III.

163 9 0
                                    

"Proboha." zděsila jsem se, když jsme s Theem přišli na veterinu. Stál ve dveřích vedle mě, ale jakmile si všiml všech tří, jak bezmocně leží na zemi, nahrnul se dovnitř a popadl Stilese, kterému pomáhal vstát a opřít se o stůl. Rozhodla jsem se mu pomoct, a tak jsem přiběhla ke Scottovi a pokusila se mu být oporou. On jediný už byl schopný se udržel na nohou sám.
"Jak jste nás našli?" zeptal se a mírně se opíral o stolek. Pořád neměl v nohách dostatečnou jistotu, aby se opět neskácel k zemi.
"Pracuješ tu." odvětil Theo za nás oba a sbíral ze země Deatona.
"A navíc jsem chtěl vědět, jak je na tom Tracy." připustil a ujišťoval se, že doktor nespadne, když mu pomohl opřít se o operační stolek.
"Utekla." sdělil nám Scott a podíval se na Stilese.
"I Malia." dodal Stiles a bolestně přivíral oči.
Vypadali, jako kdyby byli všichni paralizovaní.
"Ona sem vtrhla kanima?" zeptala jsem se, ale Stiles i Scott zavrtěli hlavou.
"Tracy je kanima." zkonstatoval Scott se a už téměř nemusel opíral. Jeho hojení fungovalo pěkně rychle.
"Nejspíš." opravil ho Stiles a podíval se na Deatona, který se neudržel na nohou a sesouval se k zemi. Theo ho chytil těsně před pádem a opřel ho zpět o stůl.
"Tohle je Theo?" otázal se Deaton a Scott přikývl.
"Pomůžu Vám" nabídl se Theo a těkal pohledem ze Stilese na Scotta. Bývala bych se taky přihlásila k pomoci, ale nebyla bych jim nic platná. A pravděpodobně by mě Scott stejně nenechal jít.
"Pomůžu Vám, i když nejsem součást smečky."
Theův hlas byl upřímný a stejně tak i jeho pohled. Opravdu jsem si přála, aby mu tu pomoc povolili. Aby mu konečně dali šanci, při které by hlavně Stilesovi ukázal, jaký je.
"Nemusíte mě přijmout mezi sebe, jen Vám pomůžu chytit Tracy." dodal a zůstával pohledem opřený o Scotta, stejně tak jsem na svého bratrance s očekáváním hleděla já
Po chvilce ticha to byl Scott, kdo se mi podíval do očí. Nechal odpověď na mně. Věděl, že nemá co ztratit. A věděl, že já budu pro to, aby jim Theo pomohl.

Mezitím, co ostatní hledali Tracy, byla jsem poslána domů. Od veteriny to bylo zkratkou přes les jen pár minut. Melissa by mě za to nejspíš nepochválila, chůze za tmy lesem byla podle ní nebezpečná, ale dokud to nevěděla, nemohla jsem dostat vynadáno. A navíc jsem se těšila, až se dostanu domů a dám si konečně něco k jídlu, takže čím kratší cesta, tím lépe.
Vyndala jsem mobil a koukala se, jaký mám čas. Moje rychlost byla docela slušná. Vrátila jsem ho zpět a rozhlížela se kolem. Příroda tu rozhodně měla svoje kouzlo. Nenadpřirozené i nadpřirozené.
Sledovala jsem své okolí, ale pro mou smůlu jsem žádná zvířáta neviděla. Jenom stromy, květiny a keře. Upřímně, v Beacon Hills snad nebylo možné potkat jakékoli zvíře, které by nebylo nadpřirozené. A i to celé město dělalo výjimečným.

"Jsem doma!" zvolala jsem hned při příchodu. Jenže se mi nikdo neozval.
"Teto? Jsi tu?" houkla jsem do domu podruhé.
Kdyby byla, ozvala by se mi.
Jen jsem si povzdechla. Zase jsem v tom obrovském domě byla úplně sama. Melissa měla poslední dobou jednu šichtu za druhou, Scott řešil všemožné problémy v Beacon Hills a tím pádem sem nechodil ani Stiles. Bylo to tu šíleně prázdné. Dokud ještě žila Allison, chodily sem za mnou s Lydií skoro pořád. S All jsem si vždycky neskutečně rozumněla, občas tu byla jen tak, i bez Lydie, abych se tu nebála. Dalo se s ní mluvit úplně o všem. Byla to taková moje straší sestra, kterou jsem si vždycky přála. A svým způsobem to byla i taková moje maminka, ke které jsem si chodila pro rady. Co si mě sem Melissa vzala, rodiče se obtěžovali z Brazílie volat jen párkrát do roka. Evidentně je pro kariéru netrápilo, že neví, jak se má jejich dcera.
Dnes tu bylo úplně pusto. Pustila jsem si alespoň televizy, aby tu nebylo takové ticho, položila tašku na linku a šla k lednici.
Alespoň na ní mě čekalo překvapení.
A hele, lístek!

Ahoj děti, musela jsem vzít směnu za doktorku, která vypadla, doma budu až ráno. Scotte, peníze na večeři jsem Vám nechala u tebe v pokoji na složeném prádle. Ukliď si ho prosím, ať to zase neleží na stole. Andreo, vytisklé papíry jsou v obýváku. Užívejte dne, Melissa :)

Bude hůř Kde žijí příběhy. Začni objevovat