Příběh o lásce... [Vijzr]

💙Část 27-,,No to mě poser"

Pohled Domina:
Ráno jsem se tentokrát neprobudil ve Vitoově obětí... Vlastně ani nebyl v pokoji. Vylezl jsem z pokoje a šel jsem se po něm podívat... Nikde nebyl. Začal jsem pamikařit. Nevím, co to se mnou poslední dobou je, ale prostě mám čím dál víc stavy, kdy nedokážu sám sebe ovládat...
Vitaa vyšel ze záchoda, ale já sem se pořád nemohl uklidnit.
,,Domi klid" řekl Vitaa a políbil mě.
,,Myslím, že by jsme si měli promluvit" řekl a posadil se na sedačku, sedl jsem si vedle něho, on mi položil ruku na stehno a nasadil smutné výraz... To se se mnou chce rezejit????! Zase sem začal v halve pamikařit, ale snažil jsem se to nedávat na jevo.
,,Jak začít..." řekl a já už se neudržel.
,,Chceš se mnou rozejít?!" zařval jsem a vrhly se mi slzy do očí.
,,Domi, já tě miluju" řekl a objal mě.
,,Co to s tebou je? " zeptal se po chvíli.
,,Ja- já nevím" řekl jsem se slzama v očích a netrvalo dlouho než mi jich pár steklo po tváři.
,,Mohl bych ti domluvit psychologa?" zeptal se opatrně.
,,Myslím že potřebuju psychiatra" řekl jsem a lehce jsem se zasmál. On se se slzama v očích usmál taky.
Během dopoledne mi domluvil na zítra nějakou schůzku... No a mě v hlavě začali běhat docela šílený myšlenky... Co když sem blázen? Vitaa byl zrovna na záchodě a já seděl na zemi s totálně šílenýma myšlenkama, šel jsem se napít, ale omylem jsem upustil skleničku.
Chtěl jsem jít sesbýrat střepy, ale jeden se mi zapíchl do prstu... Byl to skvělé pocit... Vzal jsem ten střep a lehce ním Pohl, takže jsem si prst rozřízl, nevím co mě to napadlo, ale to stejné jsem udělal i na zápěstí...

Pohled Vityy:
Uslyšel jsem jak Dominovi něco spadlo, trouba... Rozhodl jsem se, že se tam radši půjdu kouknout...
Vešel jsem do kuchyně a spatřil jsem Domina mezi střepama. Přišel jsme blíž k němu a všiml si, že má rozřezaný zápěstí.
,,Co to děláš? " vykřikl jsem po něm a z očí mi uniklo pár slz.
Domino se na mě jen bezeslov koukal. Zvedl jsem ho ze země a zápěstí jsme mu opláchl pod vodou.
,,Zalep si to" řekl jsem a podal jsem mu náplasti.
Vzal jsem smetáček a lopatku a začal zametat střepy. Jenže se mi zatřásla ruka a lopatku steřepů jsem si vysypal
do klína, sykl jsem bolestí a Domino se na mě vyděšeně podíval
,,seď! " přikázal jsem mu a začal si pomalu vytahovat střepy z klína.

Po tomhle jsme spolu moc nemluvili...
Rozhodl jsem se, že to dlouhý ticho přerušim.
,,Nepůjdeme ven?" zeptal jsem se ho a on jen přikývl.
Do pár minut jsme byli připraveni a vyrazili jsme na procházku. Chytl jsem ho za ruku, což sem asi dělat neměl...
Uslyšel jsem za sebou kroky. Pomalu jsem se otočil a spatřil jsem nějakyho typka. Domino se taky otočil a když ho spatřil, tak nasadil vyděšenej pohled..
,,Je ahooj buznooo, rád tě znovu vidím! " řekl
,,Dominiku kdo to je?" zeptal jsem se zarazenyho Domči. Nic mi neodpovídal.
,,Jaj tu nevíš kdo jsem? " řekl se smíchem.
,,To já ti zmlatil tvoji slečinku" řekl a mě to došlo.
,,To ty?! " zvýšil jsme na něj hlas a on se jen usmál.
Probodával jsem ho pohledem, když v tom mi vrazil pěst do prostřed nosu. Kouknu jsme s ena Domču a čekal, že mě třeba začne bránit, ale on tam furt zaraženě stál.
,,Tvoje slečinka ti nepomůže" řekl se smíchem.

Pohled Dominika:
Nemohl jsem se hnout, nevím proč, ale prostě to nešlo. Vnímal jsem všechno, chtěl jsem mu rozbít hubu, ale prostě jsem se nemohl pohnout.
Uviděl jsem jeho pěst, jak mi míří mezi oči. Necítil jsem žádnou bolest, což se o něm říct nedalo, vysykl bolestí. Znovu se do mě pokusil bouchnout a opakovala se úplně ta samá událost.
,,Co??? " řekl zmateně.
,,Domi?" uslyšel jsem Vituuv hlas, ale nijak sem nemohl zareagovat.
Přišel ke mně a položil mi ruku nejspíš na rameno, ale já prostě nic necítil.

Pohled Vityy:
Jak kdyby zkameněl... Vůbec nereagoval, jeho tělesná teplota byla nízká.... Co se to kurva stalo???
Vzal jsem mobil a vytočil číslo záchránky, za nedlouho dorazila sanitka a s údivem na Dominika koukali.
Odvezli ho do špitálu a já opět seděl na tom prokletým místě... V čekárně.
Po asi hodině přišla sestra.
,,Pojďte dal " řekl a já ji následoval.
Dovedla mě k Dominikovi, který se stále nehýbal.
,,Dýchá" řekla.
,,Ale... Vůbec na nic nereaguje... Nedá se s ním hýbat... Nechápeme to, ale prostě jak kdyby zkameněl... " řekl a já se na ni s vyděšenym výrazem koukal.
,,Bude v pořádku? " zeptal jsem se nervózně.
,,Pane Kresane... Upřímně... Vůbec netušíme, co máme dělat a obáváme se, že se s tím možná ani nic dělat nedá... Ale pokusíme se udělat všechno" řekla a mně z očí začali valit potoky slz.
,,Můžete mě tu s ním na chvíli nechat o samotě? " zeptal jsem se a ona jen přikývla.
Klekl jsme si k posteli, kde ležel a chytl ho z a jeho ledovou ruku.

Pohled Dominika:
Nemohl jsem otevřít oči... Už sem ani nevidel, co s ekolem me děje... Ale pořád sem slyšel! Věděl jsem, že je Vitaa u mě. Sice jsem necítil jeho dotik, ale poslouchal jsem jeho sladký hlas.
,,Domi... Já... Věřím, že mě slyšíš..." řekl.
Slyším! Rekl jsme v hlavě.
,,Chtěl jsem ti jen říct, že tě šíleně moc miluju a omlouvám se za všechno. Určitě budeš zase v pořádku" řekl s brekem a já ho šíleně moc chtěl obejmout, ale nemohl sem...
Vitaa mi ještě chvíli vykládal o tom, co budeme dělat až se zase uzdravím, ale pak ho poslali doktoři pryč a mě nejspíš odvezli na sál.
,,Co budeme dělat? " uslyšel jsem pánský hlas, když v tom...
Jak kdybych s enekam propadl. Byl jsem v nějaké červené místnosti...
Byli tam dveře... Najednou se otevřeli a z nich vyšlo nějaké zvláštní stvoření.
,,Ahoj Dominiku" řeklo to celkem milé.
,,Kde to jsem???? " zeptal jsem se vyděšeně.
,,Klid, všechno ti vysvětlím" řeklo to stvoření opět mile.
,,Asi sis všiml, že si poslední dobu byl divnej, že?... " zeptalo se mě to a já přikývl.
,,Náš pán si tě vybral jako spojence, aby mohl nahlídnout do vašeho světa... Nechceme ti ublížit, ale nějakou dobu tvoje duše bude tady v našem světě." řeklo to a já na to vykulil oci
,,Já sem blázen! " řekl Jsem.
,,Ujišťuju tě, že nejsi... Tohle je skutečné... Koukej" řeklo to a kouslo mě to do ruky, ucítil jsem bolest...
,,Ale... Já nemůžu být v nějakým jiným světě!!!! " řekl Jsem vyděšeně.
,,Neboj, náš pán v tvém světě nebude moct pohybovat s tvým tělem, jen se tam přes něj dostane. Bude to jako by jsi byl prostě zkameněly" řeklo to.
,,A to mě má uklidnit???? " zařval jsem.
,,Na jak dlouho???" zeptal jsem se.
,,16 duhových mráčků" řeklo to.
,,Co???" řekl Jsem zmateně.
,,Joo promiň, to musím převést na vás čas... Takže 2 týdny" řeklo to a já se na to smutné podíval.
,,Mám tam svoji lásku" řekl jsem se slzama v očích a ta věc, mě přišla... Obejmout?
,,Zvládne to... A myslím, že se ti tu bude líbit! Slibuju" řeklo to.
,,Mimochodem já sem cukřík"
,,emmm... OK. A to je holčičí nebo klucici jméno? " řekl jsem s nadzvednutym obočím.
,,Jsem samec" řeklo Teda řekl.
,,Jo a chceš vidět, jak vypadáš? " řekl a dovedl mě k zrcadlu...
Vypadal jsem dost podobně jako on...
,, Počkat takže moje tělo zkamenělo, aby se přes něj mohl dostat jakési tvor z jinyho světa do našeho světa... A moje duše se přemístila do nějakyho trpajzlíka v jiným světě... No to mě poser! "

Pokračování příště...

Cuzzz, máme tu další kapitolu, tenhle nápad me napadl úplně random, ale tak proč ne🤣 Doufám, že se vám tahle kapča líbila a uvidíme se u další! Mějte se pěkně a ahooj.