Prolog

139 4 1
                                    


Před budovou střední školy ve Forks zastavila černá Toyota Land Cruiser, ze které vystoupila nádherná blondýnka v černé kožené motorkářské bundě následovaná drobnou černovláskou s vlasy ostříhanými na mikádo a v letních květovaných šatech. Od volantu se vyvalil obrovský svalovec s poťouchlým úsměvem na bledé tváři. Po otevření dveří u spolujezdce ladně došlápl na asfalt školního parkoviště blonďák s krátkými vlasy, tvrdým pohledem a tváří, která vypadala jako z kamene.

O kousek dál zaparkovalo černé Volvo. Po chvíli z něho vystoupil sotva osmnáctiletý mladík s bronzovými vlasy a ostře řezanou tváří, která vypadala, jakoby ji vytesal ten nejlepší umělec. Svými rysy se podobal ostatním, kteří stáli opodál a čekali na něho, až se k nim přidá.

Kolem skupinky procházeli další studenti a zdravili se s nimi, už jim nevěnovali tolik pozornosti a zvědavých pohledů jako před třemi lety, kdy se sem přestěhovali s rodiči, kteří je všechny adoptovali. Jejich otec pracoval v místní nemocnici jako primář na chirurgii a matka, která byla skvělá malířka a prodávala obrazy jen do těch nejlepších galerií ve státech.

Pětice nebyla navzájem pokrevně příbuzná, ale díky manželům se stali rodinou. Dokonce čtyři z nich tvořili dva páry. Blondýna se svalovcem a drobná brunetka s hubeným blonďákem. Jen ten pátý byl posledních několik dní zamračený a nemluvný.

Kousek od jejich místa zastavila oprýskaná červeno-oranžová dodávka značky Chevy, ze které bez problémů vystoupila hubená dlouhovlasá dívka, která se snažila pětici obdařit smířlivým pohledem, ale oni jí věnovali neurčitý pohled, ze kterého se nedalo nic vyčíst. Tedy až na brunetku a svalovce. Mladík s bronzovými vlasy se značně zamračil, když z dívčina auta vystoupil snědý mladík s krátkými tmavými vlasy a svalnatou postavou, pouze v černém tričku a tmavých riflích.

„Ahoj Alice," pozdravila dívka brunetku, která se nepatrně pousmála, ale zůstala stát vedle svého rozzlobeného bratra. Chytila ho za paži, věděla totiž, že kdyby to neudělala, tak by se mohl na mladíka vrhnout, protože ten si dívku majetnicky přitáhl k tělu a věnoval jejímu bratrovi dlouhý nenávistný pohled, načež mu mladík s bronzovými vlasy odpověděl výhružným zavrčením, které mu dunivě vycházelo z hrudi.

„Ahoj Bello," oplatila brunetka jménem Alice dlouhovlasé pobledlé dívce pozdravení. To už však mladík s bronzovými vlasy nevydržel.

„To všechno bylo kvůli němu? Z ničeho nic?!" vykřiknul. To už ho museli držet i jeho dva bratři.

„Edwarde!" snažila se ho uklidnit jeho sestra Alice.

„Neuklidním. Ne dokud mi to ti dva normálně nevysvětlí!" Edwardovi bratři měli co dělat, aby jej udrželi na místě. Jejich spolužáci po nich začali pokukovat. Schylovalo se k velké hádce, což si většina studentů této menší střední nechtělo nechat ujít.

„Edwarde! Nech toho, jsou tu lidi!" zašeptala sotva slyšitelně Alice.

„Víš, proč on?" oslovila jej Bella. Edward jí otázku oplatil dalším zavrčením.

„Nenech se vyprovokovat!" varovala ho blondýnka obezřetně. Trochu se vzdálila, aby dohlídla na poslední opozdilce, aby se do toho náhodou nepřimotali.

„Příliš jsem se upnula k vidině, která byla pouhou fikcí. Nejsi takový, za jakého jsem tě považovala. Nemyslím si, že by to klapalo. I ty jsi očekával někoho jiného. Pro nás oba bude lepší, když zůstanu člověk. Je mi to líto, ale po tvém boku jsem si uvědomila, jak miluju život, jak moc si přeju budoucnost, ve které budu vychovávat děti a zestárnu po boku toho, koho miluju."

Mé oči se nepletou I. - VzkříšeníWhere stories live. Discover now