Zamilovaná do původního

31. Cenná rada

...pohled Kola...

Vzal jsem Adri do náruče a odnesl jsem si jí do mého pokoje, aby byla pěkně pod kontrolou.

„Můžu dovnitř?" slyšel jsem zpoza dveří.

„Jo." odpověděl jsem naštvaně.

„Jak jí je?" zeptala se Anet když vešla dovnitř.

„Jak to mám asi vědět. Je v bezvědomí. Nechceš se jí zeptat sama?"

„Dobre, uklidni se." zvýšila na mě hlas.

„Hrozně vás obdivuji, jste nejlepší kámošky už tak dlouho a pořád vás to baví." začal jsem přemýšlet nahlas.

„No jo. Asi už půjdu." řekla Anet a odešla.

Sedl jsem si vedle Adri na postel a začal jsem přemýšlet nahlas.

„Víš že tě mám rád. Nikdy bych tě nikomu nedal." dal jsem jí při tom pramínek vlasů za ucho.

...pohled Anet...

Sešla jsem dolů a rozhodla jsem se že se vyseru na nějakou oslabující kletbu a najdu tu blbou čarodějku, která "uspala" Adri.

Vyšla jsem z baráku a kašlala jsem na všechny kolem. Nasedla jsem do auta a rozjela jsem se do města. Jestli to nebude někdo od Marcela, tak už fakt nevím.

„Prosím tě, nevíš kde tady bydlí Marcel?" stáhla jsem okýnko a zeptala jsem se náhodného týpka, kterého jsem spatřila.

„Támhle." ukázal prstem na budovu.

Zaparkovala jsem to přímo před ni a vydala jsem se dovnitř.

„HEJ! Marceli!" zařvala jsem, když jsem vešla na nádvoří. (sorry nevím jak se tomu říká)

Najednou sem za mnou skočili nějací upíři. Asi jeho poskoci. Obklíčili mě, ale mě to vůbec nevadilo. Bylo mi to úplně jedno.

„Co jsi udělal Adri!?" řvala jsem na něj.

Pořád se neukázal a já jsem ztrácela nervy.

„Nebuď srab a vylez!"

„A hele koho to tu máme." zavtipkoval, ale mě to vtipné nepřišlo.

„Co jsi jí udělal?!" zvýšila jsem na něj hlas.

„Já nic, to tady Davina." provokativně se usmál a seskočil za mnou dolů.

„Ty jsi ten tribrid, že?" Objevila se na balkoně Davina.

„No a co s tím mám dělat?" zeptala jsem se jí arogantně.

„Čím dál se o tobě mluví." odpověděla se strachem.

„Ty jsi mi fuk Marceli." zlověstně jsem se na něj ušklíbala.

Mávla jsem rukou vzhůru a všichni padli na zem v bolestech hlavy. Upíři rychlostí jsem se dostala k Davíně a unesla jsem jí. Přiběhla jsem k autu a hodila jsem jí dovnitř.

„Proč nejsem silnější." stěžovala si šeptem Davina ale já jsem jí slyšela.

„Přivedeš jí zase do vědomí, a jestli ne tak bude trpět tvoje rodina a přátelé." vyhrožovala jsem jí.

„A co když to udělám?" zeptala se.

„To si ještě rozmyslím." ušklíbla jsem se na ní a vlezla jsem do auta.

Přijela jsem k nám před barák. Vytáhla jsem jí z auta a táhla jsem jí za ruku za mnou. Docela mě štvalo že stíhala jít po vlastních, ale co jsem mohla dělat.

„Přinesla jsem nám možná i o oběd." zařvala jsem zase na celý barák.

Dolů přiběhl Kol a podezřele si prohlédl Davínu.

„Tahle jí uspala." hodila jsem jí směrem ke Kolovi.

Kol jí zvedl a vedl jí směrem do jeho pokoje.

...mezitím pohled Adri...

Najednou jsem se probudila v nějakém černém cosi. Vubec jsem nechápala kde to jsem a co tu dělám.

„Je tu někdo?" zeptala jsem se, ale byla slyšet jen ozvěna.

„Ahoj." uslyšela jsem najednou něčí hlas.

„Kdo jsi?" zeptala jsem se zmateně.

„Na tom nezáleží, ale mám tu pro tebe jeden vzkaz."

„Jaký?" skočila jsem tomu hlasu do řeči.

„Ta kletba se zlomit dá, ale pár životu to bude stát. Nenechte se však zmást vzhledem. Musíte obětovat z každého druhu jednoho. Silná čarodějka by se taky hodila." odpověděl a potom se rozplynul.

„Hej, hlase nevíš jak se mám od sud dostat já?" zařval jsem na ně.

„Máš věrnou kamarádku, která by se pro tebe obětovala."

Doprčic, co tam ta Anet zase vymamlasi. Už chci být z téhle díry pryč. Honili se mi hlavou všelijaké myšlenky.

...pohled Anet...

„Tak čaruj už." konečně se mi s Kolem podařilo tu blbou mladou čarodějku přimět odčarovat to kouzlo.

„Tak už mumlej to svoje kouzlo spánku." urychloval to Kol.

Davina začala něco mumlat, ani jsem jí pořádně neslyšela. Když byla si v polovině, Adri pohla rukou. Přišla jsem k ni blíž, abych zaregistrovala jak se probudí.

„Už to mám." vydechla a chystala se na odchod.

„No, no, no. Kam pak si myslíš že děs?" zeptala jsem se jí naštvaně.

„Pořád se neprobouzí." zamračil se na ní Kol.

„Bude chvíli trvat než se probudí." se strachem v očích se usmála a dělala že se vůbec nebojí, ale bylo poznat že má skoro v kalhotech.

„Náhradní oblečení pro tebe nemáme." ušklíbla jsem se na ní.

Kol se potichu uchechtl. Podle mě to bylo i vtipné, ale nechala jsem to byt a odvedla jsem jí do pokoje kde jsem jí zamkla a zajistila všechny okna, aby nemohla utéct.

„Budeš tam čekat?" zeptala jsem se Kola když jsem za ní zabouchla dveře.

„Jo půjdu tam." odsouhlasil a já jsem si sednout na gauč.

„Tady jsi." usmál se na mě Elijah.

„Zařizovala jsem lekci pokusného králíka Adri." ušklíbala jsem se na něj a on si ke mě přisedl.

Na nic nečekal a políbil mě. Já jsem se od něj odtrhla.

„Nějak rychle na to jdeš." usmála jsem se.

„Tobě se to nelibi?" zeptal se mě.

„Proč by mi to mělo vadit?"

„Protože bych vás viděl." objevil se v obýváku Kol.

„Co Adri, už se probrala?" rychle jsem se ho zeptala.

„Asi se pomalu probouzí." oznámil.

Já jsem vyskočila a běžela jsem so jeho pokoje. Otevřela jsem dveře a viděla jsem Adri jak si pomalu seda.

„Jak ti je?" zeptala jsem se jí hned co jsem si sedla k ni na postel.

„Mám hrozný hlad." odpověděla mi.

Já jsem přesně věděla co mám dělat. Seskočila jsem z postele a běžela jsem po schodech dolů do kuchyně, kde jsem z ledničky vyndala sáček s krví. Popadla jsem i skleniku a zase jsem si to mířila ke Kolovi do pokoje.

„Na." podala jsem jí skleničku a sáček krve.

„Příště zkus použít upíři rychlost." ušklíbla se na mě.

„To já jsem tě osvobodila ze spánku, i když ty by jsi spala hodně dlouho i bez kouzel." zasmály jsme se společně.

„Byla jsem někdo v černu a byl tam taky nějaký hlas. Poradil mi na tu tvou kletbu." usmála se na mě a mě se rozzářily oči štěstím.