Zamilovaná do původního

32. Ozdoba na krk

„No tak na co čekáš řekni mi to ne?" šťouchla jsem do ní.

Posadila jsem se vedle ní na postel a čekala až z ní něco vyleze.

„No říkal něco o nějakém zabíjení. A asi budeme potřebovat dvojnici, vlkodlaka a upíra. Máme mít silnou čarodějku, aby to kouzlo mohla provézt." odpověděla.

„Z tebe to leze jak z chlupaté deky." zasmál jsem se.

...

Potom co jsme si objednali činu jako oběd jsme začali řešit co s tou kletbou, abych mohla žít tak jak mám.

„Mám nápad, prozatím ti koupím řetízek a na ten dáme to kouzlo aby jsi byla silnější, tim pádem budeš jako normální a potom vymyslíme jak zlomit tu kletbu úplně." vymyslela Adri.

„Nestalo se ti v tom černu něco?" ušklíbla jsem se na ní.

„Proč?" udiveně se na mě koukla.

„Jsi nějak moc chytrá." ušklíbla jsem se.

„To zní dobře." vložil se so toho Elijah.

„Kde si byl?" zeptala jsem se ho.

Celou dobu jsme totiž byly samy. Nikdo tady nebyl kromě Adri a mě.

„Něco jsem řešil." odpověděl mi a sedl si vedle mě na gauč.

„Hlavně se tady nemuckejte, nemám na to náladu." zamračil se na nás Adri.

„Ale ty prosimtě." mávla jsem nad tim rukou vesele jsem se na ni koukla.

„Co chcete dělat s Davinou?" zeptal se nás Elijah.

„Dáme si jí na večeři a nebo na svačinku." ušklíbala se Adri.

Já jsem se na ní zlověstně usmála, ale potom jsem dělala jako že nic.

„Zatím jí necháme v tom pokoji. Pak uvidíme." rozumě jsem Elijahovi odpověděla. „Víte že si pro ní Marcel příjde."

„Jasně že to víme." odpověděly jsme s Adri najednou.

„No dobré, asi vás tu nechám. Půjdu se podívat po Kolovi." vztávala Adri ze židle a odcházela pryč.

„Ale, ale." ušklíbla jsem se na ní.

„Nech toho, to co si myslíš je špatně. Nic nebude." zamračila se a odešla.

V obýváku jsem zůstala sama s Elijahem. Chvíli jsme se na sebe jenom dívali a nic neříkali.

„Co máš dneska ještě v plánu?" zeptal se mě Elijah s úsměvem.

„Ještě nevím." ušklíbla jsem se na něj.

Přiblížil se ke mě tak, že jsem cítila jeho dech na mém obličeji.

„Nechtěla by jsi někam zajet?" pošeptal mi do ucha.

Potom se oddálil a usmál se.

„Ty už nikam nejdeš. Dneska už to stačilo." vešel do baráku Klaus.

Zněl hodně naštvaně. Nechtěla jsem ho ještě dráždit a více aby naštval, ale nedalo mi to a myslela jsem něco provokativního říct.

„Nebuď naštvanej. Nemůžu za to, že ta malá čarodějka udělala čáry máry fuk a Adri usla."

„Marcel si pro ní přijde uvidíš." 

V tuhle chvíli mi to bylo fuk. Chvíli jsem se ještě dívala jak Klaus mizí z obýváku a de si malovat do své zašívárny.