdy tu byla i Tara a vy jste byli ještě malé děti."
Teta se nad tou myšlenkou přímo rozplývala.
"Ehm, mami..." začal Scott opatrně a přišel za Melissou ke stolu, kde skládala ubrousky.
"Nejsem si úplně jistý, jestli je dobrý nápad se ho ptát na Taru, nebo se o ní jen bavit. Stiles s Liamem říkali, že ho viděli, jak jí nesl lilie a vypadal prý pěkně zarmouceně." zkonstazoval Scott.
Kdyby jen vypadal, ale jeho to sebralo i včera. A to tam byl už po několikáté.
Chtěla jsem něco říct, ale bylo lepší zůstat zticha. Zbytečně bych k sobě strhla nechtěnou pozornost a zničila bych, na čem jsme se s Theem včera dohodli.
"A Raekenovi přijdou taky?" mířil Scott otázkou k Melisse. Odpověď jsem však řekla rychleji já.
"Psala jsem si ráno s Theem, prý mají ještě hodně papírování se stěhováním, tak se zastaví jindy."
Slovo 'dobře' bylo jedinou Scottovou odpovědí, než si s Kirou vzali jídlo a opět se zašili do jejich pokoje. Melissa sice počítala s tím, že Scott s Kirou budou objedvat s námi, ale ti dva řekli, že pak sejdou dolů Thea pozdravit. Ne, že by se mu snažili vyhýbat, jak řekl Scott, ale chtěli být jen spolu, sami dva.