Kapitola 9

89 5 3
                                    

Uběhlo pět dnů a mě pomalu, ale jistě začalo docházet, že se odsud v nejbližší době nedostaneme. Smířila jsem se s tím a zvykla si na to, jak to tu každý den chodilo. Byl to takový zajetý stereotyp. Vstát, umýt se, dojít si na záchod, snídaně a tak. Moc se toho nezměnilo. Utvořily se menší skupinky, které spolu držely, ale i tak mezi námi, rukojmími,  panoval strach a bezmoc. I mě rval srdce pohled na těhotné vzlykající ženy, ale co se dalo dělat, vydržet jsme to musely. Ostatní, se ale ještě nepochopili to, že to, jestli jsou boháči, chudí, ženy, teenegeři, nebo muži zde nehraje roli. Teď jsme na jedné lodi. 

Setřela jsem si slzu a opřela se o zábradlí. ,, Svatej Loki ," koukla jsem se na strop, jako by to bylo nebe, a Loki stál na oblaku  ,, Nechci si to přiznat ," vzlykla jsem ,, Ale tady mi je lépe než doma... ." sklonila jsem hlavu k podlaze. 

,, Depka ?" opřela se zády o zábradlí vedle mě Francisco. Chytla moje rameno.

,, Hmm ." zamručela jsem. Ona si povzdechla. 

,, Ve tvém věku je to v pohodě, depky měl každej, jen v každej v jiném slovasmyslu." mykla rameny. Vzhlédla jsem k ní. Její hnědé, husté vlasy měla v culíku, na tváři klidný obličej, který ale narušovaly kruhy pod hnědýma očima. 

,, Jsi nevyspalá, že, Francisco ?"  zeptala jsem se tiše. Francisco se zlehoučka usmála, nešlo to skoro ani poznat. 

,, Sadie, o tomhle se s tebou bavit nemohu ." zakroutila hlavou, pustila mé rameno a jejím ladným, tichým krokem odešla pryč. Sledovala jsem její záda, dokud nezašla za roh a poté se znovu dala do pozorování toho, co kdo dělá. Zahlédla jsem Lenu, jak sedí na schodech a cosi řeší s holkou, která byla přibližně o dva roky mladší než já s Lenou. Lena zvedla pohled na zamávala mi na znamení ať jdu za nimi. Pousmála jsem se a dala se na cestu k nim. 

,, Sadie, poběž!"  nadšeně mě vítala Lena, když už jsem byla pár schodů od nich. Musela jsem se usmát. Lena nikdy neztrácela svůj optimizmus, opravdu nikdy. Sedla jsem si vedle ní. 

,, Co potřebujete ?" zajímalo mě. 

,, Koukej, koukej a hlavně počuvaj !" zasmála se nad slovenským slovíčkem. ,, Tohle ," ukázala na dívku, která seděla vedle ní a zaklonila se, abych na ní viděla. ,, Je Melanie ," představila jí. 

,, Ahoj, Melanie ." usmála jsem se, ale stále nechápala o co jde . 

,, Je to naše fanynka ! Poprosila mě o podpis !" zatleskala nadšeně Lena. 

,, Tak čekej ," zarazila jsem jí. ,, Zaprvé, děkuju za podporu, Melanie a za druhé, nemáme se čím podepsat. " pak mi to došlo ,, Za třetí ," čapla jsem Leny ruku, a odvedla jí  do klidného rohu místnosti, dál od všech rukojmí místnosti. ¨

,, Co je ?" nechápala Lena.

,, Mluvila se mnou Francisco," začala jsem. Lena nechápala, a čekala, co ze mě vyleze. ,, Má kruhy pod očima, zřejmě je vyčerpaná. Myslím, že se jim to komplikuje, Leno ." vysvětlila jsem. 

,, Kam s tím míříš, Sadie ?" pozvedla obočí Lena. Rozhlédla jsem se po okolí a naklonila se ke své nejlepší kamarádce blíž. 

,, Chci jim začít pomáhat, Leno ." zašeptala jsem. Lena zavřela oč a po pár sekundách je znovu odhodlaně otevřela. 

,, Jdu do toho s tebou ." přikývla. Obejmula jsem jí nadšením. A tak jsme se nenápadně, neoficiálně a s vědomím, že pomáháme zločincům, přidaly na stranu loupeže a zločinu.

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: May 20, 2021 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

Deal with itWhere stories live. Discover now