Pamatuješ si na Lizzie?

569 41 2
                                    

Ihned poté co jsem vyšel schody mou pozornost zaujaly bonsaje, které se nacházeli u bíle vytapetované zdi. Jako dítě jsem nechápal, proč nejsou na zahradě, jako ostatní květiny. Dále zde byl koberec, přes který musel projít každý, kdo nešel jen k bonsajím. Na koberci se nacházel šachový stole, u kterého jsem dřív trávil hodně času a přemýšlel nad tím, jak dědu porazit. Jinak byl prostor zde celkem prostorný, byly zde celkem čtyři dveře, ale k těm se vyjádřím později. Dále se zde nacházela listnatá rostlina, která dosahovala více než metru. Také zde byly nějaké obrazy, které dřív namalovala mamka, spousta jich vysela na zdi, ale tyhle byly položené na zemi. Mezi poslední věci zde patřil malířský stojan, který se nacházel mezi zdí a zábradlím. Mamka vždy trvala na tom, aby byl tady, prý je tu nejlepší atmosféra na malování. Nakonec tu byl jen žebřík na půdu, kde byly všelijaké krámy. Mezi žebříkem a stojanem se nacházeli dveře do mého pokoje, zhluboka jsem se nadechl a následně vešel dovnitř. Vše bylo sladěno do modrých barev, přes šedomodré světlé zdi, které dole byly obložené tmavě hnědým dřevem, přes záclony, květináč, koberec až po povlečení na posteli. Vážně mám modrou barvu rád. Odložil jsem svůj modrý batoh ke stolu a cestovní tašky položil na postel. Postel se nacházela v takovém výklenku, vedle postele ještě byl noční stolek, dřív jsem tu měl natažený závěs a dělal jsem si ze své postele pevnost. Na protější zdi se nacházel stůl, vedle kterého byla komoda se šuplíky, která sloužila jako skříň. Na stěně u dveří se potom nacházely police, které sloužili i jako věšák, takže pod nimi byla spousta ramínek. Vím že teď budu spát v matčině pokoji, ale nechci tam vybalovat svoje věci. Vybalil jsem si oblečení a mikiny spolu s bundami jsem pověsil na ramínka. Potom jsem vybalil zbytek věcí a nakonec i notebook, který jsem položil na stůl. Měl jsem odtud skvělý výhled na část zahrady, kde se nachází můj domek na stromě. Pousmál jsem se a následně vyšel z pokoje. Hned vedle mého pokoje se nacházel pokoj mamky, jestli se nepletu, byl zařízený do světle růžové, ale i přes to byl krásný. Naše pokoje byly jediné místnosti na této straně domu. Naproti matčině pokoji se nacházel pokoj prarodičů, který jak si dobře pamatuju obsahoval jen manželskou postel, noční stolky a komody. Mezi jejich pokoji se nacházela dědova pracovna, kam jsem jako dítě nesměl chodit, protože jsem dědovi z knihovny kradl knihy. Nakonec jsem se vydal zpátky dolů, konkrétně do jídelny, kde už seděli prarodiče. Pustili jsme se do jídla a chvíli si povídali. ,,Mimochodem, pamatuješ si na Lizzie?" zeptal se s úsměvem děda a já po nějaké době přemýšlení s úsměvem přikývl. ,,Pořád tu bydlí, možná by jste se zase mohli sejít." navrhl nakonec děda a já nemohl jinak než souhlasit. 

BodyguardOnde histórias criam vida. Descubra agora