lost

7.

,,Eric pořádá párty, připojíš se?" zeptám se své sestry. ,,Bude tam dost lidí."

,,Já myslela, že na tyhle věci nejsi," vysměje se mi sestra. ,,ale ne, nepůjdu. Protože se ta párty koná tady, rodiče jedou pryč," vyprsknu džus a rozkuckám se. ,,překvapení."

,,Cože?!" vykřiknu na Emily, která s úsměvem odejde. ,,Ericu!" vykřiknu do mobilu. ,,Nechceš mi něco říct?"

,,Ou, takže už to víš," nervózně se zasměje. ,,chtěl jsem ti to říct na poslední chvíli, aby jsi nemohla vycouvat, promiň." naštvaně típnu hovor a utřu rozlitý džus na zemi.

,,Zdravím," uslyším pronikavý hlas z chodby. ,,dojdu si pro pití a můžeme vyjet," uslyším otevření dveří a snažím se zůstat v klidu. ,,Lilian." zvednu pohled a kývnutím hlavy ho pozdravím.

,,Večer tady budu s vámi, vaši rodiče o tom ví, mám vás hlídat." následně odejde a nechá mě tam samotnou jako by včera neusinal v mé posteli.

Jak jsem se dozvěděla všichni o večerní párty u mě doma ví už nějakou dobu, až na mě. I když jsem byla na Erica naštvaná, těšila jsem se na jeho přítomnost. Byl to můj jediný blízký přítel, který mi zbyl po odchodu Christiny.

Styles mi dneska přišel nesvůj a Emily mi přišla poslední dobou cizí, jako bych ji neznala. Stejně jako moji rodiče, kteří si oblíbili světovou hvězdu, i když znali všechny jeho hříchy.

Zrovna dneska jsem nebyla ve své kůži a Christina mi chybí víc než normálně. Kdyby tady byla tak by mě uklidnila a šla na párty se mnou nebo by se se mnou zavřela do pokoje a sledovaly by jsme Harryho Pottera, kterého milovala. Jenže tady není a já si musím vystačit sama se sebou.

,,Lilian," otočím se za jemným hlasem mé mamky. ,,s tatínkem jedeme na menší výlet, vrátíme se pozdě večer. Harry a Emily nám říkali o tom, že si pozvou pár kamarádů, Harry na vás dohlédne." vtiskne mi pusu na čelo stejně jako můj táta a s taškami se vydají k hlavním dveřím.

,,Věřím, že nebudeš zase blbnout." moje mamka se na tátu výhružně podívá, ale nic neříká a s úsměvem se rozloučí i se Stylesem, který náš pozemek ještě neopustil.

,,Jsi v pohodě, Lilian?" má sestra slyšela tátův proslov. ,,Věří ti, jen to pro ně byl menší šok, pochop je." také se se mnou rozloučí a se Stylesem až teď opouští pozemek, zapomněla si mobil, jak neočekávané.

Můj táta tohle téma nezmínil pár měsíců, proto pro mě bylo šokující, že to řekl teď a ještě před Stylesem. Možná to bylo tím, že ví, že tady bude alkohol a právě alkohol mi změnil život a důvěra mých rodičů zmizela. Jediný, kdo mě pochopil byla má mladší sestra, která ztrátu Christiny brala stejně špatně jako já. Ale ta se kvůli jejímu odchodu neopila tak, že skončila v nemocnici. A to možná proto, že nevěděla, proč Christina odešla.

Tahle věc byla za mnou, cítila jsem se jako špatná dcera, ale alkohol mi aspoň na pár hodin pomohl zbavit se té bolesti a být zase svobodná. Jenže pak nastalo nejtěžší období mého života. Rodiče mi nevěřili, nezapojovali mě do rodinných problémů, protože si mysleli, že bych se zhroutila. Viděli mě jako dítě, které řeší své problémy alkoholem. A navíc nebylo lehké si zvykat na život bez své nejlepší kamarádky.

Ale časem jsem si důvěru rodičů získala zpět a vše bylo zase v pořádku, zvenčí.

,,Vím, že se zlobíš. Ale za deset minut jsem u tebe." Eric telefon bez jakéhokoliv vysvětlení típl.

,,Dobře, to bylo rychlé," rozejdu se ke dveřím a otevřu je. ,,ráda tě vidím," obejmu ho. ,,co tak brzo?"

,,Harry volal, že jeli s Emily do obchodu. Tak abych pomohl s přípravo." zastavím se.