Rehab》Jaeyong [ ✔ ]

『1』

    ,, Ahoj, Jaehyune. " řekl jsem s radostí v hlase, když do pokoje vešel můj kamarád.

,, Ahoj, Taeyongu. " usmál se na mě a sedl si ke mně na postel.

,, Co tě sem přivádí ? " otázal jsem se.
,, Dlouho jsi tady nebyl. " poznamenal jsem.

,, Měli jsme spoustu práce s novým albem. " našel si výmluvu.
,, A celkově toho bylo dost. "

,, Aha. " kývl jsem.
,, Ostatní nepřijdou ? "

,, Ne. " zakroutil hlavou.
,, Šli na jídlo. "

,, Proč jsi nešel s nimi ? "

,, Přidám se k nim až půjdu od tebe. " odpověděl mi a já jen přikývl.
,, Jak se tady máš ? " rozhlédl se po pokoji.

,, Jak myslíš ? " nadzvedl jsem obočí.
,, Jsem zavřený v tomhle bílém pokoji, kde mi nic nepovolí. " připomněl jsem mu, jak to tady chodí.

,, Zase jsi porušil pravidla ? " podíval se na mě.

,, Možná ? " poškrábal jsem se na zátylku.
,, Ale já prostě potřeboval svůj mobil, abych vám mohl zavolat. "

,, Kolik ti zbývalo dní ? Pět ? " povzdechl si.
,, Kdyby jsi to vydržel, tak ti ten mobil vrátí. "

,, No jo, já vím. " překroutil jsem očima.
,, Ale chyběli jste mi. "

,, Ty nám chybíš také. " pověděl mi a dal mi ruku na záda.

,, Vážně, Jaehyune ? Vážně ? " podíval jsem se na něj.
,, Chodíš za mnou jenom ty, nikdo jiný. "

,, Kluci prostě nemají tolik času, však to znáš. " vymyslel si další výmluvu.

,, Jaehyune, nech toho. " stoupl jsem si.
,, Už na mě zapomněli a nebo se mnou nechcou mít nic společného, což je víc pravděpodobné. " překřížil jsem ruce na hrudi.

,, A ty se divíš ? " také si stoupl.
,, Já se aspoň snažím být milý a pochopit, co se vlastně stalo. "

,, Není co pochopit, Jaehyune. " řekl jsem.
,, A pokud by mě někdo nepráskl, tak netrčím tady ! " lehce jsem zvýšil hlas. Ovšem ne moc, jinak bych mohl dostat samotku, i když tohle od ní nemá daleko.

,, Kdyby jsi tady neskončil, tak co by se s tebou stalo, hm ? " nadzvedl obočí.
,, Myslím, že by jsi dopadl mnohem hůř. "

,, Tak to si myslíš blbě ! " prskl jsem po něm.
,, Dal bych se do kupy a byl zase v pořádku a mohl pokračovat s naší skupinou. "

,, Když myslíš. " uchechtl se.

,, Byl jsem rád za tvou návštěvu, ale změnil jsem názor. " trochu jsem se uklidnil, ale jen proto, že kolem pokoje procházel jeden z pečovatelů.

,, Taky toho teď lituji. " vzal si tašku, kterou položil vedle postele.
,, Měl jsem radši jít rovnou s kluky a nechat tě být. "

,, Jdi už. " rozkázal jsem.

,, S radostí. " nasadil si roušku a odešel z pokoje. Já naštvaně kopl do zdi a sedl si na postel.

To vážně nabádá jeho návštěva misi končit hádkou ? Kdyby jen naše konverzace vždycky nedospěla k tomu incidentu. Vždyť se nic tak hrozného nestalo.

Bože, nesnáším svůj život. Proto jsem nejspíš tady...

,, Oběd ! " zaklepala mi na dveře sestra a šla dál. Zvedl jsem se opět z postele a vyšel ven z pokoje, kde mě hned chytil za paži vychovatel.

Určitě bych se nepokusil utéct, samozřejmě, že ne. Stačil mi jeden pokus, abych zjistil, že to nemá cenu.

,, Au. " zamračil jsem se na muže, který mi drtil paži.
,, Můžeš být trochu jemnější ? " zeptal jsem se.

,, Na tebe ? " ani se na mě nepodíval a pokračoval v cestě do jídelny. Momentálně jsem jeden ze šťastlivců, kteří mohou jíst v jídelně.
,, Nikdy. " zavrčel, a když jsme dorazili do jídelny, surově mě posadil na židli.

,, Ach jo. " povzdechl jsem si, když jsem uviděl ono jídlo.
,, Zase ovesná kaše. " vzal jsem si plastovou lžičku a začal se v jídle, jestli se tomu tak dá říkat, hrabat.

,, Už zas ? " posadili ke mně jednoho z pacientů. Vlastně jeden z lidí, se kterými se tady bavím.

,, Jo. " kývl jsem.
,, Už zas. " narovnal jsem se a misku od sebe trochu odsunul.

,, Nedali k tomu aspoň rohlík ? " zeptal se mě Sehun.

,, Bohužel. " zakroutil jsem hlavou.

,, Dneska jsem u tebe viděl zase toho kluka, jak se jmenoval ? " podíval se na mě.

,, Jaehyun. " připomněl jsem mu.

,, Ano ! " tleskl, ani nevím proč.
,, Dlouho tady nebyl, co chtěl ? "

,, Vůbec netuším. " řekl jsem popravdě.
,, Nejdřív jsem myslel, že to bude nějaká pěkná návštěva, ale ne. "

,, Zase jste se pohádali ? "

,, Přesně tak. " potvrdil jsem mu to.
,, Nechápu, jak to tak vždycky může dopadnout. "

,, Bojí se o tebe. " odhodlaně si dal lžíci kaše do úst, ale hned na to skřivil obličej.
,, To jsem neměl dělat. " vzal si ubrousek a kaši do ní vyplivl.
,, Jsou v něm nějaké kousky. "

,, Nemusí se o mě bát. " vrátil jsem se k tématu.
,, Jsem naprosto v pořádku. To je lidi tady to nevidí. "

,, Já to vidím. " zvedl trochu ruku, aby se připomněl.

,, Já vím. " pousmál jsem.
,, Za což ti děkuji. "

,, Není zač. " Sehun mi úsměv oplatil.
,, Hele, máš v poobědové pauze čas ? Zamluvil jsem u sestry televizi. "

,, Ovšem, že mám čas. " odpověděl jsem mu.
,, Televize zní dobře. "

,, Tobě vlastně všechno zase vzali, že ? " vzpomněl jsi.

,, Uhm. " přikývl jsem.
,, Ale upřímně jsem nic tak hrozného neudělal. "

,, Jejich pravidla tvrdí opak. "

Praštil jsem ho do ramene.
,, Máš být na mé straně. " trochu jsem se zasmál.

,, Však jsem. " chytil se za místo, kam jsem ho praštil a zasmál se.

Ještě že tady Sehun je, jinak bych se asi zbláznil.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Nový příběh je tu ! Jak se vám líbí první kapitola ?

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere